Hlavní obsah

Marod Slavie po roce hrál. Chci na soupisku pro Ligu mistrů, sní

Nejspíš to zaniklo v červenobílém mumraji, při němž se řešil rekord trenéra Trpišovského, vypjatý závěr na Slovácku, Chorého červený úder do rozkroku a další rozpačitý výkon fotbalové Slavie. Víkend jí ale přinesl i pozitivní zprávu. V utkání druholigové rezervy se po 338 dnech v soutěžním zápase ukázal Lukáš Vorlický. „Byl jsem rád, že jsem zpět. Návratovou euforii jsem už ale zažil čtyřikrát,“ upozorňuje uzdravený marod.

Foto: Jan Malý, Slavia.cz

Lukáš Vorlický na archivním snímku.

Článek

Vorlický patřil k nejzajímavějším českým fotbalovým talentům z ročníku 2002. Už v šestnácti si ho v Brně vyhlédla Atalanta Bergamo. V Itálii stihl tři starty v Serii A, ale také tři operace kolena.

Počátkem loňského roku fotbalový smolař přestoupil do Slavie, kde dokončil rekonvalescenci. V létě se začal jako střídající borec objevovat v prvním týmu. Na pár minut se mihl i v předkolech Ligy mistrů proti St. Gilloise nebo Lille.

Jenže loni v září se zase zranil.

Zase prokleté koleno. Vorlický musel na čtvrtou operaci.

Bezmála po roce je ale zpět.

„Možná to bude znít nepochopitelně, ale já už po tom všem žádné cíle nemám,“ líčil přemýšlivý mládenec pro klubový web. „Je pro mě hezké, že jsem nastoupil, ale beru to s rezervou. Cíl je teď se každé ráno probudit a zvládnout trénink.“

S obhájci titulu už s úlevami odtrénoval letní soustředění a trenér Jindřich Trpišovský při něm přemítal: „Chceme u Vorlise být trpěliví, rozhodně nechceme spěchat. Kdybych ale měl vystřelit od boku, připojí se naplno k týmu někdy v září, v říjnu.“

Léčba ale vypadala natolik dobře, že si Vorlický o víkendu odskočil do druholigového béčka, které rozdrtilo v Radotíně exligové České Budějovice 6:1. Vykurýrovaný šikula vyběhl na trávník na poslední čtvrthodinku.

„V hlavě jsem si přehrával více scénářů. Jeden z nich byl, že bude stav 0:0, já bych nastoupil a dal gól. Druhý byl, že bude větší gólový rozdíl, hra bude otevřenější a mohl bych si víc zahrát. A to se přesně stalo. Dostal jsem se k pár míčům, snažil jsem se a nebál se hrát a vyzkoušet si to,“ přibližoval třiadvacetiletý kreativní záložník.

Trenér Trpišovský loni básnil, že má Vorlický techniku jako Nicolae Stanciu nebo jako náctiletý Tomáš Rosický. Jen musí Vorlickému sloužit zdraví.

Teď to může postupně prokazovat a v podstatě může být znovunalezenou posilou Slavie, které to při rozjezdu zlaté obhajoby v ofenzívě drhne.

„Žene mě vidina a sen se dostat na soupisku pro Ligu Mistrů,“ zasnil se Vorlický. „Kdybychom jeli na Atalantu do Bergama na zápas Ligy Mistrů, po tom všem, co sem prožil, to by byl splněný sen.“