Článek
Uppsala (od našeho zpravodaje) - K malování a grafice tíhla odmala, kdy ji inspiroval tatínek. Souběžně začala v Dobrušce s florbalem a svůj volný čas dělila takřka výhradně mezi umění a sport. Jen plán studia na umělecké škole nevyšel. „Dělala jsem talentovky do Hradce. Výtvarná část dopadla perfektně, ta školní byla horší, konkrétně matematika,“ přiznává.
Přesunula se tak do Prahy, kde si ji vytáhl elitní chodovský tým, ve škole se věnovala kadeřnictví. „Ale to mě nebavilo. Chodila jsem tam jen proto, abych v Praze měla nějakou školu,“ vysvětluje. Teď už na nástavbě studuje ekonomiku a podnikání.
A k tomu často a ráda kreslí. „Je to pro mě velké uvolnění a relax. Zaměřuju se na abstraktní malbu, obrovská plátna, kde míchám pastelové barvy i různé techniky,“ popisuje.
Některá díla prodává přes svůj instagramový účet za ceny v řádech tisíců korun, práce na nich zabere i několik dnů. „Zasychání na těch obrovských plátnech trvá, u olejových barev několik hodin, takže pak pokračuju až další den. Klidně tři dny maluju jeden obraz,“ líčí.
Jako ambsadorka florbalové firmy Fatpipe díky svému kreativnímu talentu pomáhá s grafikou a sociálními sítěmi, vášní Havlíčkové je ale i tetování.
Marie Havlíčková při mistrovství světa v Uppsale.
U něj byla pro změnu inspirací její starší sestra. „Když jí přibývaly na těle různé omalovánky, mně se to strašně líbilo, takže naši asi počítali, že ji budu následovat. Říkala jsem si, že by mě to mohlo bavit. Zvolila jsem jiný styl a zůstala u toho,“ popisuje.
Tetování má na rukou, ramenech a nejvýraznější nápis podél páteře „Love heals all wounds“ (Láska hojí všechny rány). „Je to dělané mým stylem v podobě čar. I když tohle tetování nevidím, líbí se mi, a každý, kdo ho vidí, ho chválí,“ říká.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Její styl oslovil i řadu dalších florbalistek, pro tetování si k Havlíčkové došly i reprezentační spoluhráčky Karolína Suchá, Jana Christianová či Vanessa Rebecca Keprtová.
„Hlavně ze začátku to byl stres. Je to něco jiného než kreslit na papír, nesmí se nic pokazit, jinak není cesta zpět. Ale už jsem se v tom naučila chodit. Každá čára, kterou dělám, je jiná. I když se někomu líbí ta, kterou jsem dělala jinému zákazníkovi, můžu ji napodobit, ale stejná nebude,“ vysvětluje Havlíčková.
Ze švédské Uppsaly si ale bude chtít každopádně přivézt hmatatelnější suvenýr. V září zde získala s juniorským výběrem světový bronz. „Teď jsme zpátky na místě činu a chci to ještě vylepšit,“ říká rozhodně před sobotním semifinále s Finskem (od 19.55 na ČT sport).
