Článek
Psal se březen 2003 a Libor Sionko se po půlroční pauze zaviněné zraněním vracel na hřiště. Zrovna na hřišti Baníku, jehož dres dříve také oblékal.
„Vždycky jsem se tam nesmírně rád vracel. Ale byl jsem sparťan, nenáviděný soupeř. Nebyly to jednoduché návraty, spousta lidí mi přestup zazlívala," vzpomíná internacionál.
Na hřiště se tehdy dostal dvanáct minut před koncem, když Baník vedl 3:1. Dlouhá pauza nebyla na Sionkovi vůbec znát. Dal gól, trefil tyč. Vyrovnat nestihl, domácí vyhráli 3:2.
„V Ostravě jsem góly nijak významně neslavil. Měl jsem vnitřní radost, ale proti soupeři, který mi utkvěl v srdci. Nesundaval jsem tedy a nezahazoval dres... V tomto případě jsem navíc stejně jen snižoval, takže extrémní oslavy ani nebyly na místě," usmívá se Sionko po letech.
