Klubové legendy přejí Baníku návrat na výsluní, přízeň fanoušků i stadion

Jakou nejsilnější vzpomínku na Baník máte?

Jedna je mimo fotbal a ta je spojená s rozhodnutím z roku 2013, že ostravští zastupitelé odmítli pomoct zadluženému klubu, což byl pro Baník prakticky konec. Naštěstí se hlasovalo znovu a bylo rozhodnuto, že město klubu pomůže.

Fotbalová vzpomínka je spojena s oslavou prvního gólu, který jsem dal hned v prvním zápase na Slavii. I když to nebyl gól vítězný. Za stavu 0:3 mě trenér Evžen Hadamczik poslal na hřiště a mě se poštěstilo dát za pár minut v první lize dát gól. Podobně vzpomínám i na první gól na Bazalech, který jsem dal proti Trnavě reprezentačnímu brankáři Kekétimu z rohu hlavou. To jsou velké milníky, na které asi žádný fotbalista nezapomene.

Co vám Baník dal a jiný klub vám dát nemohl?

Stoprocentně vztah fanoušků ke klubu. S něčím podobným se hráč potká málokde. Fandové Baníku mají ke klubu velmi blízko a jsou s ním hodně spjatí.

Jak se vám líbí, kam směřuje současný Baník?

Určitě je pozitivní, že Baník je po letech, kdy mu bylo těžko, znovu klubem se stabilním zázemím a majitelem, který se o klub stará velmi dobře. Baník směřuje tam, kam historicky patří a to mě velmi těší. Nyní už zbývá jen to, aby se znovu začali více prosazovat odchovanci. V minulosti se Baník mohl spolehnout na výchovu hráčů a moc bych si přál, aby se k tomu vrátil. Tím byl Baník pověstný a znovu by se k tomu měl vrátit.

Co byste Baníku ke 100 letům popřál?

Určitě hodně úspěchů, pohárovou Evropu, ale všechno bych to shrnul pod přání spokojeného fanouška ostravského klubu. A pokud bych mohl mít i neskromné přání, tak vlastní stadion podobný Bazalům.

Jakou nejsilnější vzpomínku na Baník máte?

Na můj první ligový start v 18 letech v prosinci roku 1981. Hráli jsme s RH Cheb, po čtvrthodině se zranil Libor Radimec a trenér Evžen Hadamczik mě místo něj poslal na plac. Podařilo se mi v tom zápase vstřelit dvě branky, to bylo z říše snů a nikdy na to nezapomenu. Ty góly jsem dal Václavu Lavičkovi, který po dvou gólech od Antalíka vystřídal Luďka Mikloška. Vyhráli jsme 5:1, pátou branku dal Vašek Daněk. Každému bych takový start přál.

Je něco, co vám dal Baník a žádný jiný klub dát nemohl?

Baník mě dal všechno, co se týče fotbalu. Zažil jsem vynikající trenéry, dostal jsem se díky Baníku do československé reprezentace. Můj vztah k Baníku byl velký a vydržel jsem v něm kromě dvou let vojny v Dukle Banská Bystrica až do chvíle, kdy jsem šel do zahraničí v roce 1991. Je to pro mě srdeční záležitost. Baník mi ve fotbale tím že si mě vybral neskutečně pomohl a snažil jsem se to klubu vrátit, jak jsem uměl.

Kdybych nebyl v Baníku, nezpíval by o mě Jarek Nohavica. To bylo něco neskutečně krásného. Moc si toho vážím. Jarek je světový písničkář, známe se a moc mě to potěšilo.

Jak se vám líbí, kam směřuje současný Baník?

Co se týče marketingu a práce s mládeží, tak jsem nadšený. Klub se stabilizoval, v areálu na Vistě, při ZŠ J. Šoupala byla vytvořena centra pro mládež. I na Bazalech je výborné zázemí pro Akademii. Teď už chybí jenom být trpělivý a zlepšit výsledky ligového týmu. Trochu více bych si přál, aby v něm dostávali šanci mladí hráči. Mládež v Baníku není špatná, pracuje se s ní dobře, ale pak se rozpustí po hostováních, aniž by ti kluci dostali šanci. Chybí mi s nimi trochu trpělivosti.

