Zápas, který mu zničil život. Někdejší vycházející hvězda po dlouhém boji zemřela

„Dobré ráno, moji drazí. Je mi líto, že vám musím oznámit odchod mého syna Pricharda z tohoto pozemského světa. Nyní je na lepším místě,“ napsal ve čtvrtek na sociálních sítích boxerův otec Richard Colón. Přesnou příčinu smrti však neuvedl.

Prichard Colón byl podle serveru ESPN považován za jednu z vycházejících hvězd světového boxu. Až do osudného zápasu 17. října 2015 neprohrál ani jeden ze svých šestnácti profesionálních duelů. Hned třináct rivalů navíc dokázal porazit před limitem. Na kontě měl také pět amatérských titulů. Pak ale přišel souboj s Američanem Terrellem Williamsem…

Během něj si Colón několikrát stěžoval rozhodčímu na údery do zátylku, za které byl Williams potrestán odečtením jednoho bodu. Duel pokračoval až do devátého kola, v němž byl portorický rohovník dvakrát počítán. Následně byl diskvalifikován poté, co mu jeho roh po skončení kola sundal rukavice. Členové jeho týmu se totiž mylně domnívali, že právě skončilo desáté, tedy poslední kolo.

Po návratu do šatny ale přišel ten největší boj. Colón začal pociťovat závratě a dokonce se zhroutil. Lékaři mu následně diagnostikovali subdurální hematom a musel podstoupit akutní operaci mozku, jejímž cílem bylo uvolnit tlak. Po zákroku upadl do kómatu, ve kterém strávil sedm měsíců. Bylo mu pouhých 23 let.

O rok později bylo rozhodnuto, že ze strany organizátorů zápasu nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání. „Nelze identifikovat žádné jednání ani nečinnost, které by byly natolik zjevné nebo do očí bijící, aby odůvodňovaly odpovědnost jakékoli osoby,“ uvedl Virginský orgán ve svém prohlášení.

Téměř dva roky po zápase se Colón podle ESPN stále nacházel v tom, co lékaři označovali za přetrvávající vegetativní stav. Potřeboval nepřetržitou péči. Jeho rodiče tehdy v amerických médiích prohlásili, že doufají v obnovení alespoň části jeho mozkových funkcí navzdory rozsáhlému poškození. „Věřím na zázraky,“ řekl tehdy jeho otec.

V dalších letech Colón dosáhl pokroku. Po měsících intenzivní terapie dokázal komunikovat pomocí mimiky, verbálních zvuků a počítače, který sledoval pohyby jeho očí. Dokázal také šlapat na rotopedu a jeho soutěživý duch ho hnal vpřed. Dokonce se pokoušel sám chodit. „Některé jeho dny jsou lepší než jiné,“ napsal tehdy reportér Kent Babb. „Je jasné, že se díky dobrému koučování dostal tak daleko, za hranice, které si kdokoli myslel.“

Přesto téměř 11 let od osudového zápasu svůj boj prohrál. Bylo mu pouhých 33 let. „Jeho příběh překročil rámec ringu a hluboce se dotkl celé boxerské komunity, která při něm po celá léta stála s respektem, obdivem a nadějí,“ napsal prezident Světové boxerské organizace (WBO) Gustavo Olivieri.