Hulákající Horváth spoluhráčům děkoval, spokojený Vrba jim nachystal speciální režim proti euforii

Celá plzeňská šatna explodovala nadšením a nespoutanou euforií. Po zisku tří bodů byl pro Západočechy titul zase blíž.  Zvláště, když před hráči nikdo netajil, že Sparta začínající své utkání v Brně o hodinu později, prohrává na začátku druhé půle už tříbrankovým rozdílem.

„Plzeň má blízko k titulu," glosoval rýsující se konstelaci na samém ligovém výsluní trenér Pavel Vrba, když kabinu opustil.

Vstupoval do ní a tleskal, opouštěl ji s rozzářenou tváří. „Jestliže u pětibodového rozestupu mezi námi a Spartou zůstane, bude to před posledními dvěma koly luxusní pozice," byl nucen přiznat. Nerad, protože podobné soudy a prognózy mu nejsou po chuti. A ani vítězství v Olomouci na tom nic nezměnilo.

„Musíme se dál dívat sami na sebe a vyhrát dva zbývající zápasy. Už v neděli s Libercem, což bude hodně těžké, neboť Severočeši jsou nejlepším mužstvem jara," pronášel obvyklou zaklínací formuli používanou snad všemi trenéry na světě.

Dobře naložen však byl, což bylo patrné i na jeho nebývalé výmluvnosti. „Nic nepodceníme, nic neponecháme náhodě. V Olomouci společně povečeříme, v Plzni pak přespíme v hotelu, ráno posnídáme a společně se vydáme na trénink," prozradil, jaký program pro své svěřence nachystal.

Že by jim snad nedůvěřoval? Že by se obával, aby nepropadli přespřílišné euforii, že titul je tak blízko? Že by se jí mohli až moc opájet?

„Důvěřuj, ale prověřuj," vykroutil se Vrba z přímé odpovědi, proč vůbec poprvé za dobu svého plzeňského angažmá volí mezi ligovými zápasy podobný režim. „Mezi ligovými utkáními ano, ale po návratech z utkání Evropské ligy už jsme ho praktikovali," podotkl pouze.

„Ale my skutečně žádné euforii nepodlehneme, ať dopadne zápas Sparty jakkoli," bránil se podobným domněnkám střelec vítězného plzeňského gólu Daniel Kolář.

„Moc dobře víme, jak těžká ještě cesta za titulem může být, v mistrovské sezóně jsme si to ostatně prožili. Tehdy jsme vyhráli shodou okolností také tři kola před koncem a já dával Teplicím rovněž gól a všichni už nás pasovali mistra.  A pak jsme to měli strašně složité doma s Ostravou," připomínal plzeňský spasitel dva roky starou zkušenost a ze své trefy nedělal žádnou vědu.

„Byl jen jeden z mnoha gólů, které jsem zatím v kariéře dal a snad ještě dám," pravil a odmítal, že by po neproměněné penaltě už jeho tým propadal v marnost. „Každému se může stát, že penaltu nedá. Zlámal nám chytil i dva další góly, ale my šli trpělivě za svým a nakonec jsme rozhodli. Však jsem mu říkal, že mu branku stejně dám. Byla to jen otázka času."