Článek
Jméno dvaadvacetiletého vrchaře a časovkáře patří do širšího okruhu vyvolených, z nichž má vzejít finální nominovaná trojice. V časovce musí přitom startovat jeden z cyklistů, který se zároveň zúčastní silničního závodu. Otruba ovládl na domácím šampionátu souboj s chronometrem v předchozích dvou letech v kategorii jezdců do 23 let.
"Do Tokia jsem se chtěl dostat z časovky na republikovém mistrovství, protože vítěz má automaticky zajištěné místo v olympijském závodě. Motivace to pro mě byla velká. Posun o rok je pro mě lepší, protože můžeme přípravu posunout a formu ladit ještě lépe. Trať časovky v Japonsku je hodně do tahu, tempařská, ne příliš technická, což mi sedí," řekl Otruba na týmovém webu.
Ambice jsou vysoké
V letošním kalendáři prozatím zůstal světový šampionát silničářů ve Švýcarsku. Pro českého závodníka bude poslední příležitostí dosáhnout velkého úspěchu ve třiadvacítce.
"Ambice mám vysoké. Pojede se ve švýcarském Aigle, kde jsem dřív byl skoro dva měsíce na stáži, takže přesně vím, kudy se pojede. Trať je dost těžká a myslím, že by mi mohla sedět, a na nejlepší desítku si věřím. Na závěr sezony, kam se asi bude posouvat řada závodů, budu muset být připravený a vyladit na šampionát formu," konstatoval Otruba.
S ohledem na okolnosti si přípravu výrazně upravil. "V trénování jsme se s trenérem vlastně posunuli zpátky zhruba na listopad nebo prosinec, s tím, že počítáme, že se bude závodit za čtyři měsíce. Když jsme přijeli ze závodů v Chorvatsku, tak jsem měl volnější týden a teď začínám znova tím, co se dělá přes zimu," přiblížil Otruba.
"Můj letošní největší vrchol byl Závod míru do 23 let, který je přeložený z června na září. Uvidíme, jestli bude národní mistrák, který jsme měli jako klub pořádat v červnu v Opočně. Čekám, že od července už by se závodit mohlo, a k tomu taky směřujeme přípravu," dodal Otruba.
Individuální příprava není problém
Individuální příprava mu nevadí. "Často trénuju doma sám, když v říjnu skončí závody. V tomto ohledu je to teď stejné. Je ale divné, že ten stav už trvá dlouho a venku je teplo, ne jako na podzim. Je to zvláštní pocit, protože člověk už je zvyklý závodit v době, kdy se udělá tak hezké počasí. A do závodění už jsem měl chuť," podotkl Otruba.
Vnímá, že ostatní závodníci zvolili různý přístup. "Každý to aktuálně dělá trochu jinak. Někteří profíci pověsili kolo na hřebík a mají volno. Jiní jezdí tři až pět hodin volnější objem jako já. A pak jsou i takoví, co si vytáhnou skútr a jedou za ním, aby si simulovali závody. Čas ukáže, který přístup je ten správný. Teď je těžké odhadnout, kam trénink mířit, ale jakmile bude jasněji v termínech závodů, nebude těžké se na ně připravit," je přesvědčený Otruba.
Virtuální závody zatím nezařadil, v minulosti si je ale vyzkoušel. "Snažím se být co nejvíc venku. V tréninku je teď větší podíl silových věcí, chodím na túry, do posilovny a ještě nejezdím na silnici, ale po dvou letech jsem znovu vytáhl horské kolo. Je to pro mě lepší, protože si jezdím po lese a nemusím nosit roušku. Nedávno jsem totiž jel jen mezi poli a řidič auta, který mě předjížděl, na mě hned řval, že si mám roušku nasadit, a sprostě mi vynadal. Tak jsem to vyřešil po svém a tréninky směřuju do lesa, kde mám klid," uvedl Otruba.
