Článek
První penaltu jste si pochopitelně vzal vy, ale jak to bylo s druhou? Trenér Luboš Kozel přiznal, že se trochu bál…
Je nepsaným pravidlem, že penalty proměňuju, takže není extra důvod to měnit. Na penaltu jsem si i věřil. V jednom nedávném rozhovoru se mě ptali na mé fotbalové přání, které jsem si ještě nesplnil. Neprozradil jsem ho, teď můžu. Vždy jsem chtěl dát gól panenkou. Takže moje první myšlenka byla dát panenku už u první penalty, ale bál jsem se. Chtěl jsem to dát na jistotu, protože jsem si říkal, že hlavně za stavu 0:0 potřebujeme dát gól. Ale u druhé už nebylo na co čekat. Říkal jsem si, kolik šancí budu ještě mít… A jsem rád, že jsme si wish list splnil. Je to super.
Druhou penaltu berete jako klasický vršovický dloubák?
Beru. Ptal jsem se i kluků, jestli mi to uznávají. Řekli, že napůl, tak si to počítám. Ať už to mám splněné. (směje se)
Druhou penaltu sudí nařídil za faul na vás. Nepsané pravidlo, že faulovaný nemá být exekutorem, neuznáváte?
To neřeším! Chci dávat góly. A nešlo o faul, po kterém bych měl nějak zpřeráženou nohu, takže jsem si ji vzal, kluci mi i míč dávali. Byl tam sice chvilku prostoj, bolelo to, ale byl jsem rozhodnutý, že chci dát gól. A povedlo se.
Jan Chramosta proti Mladé Boleslavi góly neslavil.
V lize jste zatím penaltu proměnil pokaždé, ale každá série jednou končí, navíc soupeři vás mají víc přečteného. Je to čím dál těžší proměnit?
Nemyslím si. Ale aby to nevyznělo blbě. (usměje se) Na penalty si zkrátka věřím. Vím, že je proměnit umím. A vždy jsem zatím dal, tak to asi svědčí o tom, že mi to jde a doufám, že tuhle sérii budu natahovat co nejdál.
Góly proti mateřské Mladé Boleslavi nebudete nikdy slavit?
Nebudu. Mrzí mě to, chtěl bych branku oslavit, ale i před zápasem jsem si říkal, abych ho hlavně neslavil, kdybych skóroval. Tak jsem rád, že to bylo pokaždé z penalt, kdy ta euforie přeci jen není taková jako při gólu ze hry. Jsem rád, jak jsem to zvládnul. Nejdůležitější jsou však tři body. Pořád proháníme pražská esa.
O střídání jste si řekl dvacet minut před koncem. Hattrick vás nelákal?
Trenér mě tam vždy nechává do té šedesáté minuty, takže i o půli jsem říkal, že druhý gól musím stihnout do té doby, což se mi povedlo. Čas jsem si tak trochu natáhl, hattrick mě samozřejmě lákal. Tam jsem se v jednu chvíli trochu zlobil na Sébu (Nebylu). Kdyby mi tam míč sklepnul, asi bych dal do prázdné. Ale neviděl mě. Ale pak nebyl důvod to natahovat, protože síly ubývaly a na lavičce máme kvalitní hráče. Rád jsem je na hřiště pustil.
Za deset kol máte sedm gólů a vedete tabulku střelců. Hrajete v životní formě?
Zda v životní nevím, ale samozřejmě jsem moc rád, že jsme tady v historii Jablonce udělali nějaký rekord. Myslím, že je to obdivuhodné. Navazujeme na práci z minulého roku, a i když se udály nějaké změny, noví kluci zapadli. Doufám, že se s námi bude počítat vepředu tabulky dál.
Góly dáváte vy, ale považujete za největší zbraň Jablonce momentálně týmovost?
Jednoznačně. Táhneme za jeden provaz v kabině, což se pak odráží i na hřišti. Říkal jsem to i teď v kabině, když mi kluci předávali jablko. Jsem vrchol pyramidy. Každý má v týmu nějakou úlohu, Hany (Hanuš) nás skvěle drží vzadu, obrana pracuje neskutečně. Všichni jsme obětaví. Myslím, že je strašně složité nám dát gól. když se dostaneme do vedení. Vepředu jsem od toho, abych práci týmu zúročil, což se mi v této sezoně daří. Profitujeme z toho všichni. Já i tým.