Co byste Baníku ke 100 letům popřál?

Mám stejné přání jako majitel klubu Václav Brabec a to je, aby měl Baník zase svůj stadion. Aby byl někde doma konečně. Věřím, že se to v té další stovce podaří (smích). Doufám, že i dřív. Tak do pěti let by to mohlo být reálné. Doma je doma. Bazaly jsou nezapomenutelné, hnalo nás jen to, když jsme tam vyběhli a věděli, že nás bude podporovat plný dům. Tohle teď Baníku chybí a z celého srdce bych mu to zase přál.

Jakou nejsilnější vzpomínku na Baník máte?

Určitě to byl první den, kdy jsem přišel na Baník. V 15 letech jsem jeden den skončil základní školu a druhý seděl v kabině ligového áčka, který zrovna v tom roce vyhrál titul. To byl rozhodně největší moment, který jsem v Baníku zažil. Pro patnáctiletého kluka byl takový zážitek něco neskutečného. V Prostějově si mě vyhlédl trenér dorostu pan Kolda, který mě přivedl s tím, že budu už v patnácti trénovat s prvním týmem. Absolvoval jsem celou letní přípravu a když pak začala škola, tak jsem ráno trénoval s áčkem a odpoledne s dorostem. Měl jsme obrovské štěstí, že se mnou měli trpělivost a že jsem mohl získávat zkušenosti od borců, kteří v Baníku tenkrát byli.

Co vám Baník dal a jiný klub vám dát nemohl?

Asi to bude zase to, že jsem mohl začít hrát první ligu v 19 letech. I když jsem ji poprvé chytal už na vojně v Chebu. Když jsem se vrátil, tak jsem tu šanci v Baníku dostal, přestože jsem moc zkušeností neměl. Začal jsem naskakovat do týmu, po roce jsem byl jednička a vydržel jsem tam dalších osm let.

Jak se vám líbí, kam směřuje současný Baník?

Jde dobrým směrem, věřím, že je tam konečně majitel, který má zájem o Baník a není to člověk, který by chtěl klub vytunelovat, jako to bylo za předešlých majitelů. Má zájem posunout Baník tam, kam historicky patří. Samozřejmě, že to všechno chce čas, je tam spousta práce, ale já věřím tomu, že tak jako pan Brabec získává zkušenosti ve fotbalovém byznysu, se kterým předtím neměl vůbec žádné zkušenosti, tak poznává, o čem to je a má trpělivost s tím bojovat a pracovat. Nevzdává to, ale chce to trpělivost a čas.

Co byste Baníku ke 100 letům popřál?

Návrat tam, kam patří, i kvůli fanouškovské základně jakou má. Je to největší klub v moravské části, takže bych mu přál, aby se zase hráli každý rok mezi prvními třemi týmy, bojoval o titul a vrátil se i k evropským pohárům. Ostrava by si tu euforii z kvalitního fotbalu zasloužila.

Jakou nejsilnější vzpomínku na Baník máte?

Určitě utkání s Bayernem Mnichov v Poháru mistrů v roce 1976, vítězství 2:1 před 35 tisíci diváky na Bazalech a gól hlavou na první tyči. Byly tam obrovské emoce už od chvíle, kdy jsme se dozvěděli los. Lidi nevědí, jak jsme to v té době vnímali. Tehdy německý fotbal a Bayern byl obrovským hitem. V roce 1972 vyhráli mistrovství Evropy, v roce 1974 se stali světovými šampiony a Ligu mistrů vyhrál Bayern třikrát po sobě.

Byly tam hvězdy, na které jsme zírali a najednou byly tady. A když s nimi hrajete vyrovnanou partii, která dopadne dobře vidíte na spoluhráčích to štěstí a emoce fanoušků a blízkých.

