Cink po životním úspěchu: Nemohl jsem uvěřit, že se mi fakt povedlo vyhrát

Asi pořád ne. Popravdě už jsem moc nevěřil, že se mi po té nevydařené loňské sezoně ještě povede zvednout a zajet výsledek v top pětce, nebo dokonce na pódiu. A že se mi podařilo vyhrát? Ještě mi to nedochází.

Složitě. V pátečním short tracku jsem se trápil, nebylo to ono. Pak jsem spal dost špatně, v sobotu jsem cítil velkou únavu. Nějak jsem se dal dohromady, ale v neděli od rána dost pršelo a ani se mi do té zimy moc nechtělo. I rozjetí před závodem bylo takové zpomalené. Nevěděl jsem, co mám čekat. Ale odstartovali jsme a všechno šlo jako po másle.

Samotného mě překvapilo, jak rychle jsem se probojoval dopředu. Při prvním výjezdu jsem měl trochu štěstí, otevřel se přede mnou prostor a nezaváhal jsem. Najednou jsem byl v první čtyřce, což mě dost uklidnilo. Se svým stylem závodění potřebuju být od začátku vepředu, vyhovuje mi stálé tempo.

Přišlo mi, že soupeři šetří síly a moc se jim nechce jet. Ale mě přišla škoda nevyužít menšího náskoku a snažil jsem se závod udělat co nejtěžší. Cítil jsem se skvěle, zariskoval jsem a vyšlo to, i když to byla pořádná dřina. Švýcaři se ke mně přibližovali a přišla na mě krize. Byla to mentální hra, cítil jsem je na zádech a najednou se mi jelo špatně. Hlava pracovala až příliš, nohy přestávaly jet. Ale srovnal jsem se s tím a prostě si řekl, že to musím dát. Zase jsem zrychlil, poodjel jim a tím je asi zlomil.

Když jsem jel ten poslední sjezd, nemohl jsem věřit, že se mi to fakt povedlo. Na vítězství jsem čekal celou kariéru. Po té spoustě druhých a třetích míst už jsem ani nedoufal, že se mi v tolika letech povede si svůj sen splnit. V elitní kategorii jsem chtěl vyhrát mistrovství světa nebo závod Světového poháru. Teď už můžu kdykoli v klidu skončit a nebude mě trápit, že jsem tenhle cíl nedotáhl do konce.

Určitě ne. Kolo mám rád a pořád mě baví trénovat, což je zásadní. Samozřejmě s přibývajícím věkem musím o to více dřít, ale tohle vítězství mi dodalo další motivaci. Ještě bych chtěl zkusit i olympiádu v Los Angeles, to je asi můj poslední cíl, ale uvidíme, jak to půjde se sbíráním bodů.

Uvidíme, pořád to bude složité. Konkurence v elitní třicítce je obrovská a hodně závisí na terénu a profilu tratě. Ta teď v Leogangu byla úplně jiná než předchozí tři závody na tvrdém podkladu, co sedí silovějším jezdcům. Proto se pořadí hodně přelévá.

Staral jsem se o sebe a nic nepodcenil. S léčbou jsem začal už v zimě, aby tělo bylo připravené. Pravidelně beru různé léky, ale dělám i věci navíc. Používám konvičku a dvakrát denně si vodou se solí proplachuji nos. Pomohlo to. Alergie mě stále trochu trápí, ale naštěstí se nepřeklenula v astma, takže mě neomezuje v dýchání. Snad už se to znovu nezhorší.