Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Z brambor už je přízrak. A švýcarský kouč ho nezvládl zaplašit

Kdyby snad Gary Lineker nějakou shodou náhod sledoval ženský florbal, možná by svůj památný výrok parafrázoval: „Je to jednoduchá hra. Deset žen s hokejkou honí míček 60 minut, na konci vyhrají Švédky a Češky skončí čtvrté.“ Monotónnost výsledků posledních pěti šampionátů příliš nepomáhá samotnému florbalu, ale obzvlášť zdrcující je pro české hráčky.

Foto: Sport.cz s využitím Martin Flousek/Český florbal

Zklamané Nela Jiráková (zleva), Vanessa Rebecca Keprtová a Eliška Chudá po porážce v boji o bronz.Foto: Sport.cz s využitím Martin Flousek/Český florbal

Článek

Stojí na místě. Mimo elitní čtyřku je nikdo neohrožuje a v ní patří na chvost. Ne dlouhodobě, Švýcarkám jsou minimálně vyrovnanými soupeřkami, ale když jde do tuhého, tahají pokaždé za kratší konec. „A to už není náhoda,“ přikyvuje gólmanka Jana Christianová.

Ač je na posledních dvou šampionátech členem realizačního týmu mentální kouč, sebevědoměji působily i v nedělní bitvě o bronz Švýcarky. Teoreticky přitom měly být ony těmi skleslejšími.

V Uppsale působily všelijak, jen ne suverénně. Ve skupině je Češky vcelku hladce přejely 5:2, v semifinále schytaly od Švédek debakl 1:14 nedůstojný medailových bojů na mistrovství světa. Jenže v souboji o bronz nepustily Češky ani jednou do vedení a sebevědomě kráčely za svým medailovým cílem.

Jako by se do hlav zkušenějších hráček pomalu vkrádal komplex z medailových bojů. Kapitánka Eliška Krupnová po šampionátu svoji pozici nejlepší hráčky světa obhájí jen stěží, ale nadále je správným tahounem mimo hřiště i na něm.

Ač pečlivě strážená, dokázala pro sebe i spoluhráčky budovat střelecké pozice. Ale nikdo další se k ní v ofenzivě stabilně nepřidal, zatímco Finky i Švýcarky měly minimálně dvě hráčky, které důležité zápasy rozhodovaly, o Švédkách se ani není třeba rozepisovat.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Švýcarský kouč Sascha Rhyner mohl po zápase o bronz jen pogratulovat svým krajankám k medaili.Foto: Martin Flousek/Český florbal

A mladé dívky nepoznamenané minulými šampionáty ještě ani nemůžou mít dost zkušeností, aby tým táhly k vítězství. Nicméně adaptace juniorek jako Vanessa Rebecca Keprtová, Michaela Kubečková či Karolína Suchá jsou příslibem pro další reprezentační cyklus, který vyvrcholí za dva roky v Singapuru.

Měl by u toho být švýcarský kouč Sascha Rhyner? Nemyslím si. Dostal šanci na dvou šampionátech, ani jednou tým k medaili nedovedl, zůstane podepsán zejména pod nevídaným předloňským semifinálovým kolapsem se Švýcarkami.

Na rozdíl od mužské reprezentace nepronikly ven žádné spory uvnitř týmu, dařilo se mu do kádru zabudovat talentované juniorky, ale trenér je hodnocen především podle výsledků. A ty se nedostavily.

„Vidím i pozitiva, vyhráli jsme na turnaji poprvé od roku 2011 čtyři zápasy,“ argumentoval Rhyner. Ale co si budeme povídat, při rozložení sil ve stále úzké florbalové špičce obrázek o šampionátu dělají jen poslední dvě utkání…

Podporu minimálně u části vedení Českého florbalu Rhyner má. Pokud by opadla, kdo by ho mohl nahradit? V okruhu kandidátů tradičně bývá emotivní Michal Jedlička, jenž v Uppsale vedl slovenský výběr, logiku by dával posun vítkovického kouče Tomáše Martiníka od úspěšných juniorek. Změna ale bude třeba, aby se za dva roky v Singapuru zase nemuselo dumat nad tím, co českému výběru chybělo k medaili.

Michal Osoba

Jako sportovní redaktor deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování a snowboarding, kanoistiku, florbal, judo a plážový volejbal. Jako reportér působil na olympijských hrách v Pekingu 2008, Vancouveru 2010, Londýně 2012, Soči 2014, Rio de Janeiru 2016, Pchjongčchangu 2018 a Tokiu 2021. Je rovněž spoluautorem knih "120 let české atletiky" a "Nemůžeš? Přidej! Český olympijský výbor 120 let".

Reklama

Sdílejte článek