Článek
V závodě jste si od začátku počínala suverénně? Věřila jste, že to klapne?
Jelo se mi dobře hned od startu. Byla jsem tam dobře zapáskovaná. Tempo bylo vysoké a ani pořádně nevím, kdy jsme ve třech odjely. Některé holky padaly a najednou jsme tam zůstaly samy. Věděla jsem, že se jich musím udržet a šance na medaili bude velká.
Když v posledním kole nastoupila Vossová, bylo to už nad vaše síly?
Odjela nám ve velkém stylu, najednou měla sto metrů k dobru. Snažila jsem se jet s Comptonovou, ale i ona na tom byla trošku líp. Spíš jsem si pak hlídala každou zatáčku, abych neudělala chybu, která by mě mohla o medaili připravit. Nakonec to byl super závod, na který budu vzpomínat v tom nejlepším.
Před rokem jste v Táboře byla čtvrtá a obrečela jste to. Takže teď jste si vše vynahradila?
Určitě. Medaile je neskutečný zážitek. Konečně jsem se jí dočkala. V ženách jsem na ni na mistrovství světa pořád čekala. Mám nějaké z Evropy, z biků i cyklokrosu, ale tohle je daleko víc. Je pro mě čest být součástí téhle společnosti holek, které už toho vyhrály hodně.
Kam medaile přijde?
Asi ji nechám rodičům v Prachaticích. Mám tam skoro všechny. Já totiž moc velký sběratel nejsem, do obýváku si medaile nevěsím...
Kde budete slavit?
S manželem (Marcus Nash, americký pilot, bývalý běžec na lyžích - pozn. aut.) máme večer sraz v Mnichově. Od zítřka spolu budeme na horách v Itálii, tak budu slavit s našima už cestou autem do Mnichova.
Už víte, jaká bude vaše cyklistická budoucnost?
Podepsala jsem s týmem Luna smlouvu na horská kola i na příští rok a pak se rozhodnu, jestli v zimě budu jezdit cyklokrosy.