Článek
Jako osmiletý špunt ještě hrával za Klatovy, s rodiči ale jezdil do Plzně na každý domácí zápas. Měli rodinnou permanentku. Jednou dokonce se spoluhráči doprovázeli viktoriány při nástupu na hřiště. „Už nevím, jaký to byl zápas, ale za ruku mě vedl Marek Bakoš,“ pověděl 22letý Sojka.
Z tehdejšího týmu kouče Pavla Vrby hltal nejvíc Pavla Horvátha. „Byl také střední záložník, kopal levou nohou. Sice jeho muskulatura byla jiná, ale pro mě byl nejoblíbenějším hráčem. Hrdinové pro mě ale byli všichni kluci. Chtěl jsem být úspěšný jako oni,“ uvedl Sojka, který do Viktorie přišel v 10 letech.
Teď je druhým rokem členem A-týmu. Ligovou trofej s ním letos už nezíská, na pohárovou má ale Plzeň stále šanci. Ve čtvrtek ji čeká čtvrtfinále MOL Cupu v Karviné. Vzhledem k úterním vyřazením Sparty a Slavie, je Viktoria případnému triumfu blíž?
„Vypadli sice dva favoriti, ale v současné době jsou týmy tak vyrovnané, že je těžké porazit kohokoli. MOL Cup je ale pro nás důležitá soutěž, bylo by skvělé získat trofej. Co se týká titulu… Mým největším snem je získat ho s klubem, ve kterém jsem vyrůstal. Příští sezonu se o něj můžeme porvat, mužstvo máme velice kvalitní. Dokázali jsme to v Evropské lize,“ pronesl Sojka.
Díky své univerzálnosti ho trenéři využívají na různých pozicích. Naposledy v odvetě úvodního kola vyřazovací části Evropské ligy s Panathinaikosem, kdy se Plzni zranili obránci Karel Spáčil a Václav Jemelka, vypomohl Sojka na stoperu.
„V této sezoně jsem hrál na všech postech kromě gólmana. Na podzim, na hostování v Hradci Králové, jsem hrál i útočníka a pravé i levé křídlo. Jsem schopný nastoupit kdekoli,“ řekl Sojka.
