Spartu s díky odmítla, teď je mladá Češka nejlepší v Evropě. A to nikdy nechtěla závodit!

Fotbal hrála i za mládežnickou reprezentaci, když přišla nabídka z pražské Sparty, která se obvykle neodmítá. Ale po konzultaci s rodiči zůstala na východě Čech. Lítost nad promarněnou šancí? Kdepak, Miculyčová už v tu dobu začínala předvádět triky na kole.

„Ve fotbale jsou zápasy podobné, máte určený svůj post, pravidla. V BMX je každý park jiný, konkurence vás žene vpřed a děláte si, co chcete,“ nadšeně popisuje volnost, kterou jí její osudový sport dává. „Akorát jsem to chtěla dělat pro srandu a nikdy nechtěla závodit. Až kamarádi u nás mě umluvili a vyhrála jsem hned mistrovství republiky,“ vzpomíná.

Do míče si teď kopne jen zřídka. „Nedávno jsem si byla zakopat s Markétou Ringelovou, která byla můj největší vzor, tak to jsem neváhala. Bylo to fajn, ale už mě to tolik nenaplňovalo jako kolo,“ přiznává.

Pravda, rodiče z BMX freestyle také zprvu nebyli nadšení. „Dost se o mě báli, jsem holka a je to extrémní sport, kde dochází ke zraněním,“ vysvětluje. Obavy zůstaly, ale z rodičů Miculyčové se stali její fanoušci, kteří jí dodávají před závody psychickou podporu.

Zatímco hlavně mužští fotbalisté mají občas nálepku bolestínků, BMX freestyle je tvrdý sport. Však i moderátor Evropských her v Krakově, které Miculyčová vyhrála, v nadsázce do mikrofonu po jednom z pádů hlásil: „Tady jezdci nebrečí, nejsou to fotbalisté.“

„Když vás blbě sejmou ve fotbale, taky to samozřejmě bolí. Ale u nás, když spadneme, je to většinou vážné. Lítáme ve velkých výškách a padáme na beton nebo dřevo, což je samozřejmě větší rána než na trávník,“ může porovnávat.

Popularita fotbalu je samozřejmě úplně jinde, ale i zájem o freestyle BMX roste. Také díky Miculyčové. „I u nás v parku se teď objevily nové děti, které začaly jezdit, chodí za mnou pro rady. Nejmladší máme pětiletou Anežku, kterou trénuju,“ líčí.

Její soupeřky už se často můžou opřít o početné týmy zahrnující mechaniky, trenérské i zdravotní zabezpečení. Miculyčová si kolo skládá sama.

„Mám jen jedno a chci si postavit druhé. Nikdy nekupuju sériové, každá značka dělá jinak dobré komponenty. Někdo má lepší rám, ale horší řídítka, tak ty vezmu od jiné značky,“ popisuje. A tak zhruba za 80 000 korun poskládá špičkové kolo na BMX.

„A tím, že si spoustu věcí dělám sama, dost jsem se naučila. Někdo si třeba ani neumí vyměnit duši od kola,“ vypráví. Nicméně i Miculyčová s rostoucími úspěchy a blížícím se bojem o olympiádu kolem sebe buduje realizační tým.

Na silničním kole nejezdí vůbec, ani probíhající Tour de France nesleduje. Přesto se Miculyčová stala vloni Královnou české cyklistiky. I to svědčí o respektu, který si ve stále ještě mladé disciplíně získala.

Přitom podmínky v Česku nemá ideální. I když ráda piluje triky v parcích v Kostelci nad Orlicí či v Pardubicích, za lepší přípravou míří do hal do zahraničí. „V Pardubicích je úžasný park i zastřešený, jen když prší a fouká, tak prší i dovnitř. A v zahraničí mají víc parků s molitanovými jámami či měkkým povrchem,“ srovnává.

Už v Krakově uspěla s trikem, který zatím dělají jen dvě jezdkyně na světě. Snem Miculyčové je vymyslet a vypilovat trik, který žádná jiná žena nedokáže.

I to je pro ni adrenalin, po němž touží také třeba v podobě bungee jumpingu nebo seskoku padákem. A dokáže ho najít i ve škole. A to nejen, když dodělávala během Evropských her před svým finále na poslední chvíli domácí úkol. Na střední škole se věnuje požární ochraně.

„Jako malá jsem běhala požární útok, bavilo mě to. A i ve škole lezeme do zakouřených prostor a kontejnerů v zásahových oblecích,“ popisuje.

V Mixzóně ale mluví také o tom, kudy vede cesta na olympiádu, jak shání sponzory či jak vypadá její trénink.