Článek
Singapur (od našeho zpravodaje) – Jen ona a kapitánka Eliška Krupnová zažily medailové oslavy ve švýcarském St. Gallenu v roce 2011. Ale jak Christianová po úspěšném zápase se Švýcarkami přiznala, jsou to vzpomínky už hodně matné.
Sladký pocit s medailí na krku?
Je to strašné zadostiučinění za ty roky, kdy se nám nepovedlo ji získat. Já tu stála a se slzami v očích vám říkala, že nechci končit s bramborovou medailí. Teď se povedlo ji získat a je to krásný pocit. Medaile je nádherná, těžká a bude toho mít dneska večer ještě hodně před sebou. (úsměv)
Končit ale předpokládám nehodláte ani s medailí, však za dva roky se hraje světový šampionát v Brně a Ostravě.
Nemám v plánu končit. Samozřejmě je ten šampionát obrovská motivace, doufám, že hráčky, které se rozhodují, co dál, budou pokračovat, protože domácí mistrovství je něco neuvěřitelného. A my chceme, aby si to užili i lidi doma.
Vy si jistě nejdřív užijete cestu domů i se čtrnácti hodinami v letadle…
Moc si to neumím představit. Asi to bude dlouhé. Myslím, že dneska nebudeme moc spát, pak dlouhý let. Nezávidím těm, co poletí s námi. (směje se)
Před dvanácti lety jste si tolik oslavy neužila, protože jste zůstávala ve Švýcarsku kvůli klubovým povinnostem. O to víc si letošní oslavy užijete?
Rozhodně! Nevynechám ani minutu, protože nikdy nevíte, kdy to může být naposledy. A po těch letech je to strašně krásný pocit. Když jsem vyhrála, ptala jsem se Elišky Krupnové, co mám vlastně dělat a jak se slaví, protože už si to nepamatuju…
Jak jste se sbíraly po nepovedeném semifinále s Finskem?
Musely jsme si sednout, říct si interně pár věcí, na kterých musíme zapracovat, a že takhle hrát nemůžeme. Každá si sáhla do svědomí, vyříkaly jsme si to, pobrečely a strašně to zabralo.
Ani zápas o bronz se nevyvíjel dobře, prohrávaly jste 0:2…
Ukázaly jsme strašnou vůli a morál. Já už od toho dopoledne věděla, že vyhrajeme, v nastavení, které jsme měly, by nás dnes neporazil nikdo. I když to bylo těžké, ukázaly jsme, že jsme tým s velkým T, a já jsem na něj strašně hrdá. Švýcarky jsou hodně produktivní, trestaly každou naši chybu. I když jsme si šancí vytvořily víc, byly strašně nebezpečné.
Ani v závěru po snížení Švýcarek na 4:5 vám nezatrnulo?
Já čekala, že šance ještě budou mít, nemyslela jsem si, že nám to dají zadarmo. Ale strašně dobře jsme to zvládly, hrály jsme chytře a pohlídaly si to. Bylo vidět, že Švýcarky už moc nemůžou, semifinále se Švédskem je hrozně unavilo a my byly lepší na nohou.
