Článek
Jaký je pro vás den volna po deseti dnech ježdění?
Dneska to bylo v pohodě, byli jsme si projet okolí a poslední kopce jedenácté etapy v Toulouse. Ty byly docela prudké. Já jsem chtěl jet pomaleji a trochu mě už bolí nohy, tak to nebylo úplně příjemné. Ale stavili jsme se na dobrou kávu a fajn oběd, takže si myslím, že na zítřejší závod budu v pohodě.
Spal jste déle než v závodních dnech?
Ráno jsme měli mediální povinnosti a v jedenáct jsem musel na kolo, takže se to od jiného dne tady z pohledu spánku moc nelišilo. Spal jsem asi do devíti, ale včera jsme na hotel přijeli až v jedenáct večer a ještě šli na večeři. Spánek navíc jsem si tedy neužil.
Nevadí vám dlouhé přesuny mezi etapami?
Není to nic strašného. Já mám pohodlné sedadlo v autobuse, a když mám co sledovat na YouTube, tak mi to nevadí. Zatím nejhorší to bylo včera, kdy jsme po etapě přejížděli asi čtyři hodiny. Když to ale porovnám s loňskou Vueltou, kde jsme museli letět i letadlem, tak je to zatím v pohodě.
Je velký rozdíl mezi atmosférou na Tour a na Vueltě?
Je to jiný level. Všiml jsem si toho hned v první etapě, kde lidi hodně řvali. Člověk si až chvílemi říká, že by mohli trochu ubrat, aby na konci vůbec něco slyšel. Včera tady měli státní svátek a celá Francie z oblasti přijela a fandila u silnice. To je něco neskutečného.
Vnímáte při závodě české vlajky podél trati?
Jo, to je ta boží část. Mám pocit, že každou etapou vidím čím dál víc českých fanoušků, a to mi dělá radost. Když mi lidé fandí a křičí na mě, vykouzlí mi to úsměv na tváři. Jediný problém je v tom, že česká vlajka je podobná té francouzské, která je všude, tak se musím trochu víc soustředit. Když ale pak slyším, jak lidé volají mé jméno, je to boží. V desáté etapě jsem měl i napsané jméno na silnici.
Takže podporu fanoušků registrujete?
Ano, děkuji všem, kdo fandí u silnice, i těm, kteří mi posílají hezké zprávy. Občas mě štve, že nezvládám na všechny reagovat, ale věřte, že si toho moc vážím a doufám, že u silnic uvidím ještě víc českých fanoušků.
Co vám zatím přijde na Tour de France nejtěžší?
V těch základních věcech je to stejné jako jiný závod. Pro mě osobně jsou ale úplně jiné mediální povinnosti. Člověk dojede do cíle a dává rozhovory. Patří to k tomu, ale když si chce člověk odpočinout a zavolat rodině, je to náročné.
Jaký je zatím váš nejsilnější zážitek?
Všechny sprintové závěry etapy, kde jsme jeli s Tobim (Tobias Lund Andresen). Když jsme ve třetí etapě najížděli na poslední dvoustovku jako první dva. Zpětně si to přehrávám v hlavě a přemýšlím nad všemožnými scénáři, jak se to mohlo vyvinout. Nejlepší je, když můžu v konci zabojovat o výsledek. Z jiného soudku bylo super, když přijela moje rodina. Když u závodu byl můj dědeček s bratrancem a jeho synem. To bylo snad ještě lepší.
Ve čtvrté etapě jste dojel pátý. V deváté etapě dokonce čtvrtý, jak jste viděl její závěr?
Já jsem měl k ruce Tobiho, který odvedl neskutečnou práci a dovezl mě na poslední kilometr. Tam jsem si našel zadní kolo Milana a čekal na správnou chvíli. Jenže tím, že Merlier a Milan sprintovali vedle sebe, přišel cíl rychle a neměl jsem možnost něco udělat. Byla to těžká etapa, v níž mě zpomalil pád. Popravdě jsem byl rád, že už jsem v cíli.
Vy už jste spadl dvakrát a naštěstí zatím bez následků.
Ano, poprvé to bylo ve čtvrté etapě. To byl menší pád, z nějž mám ale víc odřenin. Dopadl jsem na nohy, ale naštěstí se mi nic nestalo. Ten druhý byl ve vyšší rychlosti. Oba byly zaviněné pádem jiného závodníka těsně přede mnou, na který jsem už nemohl zareagovat.
Jak těžké bylo se na Milanově zadním kole udržet?
Popravdě si myslím, že ze sprinterů má největší hák, protože je obrovský. Vybral jsem si správné kolo, kterého se držet, ale ani tak to nebylo jednoduché. Musel jsem do toho pořádně šlápnout, abych mu stačil.
Máte představu, jak to bude zítra?
Ještě jsme se o tom týmově nebavili, ale určitě to bude těžký závod. Počítám, že někteří se pokusí o únik, aby si před náročnými závěrečnými kopci udělali náskok. My se tam budeme snažit dát Oscara (Onleyho), který je na tom z našeho týmu nejlíp. Já mu budu k ruce a za sebe se pokusím dojet co nejlépe.
Oscar Onley je celkově zatím sedmý, co na to říkáte?
Je neskutečné, jak je vyrovnaný se špičkou a den po dni se udržuje mezi elitou. V desáté etapě dojel do cíle s Pogačarem a Vingegaardem a z mého pohledu už jeho výkony začínají být mimozemské. Tím, že se drží s těmito výjimečnými závodníky, v mých očích neskutečně stoupl.
Vnímáte v pelotonu boj o celkové prvenství mezi Pogačarem a Vingegaardem?
To se v balíku neřeší. Samozřejmě je to ten nejsledovanější souboj na Tour, ale je to příběh spíš pro média. Napětí na je cítit spíš podle situace na trati, když se blíží stoupání nebo zafouká silný vítr.
