Článek
Bolestné vyřazení s Panathinaikosem z Evropské ligy po penaltovém rozstřelu tedy asi příliš nepřebolelo…
Je zvláštní, že jsme v základní hrací době v celé Evropské lize neprohráli a jsme venku. Každopádně, jel jsem si po vyřazení oddechnout v neděli do Zlína, ale tam to úplně nepřebolelo. Do rány z Panathinaikosu jsem si tam nasypal hrsti soli. Když mě viděl vedle sedící děda, dal mi ochutnat z placatice, kde měl tamní tradiční nápoj. Měl strach, abych se nezhroutil.
Trofej z ligy už letos stěží získáte, máte obrovskou ztrátu. Soustředíte se tedy na MOL Cup, ze kterého v úterý vypadly Sparta i Slavia? Ve čtvrtek vás čeká čtvrtfinále na půdě Karviné.
Máme velkou motivaci MOL Cup vyhrát. Tak snad po čtvrtku nebudou venku všichni favoriti… Na vánočním večírku jsem se bavil s lidmi, že bychom mohli zase po delší době přivézt do Plzně na náměstí nějakou trofej.
Tu první získala Plzeň na jaře 2011. Přibude v příští sezoně sedmý titul?
Sedmička je magická, uděláme pro titul maximum. Na posledním výkonném výboru jsem říkal Jardovi Tvrdíkovi, že budeme mít v dubnu výroční zápas k zisku prvního plzeňského titulu. Nevím, proč se mi smál. Šest titulů za patnáct let přece není vůbec špatné.
Viktoria Plzeň si na výroční zápas připravila speciální dresy, které si v galerii můžete prohlédnout.
Takhle ale nyní smýšlí vícero klubů, do kterých vstoupili movití vlastníci.
Je tady miliardářská euforie, ekonomická stabilita. Sebrat dnes trofej je nesmírně složité. Řekl jsem, že budu moct skončit, až získáme sedmý titul. Takže snad tady nebudu sedět do pětadevadesáti. To už rozhovor se mnou nebude žádný šlágr.
Zmínil jste výroční zápas k historicky prvnímu mistrovskému titulu Viktorie. Jaké máte vzpomínky na den, kdy jste ho díky domácí výhře nad Ostravou na jaře 2011 dobyli?
Tehdy jsem byl mladý kluk v bílých botách. Na ten den nemůže zapomenout žádný plzeňský fanoušek, samozřejmě ani já. Ten nával emocí se nedá zpětně odvyprávět. Prvním titulem jsme naplnili sny otců a dědů, zároveň nás zavázal k další práci.
Kdy jste pochopil, že tehdejší parta kolem Pavla Horvátha může být úspěšná?
Po zápasech s Besiktasem v Evropské lize, kam nás dostalo vítězství v domácím poháru. Viděl jsem na klucích a trenéru Vrbovi, že jim jedna ochutnávka úspěchu nestačí. Když jsem pak po oslavách titulu sbíral tranzitem hráče, pochopil jsem, že jsou výjimečná parta. Věděl jsem, že tohle může fungovat a být dál úspěšné.
Kam se Plzeň posunula od prvního titulu?
Minimálně jsme posunuli hřiště o sedmnáct metrů k hlavní tribuně, stadion se změnil ve prospěch fotbalu. Jako klub jsme se posunuli neskutečně, během těch patnácti let mi rukama prošla spousta hráčů, trenérů. Nejvíc k srdci mi, logicky, zakořenili kluci z první silné éry včetně trenéra Pavla Vrby. Zároveň jsme si na sebe ušili bič.
Úspěch je droga.
Přesně tak. Poprvé jsme byli v Lize mistrů, což byl neskutečný zážitek. Jenže když slyšíte poprvé její znělku, chcete ji slyšet podruhé, potřetí. Tohle nám dodávalo obrovskou motivaci. Nemyslel jsem si ale, že budeme schopni držet krok s českou špičkou i v těžších obdobích. Jsem rád, že jsme ustáli i ty nejtěžší chvíle. Teď můžeme udělat klub dlouhodobě úspěšným. Pokazit si to můžeme jen my sami.
