Pogačar dál kraluje Vueltě. Málem ho však zaskočil zrádný sjezd i odepisovaný Španěl

Cyklisté museli zvládnout celkem čtyři hodnocená stoupání. Dlouho trvalo, než se vytvořil úspěšný únik. „Ani jsme neplánovali jít pro etapu, ale tím, že nám stačilo tahat ve druhé polovině, tak jsme to pak zkusili. Kluci mi to skvěle připravili,“ oceňoval Pogačar.

Před hlavní skupinou se jako poslední udržel Belgičan Ramses Debruyne, který se jako první šplhal na vrchol Puerto El Bartolo a potvrdil skvělou formu, nakonec obsadil třetí místo.

V závěru náročného stoupání jezdci zdolávali takřka 20procentní rampy, navíc na nezpevněném hliněném povrchu. Pogačar si nachystal útok daleko před vrcholem a cukl všem svým soupeřům. Prodral se i přes Debruyneho a vypracoval si přibližně půlminutový náskok, ale výjimečně asi trochu přecenil své síly.

Naopak Mas postupně zrychloval a zvládl něco, co se naposledy povedlo zřejmě Jonasu Vingegaardovi v 11. etapě předloňské Tour de France – dojet Tadeje Pogačara. „Byl jsem hodně překvapený, prohnal se kolem mě jako raketa. To jsem nečekal, protože v rádiu jsem slyšel, že vedu o 40 sekund. O Enricovi mi nikdo neřekl,“ usmál se Slovinec.

Jednatřicetiletý Španěl hvězdného soka na vrcholu dokonce předjel. A to pro něj musela být obrovská psychická vzpruha. Vždyť jezdec z týmu Movistar čeká na jakoukoliv výhru takřka čtyři roky. Poslední dvě sezony mu nevycházely podle představ a mnozí cyklističtí fanoušci už předpokládali, že se na nejvyšší úroveň nevrátí. Druhý muž Vuelty z let 2018, 2021 a 2022 ale ukázal: „Stále jsem tady!“

Mas ale stejně věděl, že v závěrečném dvacetikilometrovém sjezdu čeká pořádně náročný úkol. V technických zákrutách na úzké vozovce se nepouštěl do bláznivých kousků a gestem signalizoval Pogačarovi, že není potřeba riskovat.

Slovinec ale neposlechl a soupeři na chvilku cukl. Jenže vzápětí neodhadl jednu ze zatáček a vyjel z vozovky, situaci ale ustál a s drobnou ztrátou pokračoval dál.

Došlo tak na sprint o vítězství. Pogačar do něj vyjížděl z nevýhodné první pozice, přesto potvrdil, že má daleko větší výbušnost a dojel si pro další výhru. „Posledních deset kilometrů už jsem neměl žádnou vodu. Ale společně jsme si potáhli a věděl jsem, že ho ve sprintu porazím. Ale klobouk dolů před jeho výkonem,“ smekl úřadující světový šampion.

Šťastný byl i zkušený domácí miláček. „Jsem spokojený. Konečně se mi podařilo zajet super závod. Horké počasí mi sedlo. Nemohl jsem udělat víc,“ tušil.

V průběžném pořadí se posunul na druhé místo. Na Pogačara sice ztrácí tři a půl minuty, ale ze „smrtelníků“ je nejsilnější. Na čtyřnásobného šampiona Vuelty Primože Rogliče drží náskok 47 vteřin. „Skoro dva roky jsem nejel na celkové pořadí. Nechci si dělat přehnané ambice. Budu to brát den za dnem, ale cítím se lépe a lépe,“ svěřil se Mas.

Skupina s Debruynem, Rogličem, Gallem, Carapazem nebo Tejadou dojela s mankem 46 sekund. O 52 vteřin více ztratili Kuss, Skjelmose nebo držitel bílého trikotu Onley. Jediný český zástupce Jan Hirt finišoval na 45. místě takřka devět minut za vítězem.