Co se týká toho jednoho dne, jednoho emočního zážitku, tak musím jmenovat to utkání s Bayernem. Ale nechtěl bych znehodnocovat další úspěchy. Byli jsme mistři, byly i jiné zápasy.

Co vám Baník dal a jiný klub vám dát nemohl?

To období, ve kterém mě přijal. Právě to je důvod, proč spolu hovoříme. Kdybych ve správném okamžiku nebyl na správném místě, tedy v Baníku, tak asi nedosáhnu na to, čeho jsem díky Baníku dosáhl. Ono to přesáhne neskutečným způsobem do celého života mého i mých blízkých.

Jak se vám líbí, kam směřuje současný Baník?

Co se mi jednoznačně líbí je to, jak se změnilo zázemí a ekonomické zajištění klubu. To lze Baníku v dobrém jen závidět. Takové finanční možnosti po roku 1989 nikdy neměl. Pokulhává zatím jen ve sportovní části, ale to je řekl bych logické, protože vytvořit tým po stránce fotbalové trvá spoustu let. Sehnat peníze není jednoduché, vybudovat zázemí, které teď Baník má rozhodně taky ne. Ale když na to máte peníze, tak to za pár roků můžete mít. Ale na úspěchy se musí počkat. Pět šest let na vybudování úspěšného a třeba v Evropě konkurenceschopného týmu je strašně málo. Musíme, i když neradi, být trpěliví a uvidíme, kam až Baník dokáže dojít.

Co byste Baníku ke 100 letům popřál?

Rozhodně pevné finanční a mentální zdraví. Všechno ostatní, tituly, poháry a úspěchy jsou už jen doprovodné emoční pojmy. Pokud tyto faktory, které jsem zmínil, nebudou, tak úspěchy nepřijdou.

Jakou nejsilnější vzpomínku na Baník máte?

Na sezonu 2003/2004, kdy jsme se stali mistry ligy. Ten rok byl neskutečný. A z osobního pohledu to je rok 1998, kdy jsem byl třetí v anketě Fotbalista roku. Celkem mi tehdy šlo. Bylo to ocenění za to, jak jsem se cítil na hřišti a jak se mi dařilo.

Je něco, co vám dal Baník a žádný jiný klub dát nemohl?

Asi to, jak mě zocelil. Přišel jsem do Baníku ve 14 letech ze Šumperku, kde jsou lidé trochu jiní než v Ostravě. Baník mě dostal do velkého fotbalu a zocelil po mentální stránce. Byl jsem tichý plachý kluk, což se po čtyřech letech na internátu změnilo a už v 17 letech jsem nakoukl do ligového áčka. Bylo to hodně náročné období a několikrát jsem obrazně dostal do držky. V 16 letech mě z Baníku chtěli dát pryč, protože jsem byl hodně drobný ale Franta Valošek mě tehdy uchránil, zasadil se o to, abych zůstal. Věřil mi a za rok a půl jsem hrál ligu. Baník mě zocelil, to je nejvýstižnější slovo.

Jak se vám líbí, kam směřuje současný Baník?

Poté, co klub převzal pan majitel Václav Brabec nabral Baník správný směr. Podmínky pro mládež jsou tu velmi dobré a možná proto mě trochu mrzí, že už nejsme trochu dál. Představoval jsem si, že za šest let pod novým vedením bude áčko hrát každou sezonu do čtvrtého místa v lize. Potřebujeme vychovat kluky, kteří budou mít hrdé baníkovské srdce a stanou se v budoucnu oporami prvního týmu tak, jakými by se měli stát Filip Kaloč, David Buchta nebo Petr Jaroň. Baník by potřeboval znovu zažít velký úspěch, který namotivuje ty mladé kluky.

Co byste Baníku ke 100 letům popřál?

Aby měl klub stále svou hrdost, skvělé fanoušky a správný směr. Aby lidé v tomhle ostravském regionu měli z Baníku radost.