Článek
Jak se ohlížíte za uplynulou sezonou?
Říkám to asi každý rok, ale užil jsem si ji úplně nejvíc ze všech. Jel jsem skoro všechny závody, které jsem si přál. A dokonce jsem se podíval i na Tour de France. Když jsem viděl podél trati svou rodinu a zástupy českých fanoušků, to byl z celého roku největší zážitek. Akorát se mi v sezoně nepovedlo nic vyhrát, což je jediná kaňka. Několikrát jsem byl blízko, což beru jako motivaci do budoucna.
Hned devětkrát jste skončil v top trojce. Co se vám honí hlavou po povedeném závodě, kdy zapíšete skvělý výsledek, ale pořád to není to kýžené vítězství?
Je to složité. Celou sezonu jsem se hnal za výhrou a na konci už jsem z druhých míst skoro ani neměl radost. Já chci ještě víc, i když bych měl být spokojený. Musím se na to podívat s odstupem. Vždyť je přece super, že jsem mohl bojovat o vítězství, že jsem nespadnul nebo nedojel třicátý.
Vážíte si tedy uplynulé sezony více než té předchozí, v níž jste triumfoval v etapě na Vueltě, ale neměl jste tolik pódiových umístění?
Asi jo. V minulé sezoně jsem měl šílené množství závodních dnů. Dalo mi to spoustu zkušeností a druhá polovina mi pak vyšla na Vueltě i Burgosu. Ale letos jsem byl o poznání konzistentnější. Skoro v každém závodě jsem byl schopný dojet do pátého místa a prát se o vítězství.
Co vám chybělo k tomu, abyste mohl zvednout ruce nad hlavu?
Těžko říct. Vždycky se našel někdo o kousíček rychlejší. Merlier nebo Magnier měli ohromnou formu a nešlo je porazit ani z háku. Já se toho mnohokrát nebál a snažil jsem se útočit z první pozice, ale vždycky se za mnou někdo vyvezl a na poslední chvíli se přede mě dostal. Někteří soupeři už si ze mě dělali srandu, že stačí, když se chytnou mého zadního kola. Na poziční jízdě musím zapracovat. Ale patřil jsem k širší světové špičce, což mě těší. A hlavně jsem ve sprintech dostal mnohem víc šancí, to mi hodně pomohlo.
Pavel Bittner na republikovém šampionátu v cyklistice.
Přijde mi, že Picnic PostNL je pro vás v současnosti ideální velikost týmu. Můžete být lídrem do sprintů i na velkých závodech, navíc máte i slušnou podporu.
Je fakt, že v úplně top týmu bych třeba na Tour příležitost nedostal. Moc si toho cením. Jsme profilovaní hlavně na klasiky a spinterské závody, to mi vyhovuje.
Vždycky jste se označoval víc za klasikáře. Nezměnilo se vaše vnímání po sprinterských úspěších v posledním roce?
Nechtěl bych se úplně škatulkovat. Ale je pravda, že sprinty jsou pro mě teď o něco víc. Také se na ně s trenérem víc zaměřuju. Přidal jsem trochu víc výbušnosti, příprava v posilovně je teď taky specifičtější. Ale neliší se to zase tolik. Nechci se rozhodně ani vzdávat klasik. Do budoucna bych chtěl jezdit i středně složité jednorázovky jako Gent-Wevelgem, možná i Flandry.
Naučil jste se v hromadných tlačenicích ve spurtu vypustit strach a soustředit se jenom na výkon? Děsivé karamboly v sedmdesátikilometrové rychlosti nejsou zas takovou výjimkou.
Ve sprintech na strach nemyslím, člověk se ani bát nesmí. Popravdě v televizi to nebezpečněji, než to ve skutečnosti je. I v tom adrenalinu zvládáme udržovat maximální pozornost. A pokud někdo není extrémně agresivní, škaredé pády hrozí jen zřídka.
Jaké je měřit se s těmi nejlepšími sprintery světa jako Philipsen, Merlier, Milan, Magnier nebo De Lie?
Já chci závod s těmi nejlepšími, proto trénuju. Kluci si mě taky určitě všimli a top sprinteři se mnou počítají. Pomáhá mi to k sebevědomí.
Co vás žene stále dopředu, abyste se k největším hvězdám dotahoval?
Jsem zvědavý, čeho můžu v cyklistice dosáhnout. A ohromně mě to baví. Nedokážu si představit, co bych bez zátěže dělal. Už teď po pár týdnech odpočinku si říkám, že mi chybí tréninky a ta únava z kola, i když to někdy pořádně bolí. Naplňuje mě celý proces a cesta. Nastavím si cíl a makám, abych ho dosáhl. To je vlastně podstata celého profesionálního sportu. Cyklistice podřizuju všechno, ale není to na celý život.
Rodina už si zvykla, že vás v průběhu sezony moc nevidí?
Ano. Snažím se navštívit babičky i všechny ostatní teď na podzim, když jsem pár týdnů doma, protože pak zase zmizím. V prosinci už mě čeká soustředění ve Španělsku, Silvestra strávím asi u přítelkyně v Belgii. V lednu mě čeká další soustředění, ale závodní program zatím nevím.
Máte alespoň nějaké slovo ve skládání programu na příští sezonu?
Dostanu návrh závodů a pak o něm vedeme diskuzi. V jiných týmech mají cyklisté větší slovo, u nás o tom rozhoduje primárně vedení, ale mně to takhle vyhovuje. A když opravdu chci jet na nějaký konkrétní závod, dá se to vyřešit.
Příštím rokem vám končí smlouva. Budete sezonu brát jako boj o nový kontrakt?
Víceméně ano. V týmu jsem spokojený a minimálně rok si tam ještě užiju. A pak se uvidí. Budu mít otevřené možnosti.
