Krmenčík exkluzivně: Končím s fotbalem! Už jsem to nebyl já

S posledním červnem mu na Slovácku skončí smlouva, žádnou jinou už Michael Krmenčík nepodepíše. Prvního července v Uherském Hradišti poklekne před kostelem, podívá se k nebi a bude rozmlouvat s Bohem. „Poděkuju mu za kariéru, kterou mi dopřál. Byla skvělá,“ podotýká Krmenčík, trojnásobný mistr české ligy s Plzní, který odehrál za českou reprezentaci 35 zápasů, v nichž vstřelil 9 gólů.

Pátý rok po sobě jsme byli s rodinou ve Švédsku na rybách, měl jsem čas dát si myšlenky do kupy. Dospěl jsem k závěru, že fotbalu už nemám co dát. V Česku jsem vyhrál, co se dalo. Víc už nedokážu. Chybí mi motivace, chtíč jít přes bolest. Už jsem nechtěl přepínat bolavé achilovky, kolena, která mají za sebou tři operace. Nechtěl jsem do sebe prát prášky proti bolesti. Chci se věnovat rodině, vrátit jí servis, jaký mi léta poskytovala. Rozhodli jsme se, že se usadíme natrvalo v Uherském Hradišti. Moc se nám tady s manželkou a dcerami líbí.

Nikdy jsem o sestup nehrál, byla to pro mě nová zkušenost. Ale i když jsem moc nenastupoval, nebyl jsem zapšklý, klukům v kabině jsem se snažil pomoct jinak. Dělal jsem dobrou náladu, což ocenili. Jasně, chtěl jsem kariéru ukončit jinak, ale všechno je tak, jak mělo být. Nemám se za co stydět. Prostě nadešel správný čas.

Jako mladý jsem si říkal, že bych chtěl skončit v klubu, ve kterém jsem začínal. Tedy ve Viktorce Plzeň. Jenže se udály známé věci…Tenhle sen se mi nesplní. Ale pozor, já se nikam necpu, vůbec. Jsem s tím srovnaný.

Nastaly holt okolnosti, kvůli kterým tohle není možné. Jedna moje půlka je pořád v Plzni, ale druhá ví, že to sice bylo ve Viktorce hezké, ale skončilo to. Do Plzně ale budu jezdit na zápasy, určitě tam na pana Šádka narazím, a dáme si třeba pivko. Představoval jsem si sice, že Plzni budu po kariéře pomáhat, ale jsem srozuměný s tím, že to nikdy nenastane.

Čas možná všechny rány zahojí, ale stejně bych šel hlavou proti zdi. V mých očích jsem zradil ty, kteří mi věřili. Nejvíc fanoušky. Spoustu nocí jsem kvůli tomu nespal, doteď je mi to líto. Ale stalo se. Než abych si do konce života vyčítal, mám to v sobě uzavřené a zbylo mi v hlavě jen to hezké.

Pár jich bylo. Co se týká hráčů, vyříkal jsem si všechno s Limbou (David Limberský). Podali jsme si ruku a objali se. Neříkám, že si píšeme každý den, ale víme o sobě. S Milanem Petrželou to samé. Omluvil jsem se také Honzovi Kopicovi, který mi přihrál na spoustu gólů. Vysvětlil jsem všechno také Páťovi Hrošovskému. Kterým jsem chtěl a měl, jsem se omluvil.

V Plzni jsem dělal i věci záměrně. Když Limba dělal gesto na sparťanské fanoušky, podpořil jsem ho. Když se dařilo, tyto věci jsem podněcoval. Když jsem před dvěma lety přišel do Slovácka, kluci mi říkali, že jsem byl strašnej hajzl.(smích) Ale cenili si toho, že jsem dělal maximum pro tým. Dokázal jsem na sebe strhnout pozornost, a ještě dávat góly. Užíval jsem si to hodně.

