Článek
Je to syrová zpověď, z které velmi často mrazí. Třeba když cyklistický šampion detailně popisuje, jak mu zlatá medaile z olympiády v Londýně sloužila ke šňupání kokainu. „Položím medaili naplocho na polici a opatrně na ni papír vysypu. Niké, bohyně vítězství, zmizí. Na rytém kovu se prášek těžko shrnuje do lajny. Udělám, co můžu, a pak smotám bankovku na 20 liber. Trochu skloním hlavu a šňupnu si kokain. Moc dobře vím, že v tom, co dělám, je obrovská míra sebesabotáže. Tuhle medaili, právě tuhle, zneuctívám, protože jí dávám za vinu, kým jsem se nakonec stal,“ píše Wiggins.
Jeho autobiografie už loni vyšla ve Velké Británii, kde získala ocenění za nejlepší sportovní knihu roku. Teď se Wigginsova zpověď dočkala i českého překladu a kniha s názvem Řetěz byla pokřtěna při sobotním cyklistickém závodě L’Etape v Pardubicích. Loni byl v Česku ambasadorem tohoto klání, které přibližuje atmosféru Tour de France i hobby jezdcům. Tehdy se už usmíval, měl za sebou terapii a odrazil se z úplného a temného dna, na které po kariéře upadl. Byl alkoholikem, feťákem, prošustroval obrovské jmění, které během kariéry vydělal.
V autobiografii své běsy odkrývá a přibližuje. Coby kluk brzy ztratil tátu a jeho vzorem se posléze stal trenér Stan Knight, jenž ale Wigginse sexuálně zneužíval. Poprvé k tomu došlo ve 13 letech, kdy Wigginsovi nabídl masáž po tréninku.
„Stan mě vzal nahoru do ložnice a já si s vyhrnutými cyklistickými kraťasy lehl na záda na jeho postel. Po chvíli mě požádal, abych se otočil, aby mi mohl namasírovat zadní stranu nohou. Než jsem stačil cokoli říct nebo udělat, stáhl mi kraťasy. ‚Sundáme je, ať se ti dostanu k hýžďovým svalům.‘ Zarazilo mě to. Styděl jsem se, bylo mi to nepříjemné. Připadal jsem si bezmocný, nedokázal jsem nic říct. On byl trenér, já jen nějaký kluk. Začal mi masírovat hýždě. Jeho palce mi přitom zajížděly do konečníku. Ležel jsem tam, kluk, kterému bylo čerstvě 13, na posteli 72letého muže. Stáhl mi kraťasy a dělal mi tohle. Ležel jsem ztuhlý, neschopný ze sebe vydat jediné slovo, dítě bez sebevědomí potřebného k tomu, abych proti tomu, co se dělo, cokoli udělal.“
Britský cyklista Bradley Wiggins během návštěvy v Praze
Po kariéře se Wigginsovi rozpadla rodina, on chvílemi žil i jako bezdomovec a popisuje, jak klidně noc strávil ve feťáckém doupěti, kde kouřil crack. Často byl terčem neúprosného a tvrdého britského bulváru, po jednom z dalších článků dokonce uvažoval o sebevraždě.
„Tak jo, pomyslel jsem si, dám jim námět. Zabiju se. Rozbil jsem si láhev piva o hlavu. Všude byla krev. V očích. Stékala mi po obličeji. Ben a Bella (děti) byli v domě. Právě jsem si záměrně ublížil. Jen těžko jsem mohl nakráčet na pohotovost místní nemocnice s krví proudící po obličeji. Za chvíli by to bylo po celých sociálních sítích. Cath (bývalá manželka) mě tedy co nejlépe ošetřila a krvácení se jí nakonec podařilo zastavit. Je neuvěřitelné, že jsem něčeho takového byl schopný. Nejenže mi byl lhostejný vlastní život, ale ani jsem nepomyslel na Cath a děti. Když se na to dívám zpětně, byly během mé závislosti chvíle, kdy mě upřímně řečeno měli zavřít na psychiatrii,“ popisuje Wiggins v autobiografii, kterou v Česku vydává Shelfie Publishers a Sportegy.
