Úder, který uzemnil Procházku. Byl jsem v šoku, přiznal český bijec

Kluci z Novy (Dvořák byl součástí turnajového studia v roli experta – pozn. red.) to natáčeli, a když se to stalo, jediné, co jsem řekl, bylo: „Do pi*i, vždyť ten zápas vyhrál.“ To byly moje bezprostřední emoce. Ztrácel jsem pozornost, protože jsem si byl jistý, že jak šel Ulberg k pletivu, tak se tam sesune dolů, že už to na té noze ani neustojí. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by se mohlo něco přihodit. Byl jsem v šoku.

Je to tak. Podle mě by Ulberg kolikrát spadl i sám, ta noha ho vůbec nedržela, měl vyhozené koleno. Jirka to ale popsal moc dobře. Věděl, že je soupeř zraněný, a sám cítil, že takhle by ten zápas neměl probíhat. Tak nějak se nad ním slitoval.

Ulberg už v tu chvíli neměl moc dalších zbraní. Když byl natlačený na pletivu, bylo vidět, že s tou nohou už nedokáže ani pořádně pracovat do stran. Ten hák, kterým nakonec trefil Jiřího, zkusil už jednou předtím, tehdy minul. O pár vteřin později to ale vyšlo… Ale kdo jsem já, abych tohle hodnotil? Jirka to za nás všechny shrnul a popsal nejlépe, jak jen mohl. V tomhle s ním naprosto souhlasím.

Seděl na lopatě, která ho pohřbívala, ale klobouk dolů, že neztratil hlavu a furt měl v sobě bojovníka. Mě osobně mrzelo, když jsem viděl, že si hned na začátku zápasu poranil nohu. V první minutě, možná minutě a půl, se přitom pohyboval skvěle - byl rychlý, pozorný a vůbec nepůsobil nervózně. Strašně jsem chtěl vidět velký zápas, jak by to probíhalo.

Je to strašné. Já tenhle pocit osobně neznám, protože i v zápasech, které jsem prohrál, vím, že jsem tam nechal úplně všechno - klidně bych tam i umřel. Člověk dělá chyby a zpětně si je vyčítá, ale něco takového jsem nikdy nezažil. Nikdy jsem necítil lítost. Vždycky jsem byl plně soustředěný na zápas. Od toho tam pak jsou doktoři a rozhodčí, aby situaci kontrolovali. Moje práce je donutit soupeře se vzdát nebo ho ukončit. Je to ale i podnět k zamyšlení pro nás zápasníky. Možná bychom měli víc pracovat s vizualizací a připravovat se i na podobné situace - třeba že já nebo soupeř bude zraněný a bude záležet na tom, jak k tomu přistoupíme. Myslím si, že tohle může spoustě z nás nastavit zrcadlo.

Fungovalo to, šlapalo to parádně. Já jsem se ale díval dost v emocích, takže si nejsem jistý, jestli si Ulberg tu nohu zranil v důsledku těch calf kicků, nebo už předtím. Musel bych si ten zápas pustit ještě jednou, abych přesně věděl, co tomu předcházelo. Jirkovi to ale fungovalo skvěle. Byl výborně připravený, všechno do sebe zapadalo. Nemůžu mu nic vytknout.

To je super zpráva. Bude mít rodinu a svět se pro něj tímhle hodně změní. Jirka je navíc člověk, který je extrémně zaměřený na výkon. Sám jsem zvědavý, v jakém mentálním nastavení půjde do dalších zápasů už v roli otce a jak ho to bude dál formovat jako člověka i sportovce. Teď si ale určitě odpočine, bude tady pro svou ženu a užije si čas doma s rodinou. Hlavně tu radost, která s tím přichází.

Samozřejmě. Když člověk ví, že udělal nějakou vnitřní chybu, která ho bude trápit - a to je podle mě i Jiřího případ - tak to z hlavy jen tak nedostane. Když si vezmu třeba svůj poslední zápas, tak jsem ještě měsíc v kuse přemýšlel nad tím, co jsem mohl udělat jinak. Nikdy jsem ale nebyl v pozici, že bych si něco zásadního vyčítal.

Ve fotbale člověk udělá jednu nebo dvě chyby a za týden se na to často zapomene, nebo jsou tam další hráči, kteří to pokazí ještě víc a pozornost jde na ně. Člověk má navíc spoustu času to napravit, což u nás neplatí. Zároveň jsme pod neustálým drobnohledem médií i sociálních sítí, takže tyhle věci budou všude. Člověku se to pak pořád vrací a připomíná, neustále se na to někdo ptá. V tomhle to bude mít Jirka těžké, protože se tomu jen tak nevyhne.

Určitě ano. Myslím si, že Jirka si teď bude užívat čas s rodinou, na nějakou dobu se odstřihne a přijde na jiné myšlenky. Je ale jasné, že mu to média budou později připomínat a bude se mu to vracet. Na druhou stranu zápasil o titul v nejlepší bojové lize světa. Ať udělá jakoukoli chybu, pořád patří mezi nejlepší bojovníky planety.