Od jisté chvíle, neřeknu přesně, kdy nastala, jsem si řekl, že na hřišti nepůsobím dobře. Naléhala na mě i manželka, abych šel dětem příkladem, abych byl dobrým tátou. Změnil jsem se. Což mě malinko zbrzdilo na hřišti, nebyl jsem to už já. Chtěl jsem se zase najít, ale už jsem nenašel cestu zpátky.

Je mi jedno, co si o mně lidi myslí. Jen dám příklad. Kluci ve Slovácku mi po pár dnech řekli: choval ses vždycky na hřišti jako hovado, ale mimo něj seš skvělej. Na hřišti jsem působil divně, ale jen jsem chtěl pro tým to nejlepší. Kdo ale se mnou šel na kafe, na pivo nebo do sklípku, poznal, že jsem úplně v pohodě, normální člověk.

Jednou mi brácha říkal: hele, tys toho Chorase v Plzni všechno naučil, on z toho těží. Je celej ty. Ví, kdy má spadnout, kdy rozhodit stopery. Asi jsem byl dobrý učitel. Musíte mít na tohle nastavenou hlavu, být vlčákem, který pro tým udělá všechno.

Vyfackoval bych se za občasné simulování. A pochválil se, že na mě v Plzni tři roky stavěli hru. Myslím, že na dvou titulech mám velký podíl.

Když začínáte v mládeži ve velkém klubu, chcete se jednou dostat do áčka. Když to nastane, toužíte odehrát aspoň jeden zápas, dát jeden gól. Pak chcete přestoupit do zahraničí, za dobré peníze, chcete tam něco vyhrát. Pak se toužíte dostat i do reprezentace, dát za ní gól. Všechno tohle se mi povedlo. Víc už nelze. Třicátého června mi končí smlouva ve Slovácku, prvního července půjdu a kleknu si před kostel. Poděkuju Bohu, že jsem měl takovou kariéru. A také, že mám dvě zdravé děti, že jsme jako rodina zajištění a můžu si žít život, jaký chci.

Končím v pravý čas. Měl jsem s mamkou od doby, kdy se mi dařilo v Plzni, dohodu. Poprosil jsem ji, až bude cítit, že už to z mé strany není na hřišti ono, například co se týká pohybu, aby mi řekla a já skončím. Teď mi dala impulz. Řekla mi - Míšo, seš mladý kluk, zajištěný, není dobré lámat věci přes koleno. Poslechl jsem ji.

Nemusel jsem si nic nalhávat, vrchol jsem měl v Plzni. Pak jsem měl občas výstřely v PAOK, kde jsem rozhodl finále Řeckého poháru. Fanoušci PAOK na mě nezapomněli, zvou mě, abych přijel. Chystám se za nimi, půjdu s nimi do kotle. S rodinou podnikneme cesty po mých klubech, začneme právě v Soluni.

Víte, v žádném jiném klubu jsem se už nesetkal s nikým podobným, jakým byl pro mě v Plzni pan Šádek. Věřil mi, já jemu, byl mým druhým tátou. Po něm mě už nikdo nedokázal usměrnit. Když jsem v sobotu rozhodl zápas, řekl mi: ok, teď si dělej, co chceš. Ale v pondělí přijdeš na trénink a budeš zase dřít. Potřeboval jsem nad sebou bič, ale k tomu i porce cukru.

Bohužel. V Bruggách nás každý den vážili, jednou týdně nám měřili tuk. Nešlo si dát pivko a druhý den jít na váhu. Potřeboval jsem řízenou volnost, měl jsem ji jen pod panem Šádkem. S trenérem Vrbou byli jediní, kdo na mě za celou kariéru platili. Na ty dva nedám nikdy dopustit.

Dostal jsem nabídku od Dana Smejkala a Tomáše Ujfalušiho ze společnosti IFM-M, která mě dlouhé roky zastupovala. Budu sledovat kluky, které máme podepsané, budu součástí této společnosti.

Manželka by se mnou dlouho doma stejně nevydržela. Teď si ale dáme tři měsíce volna, užijeme si je. Vždyť prázdniny jsem neměl od sedmi let.