Článek
Nadějný domácí bijec se přitom teprve letos v březnu vrátil do klece po téměř roce a půl dlouhé pauze. Polívka (bilance 10 výher a 7 porážek) věřil, že všechny zdravotní starosti hodil za hlavu, jenomže přišla další rána – vyhřezlé ploténky na krční páteři, což nemohl jen tak přejít. „Musel jsem to začít řešit,“ je zpětně rád.
Bylo vám hned jasné, že se jedná o trable s ploténkami?
Já jsem právě neměl tušení, o co jde. Při tréninku se mi dělalo špatně a já si myslel, že to mám jen zablokované. Když to ale trvalo dlouho, tak bylo jasné, že je něco špatně. Začal jsem to řešit. Jel jsem na magnetickou rezonanci, kde zjistili, že mám jeden velký a druhý menší výhřez. Ten větší mi částečně tlačil i na míchu a levou ruku jsem měl kvůli tomu téměř nepoužitelnou. Musel jsem to řešit co nejdřív. Naštěstí se mě ujal doktor Jiří Chrobok, který v minulosti operoval i Karla Gotta s Karlosem Vémolou se stejným problémem, co mám já. Věděl jsem, že jsem v dobrých rukou.
Jak dopadla operace?
Ty dvě vyhřezlé ploténky mi museli nahradit titanovými implantáty, protože i když se to nezdálo, tak i ten menší výhřez byl ve finále obrovský. Mohlo dojít až k ochrnutí. Měl jsem štěstí, že jsem to vyřešil rychle, jinak by stačil blbý pohyb a bylo by to v háji.
Vzpomenete si, kdy vaše problémy začaly?
Bylo to zhruba dva měsíce zpátky v době, kdy jsme na tréninku dělali wrestling. Já jsem zrovna dělal takedown a tlačil jsem hlavou na soupeřovo tělo. Najednou mi za krkem prdlo, ale normálně jsem pokračoval. Kvůli bolesti jsem však musel z tréninku slézt. Pak jsem sice ještě zkoušel trénovat, ale začalo se mi dělat špatně. Musel jsem to začít víc řešit.
Co bylo dál?
Doktoři mě poslali na opich. Ty dva měsíce byly dlouhé, prakticky jsem nežil. Když jsem šel třeba jen do kopce, tak jsem dostával něco jako arytmii a měl jsem panické ataky, že mám zase něco se srdcem. Naštěstí to bylo všechno od páteře, což jsem nevěděl. Potom mi to všechno začalo dávat smysl.
Kvůli operaci vám byl zrušený zářijový duel s Emiliem Quissou v Německu. Nepohrával jste si s myšlenkou, že byste se hecnul, a ještě do zápasu nastoupil?
Pohrával, ale jelikož se to nijak výrazně nezlepšilo ani po opichu, tak mi bylo jasné, že není jiná možnost. Dokonce jsem tím ztratil myšlenky na zápas, protože mi opravdu nebylo od páteře dobře. Nechtěl jsem to zhoršit.
Předpokládám, že vás teď čeká kratší pauza od trénování. Je to tak?
Tento týden tomu nechám úplně klid, maximálně nějaké procházky. Pak budu chodit s nákrčníkem alespoň na rotoped, aby nedocházelo k otřesům. Tři týdny nemůžu řídit auto, abych se prudce neotáčel. Můžu ale izolovaně cvičit nohy. Takové cviky, které mi vymyslí kondiční trenér ve spolupráci s lékaři.
Do budoucna vás operace krční páteře nijak omezovat nebude?
Ne, ne. I Karlos Vémola byl po pěti týdnech zpátky v zápase (2017) proti Petrovi „Pínovi“ Ondrušovi. I poté dál fungoval. Já mám jistotu v tom, že to udělal doktor velice precizně. Je v tom opravdu machr a já mohu být klidu. Teď to budu zatěžovat tak, kam mě to postupně bude pouštět. Řekl bych, že v říjnu bych mohl naskočit do tvrdšího tréninku.
V nemocnici vás byl navštívit i Karlos Vémola. Hezké gesto, viďte?
To určitě. Jsme kamarádi a vážím si toho, že přijel. Napsal mi, že mi přiveze nějaké ovoce. (smích) Téhle podpory si hodně cením, stejně tak od ostatních kamarádů a rodiny. Bylo hezké číst i vzkazy od lidí na sociálních sítích.
S Vémolou se pouze kamarádíte, nebo vás i trénuje?
Minulou přípravu mi dost pomohl. Trénovali a spárovali jsme spolu. Ukázal mi užitečné věci, na což chci nyní navázat. Hned, jak budu moct, určitě budeme spolu dál trénovat. Chtěl bych ho i do svého rohu v dalším zápase. Karlos je svým způsobem i můj mentor. Obdivuji, co všechno dokázal a jaký je to člověk. Vážím si ho.
Neříkáte si, že těch zdravotních problémů je v poslední době až moc? Loni v prosinci jste byl také v nemocnici, kde jste bojoval se zápalem plic a skončil jste na ARU (Anesteziologicko-resustitační oddělení).
Je to tak. Loni jsem měl zánět osrdečníku, protože jsem měl přechozený zápal plic a furt jsem do toho trénoval, protože jsem byl v přípravě. V nemocnici jsem byl pár dnů, pak mě pustili a na začátku letošního roku jsem zase trénoval… Já doufám, že jsem si tento rok smůly vybral a už mě nebude nic zdržovat. Teď jsem byl na té nejlepší cestě se rozjet a zase mě něco přibrzdilo. Věřím tomu, že všechno bude takové, jaké má být a že ten pravý čas přijde ve správný moment.
Spousta zápasníků, když dlouho nezápasí, tvrdí, že jim postupně ve světě MMA ujíždí „vlak“. Nemáte také tento pocit?
Určitě ne. My fighteři tyhle problémy řešíme neustále a furt nás něco zdržuje. K zápasení to patří, byť já to mám teď ve větší míře, což není úplně dobré. Musím to takhle brát. O to větší chuť budu mít do tréninku a zase to doženu zpět. Teď mám na kontě dvě výhry v řadě, byť tam byly pauzy. Pokud se do toho dám, tak tam vidím výsledky a rozhodně chci pokračovat. Od nového roku se to zase může rozjet. Navíc mám jeden sen…
Povídejte.
Chtěl bych stihnout zápas ještě v tomto roce, což je zároveň i můj hnací motor. Nebudu na to ale nijak tlačit. Každopádně se budu snažit rychle zotavit.
