Článek
Odchovanec Sparty Praha hrál ligu v Mladé Boleslavi, Plzni, Jablonci, Teplicích, Liberci a v Bohemians 1905, kde v roce 2016 ukončil hráčskou kariéru a vydal se na dráhu trenéra. Nejprve v mládeži Slavie, poté působil tři roky u rezervního týmu. Prvoligové trenérské zkušenosti má z Mladé Boleslavi, kde půl roku dělal asistenta Davidu Holoubkovi. „Jsem rád, že jsem to dotáhl do ligy, snad v ní vydržím co nejdéle,“ usmál se Jarolím.
Jaký pro vás byl první prvoligový zápas v pozici hlavního trenéra?
Byl rychlý, výživný a bavilo mě to. I s tím týmem, o poločase, jak mluvili a jaké říkali věci. Bylo to podobné, jak jsem to sledoval zvenku. Bylo to fajn. Ukázalo se, jak je první liga těžká. Ale bylo to dobré. Děkuju fanouškům, kteří křičeli mé jméno. Říkal jsem si, že je to strašně brzo a styděl jsme se jim děkovat. Dělal jsem, že neslyším (smích), protože mi připadalo, že si to ještě nezasloužím. Ale děkuju za tohle přivítání, bylo to fakt skvělý. Doufám, že budou mé jméno vyvolávat i za nějakou delší dobu, až bude na týmu vidět i moje práce. Ligu jsem dlouho hrál, od té doby se ale hodně posunula. Jak zájmem o ni, tak stadiony a vším okolo. Jsem rád, že jsem se do ligy dopracoval i jako trenér. Snad v ní co nejdéle vydržím.
Trenér Marek Jarolím při premiéře Karviné proti Olomoucí.
Byly poslední tři dny hodně náročné?
Od rána do večera to byl masakr. Ve čtyři ráno jsem se budil, o půl jedenácté jsem chodil spát s tím, že jsem měl plnou hlavu myšlenek. Snažil jsem se, aby ta změna byla pro tým co nejpříjemnější. Aby toho na ně nebylo najednou moc. Ale bylo to náročné a jsem rád, že tohle prvotní období je za námi. Teď už do toho můžeme plynule najet, všechny pořádně poznat. Máme za sebou první zápas a teď na to budeme navazovat.
Stihl jste udělat nějaké změny, nebo k nim ani nebyl důvod, protože tým funguje?
Nechtěli jsme do toho nějak moc sahat, spíše jsme reagovali na to, že někteří hráči byli na reprezentačních srazech. To byl především případ Camary, který se vrátil s pochroumaným prstem na noze a odtrénoval naplno až předzápasový trénink. Ve středu zálohy jsme pak ještě uvažovali, zda tam dát Štormana, který byl taky pryč, nebo Křišťana, který na tréninku vypadal velice dobře. Rok (Štorman) se vracel z reprezentačního srazu, ale nakonec jsme se pro něj rozhodli i kvůli tomu, abychom tam měli hráče na standardní situace pravou a levou nohu. Abychom v tomhle mohli být variabilnější. I jeho produktivita v posledních zápasech hrála nakonec pro něj. A s Křišťou jsme počítali, že tam půjde v průběhu utkání.
V průběhu zápasu jste hodně komunikoval s Jiřím Fleišmanem, kterého znáte z Liberce. Bude vaší pravou rukou?
Když hraje na té straně u laviček, tak je to dobré. Na té druhé už je to horší. Bylo tam více věcí, co jsme řešili. I ohledně střídání. Je super, že tam někoho takového na hřišti mám. Kluci si spoustu věcí sami vyřeší, poradí se. Je to bomba. Je to strašně důležité a tím se může pak celý tým posouvat.
V jednu chvíli to vypadalo, že vám Fleišman rozmlouvá střídání Camary za Chytrého. Co jste řešili?
Byla tam konzultace o pravidle v počtu hráčů mimo Evropskou unii na hřišti. Měli jsme tam už čtyři a šel tam jako pátý Lucky Ezeh. Camara má francouzský pas a věděli jsme, že můžeme použít Ezeha nebo Condeho, ne ale oba dva. S Camarou jsme ale počítali. Kluci na hřišti si tím nebyli jistí, tak jsme se o tomhle bavili. Byl vzkaz od Krči (Krčíka), takže jsem je uklidnil, že je to v pořádku. Ukazuje to, že i v tom zápasovém emočním vypětí dokážou tohle vnímat, což je velmi pozitivní. Snad se ale teď nedozvím něco jiného, že ten francouzský pas opravdu má (úsměv).
Získali jste bod. Jak ho hodnotíte?
Byl to od středy fičák. Máme za sebou těžký zápas a po herní stránce ho kluci zvládli velice dobře. Byli v utkání velice dobří, aktivní, šli si za vítězstvím a od téhle trenérské změny, která může dopadnout na hráče i negativně, se na hřišti dokázali oprostit. Klíčový moment byla asi ta odvolaná penalta, prohrávat dva nula by bylo složitější. Nejprve jsem si myslel, že to mohl být faul mimo vápno, pak jsem ale na tabletu viděl, že to faul vůbec nebyl. To mě uklidnilo, ale na druhou stranu furt jako nevíte nic. Je dobře, že ji rozhodčí zrušil, protože by to bylo hodně kruté a nezasloužené. Remíza byla asi nakonec spravedlivá.
Gól dal Dávid Krčík, který se trefil ve čtyřech posledních zápasech a jako stoper je s pěti brankami nejlepším střelcem týmu. Jak tohle vnímáte, co to ukazuje o ofenzivní síle Karviné?
Jsou tam nějaké góly ze standardek, myslím, že i z penalty. Ale jo, jde tomu naproti, což ukázal i proti Olomouci, kdy se po standardce Fleišmana dobře zorientoval ve vápně. Jeho výkon byl vyspělý, chytrý a velice dobrý. Je radost takového hráče na hřišti mít.
Přichází se do týmu, který funguje výrazně lépe, než místo vyhozeného trenéra a k hráčům v krizi?
Když přicházíte do týmu, který nefunguje, tak máte obrovský prostor něco změnit, realizovat se. Karviná má v sobě zabudované dobré návyky, chce hrát odvážně, což je i moje cesta. Na to se může dobře navazovat. Zcela mizí ten čas na přesvědčování toho týmu, že je třeba zachovat klid a věřit si, protože to není potřeba. V tomhle se tým v téhle situaci přebírá určitě snáz.
Neměl jste obavu převzít tým po trenérovi, který byl úspěšný?
Ne, to ne. Mám nějaké vidění fotbalu a věřím si, že tomu týmu mám co dát. Po Martinovi už jsem jednou šel do týmu (k béčku Slavie Praha), takže ho i trenérsky znám , takže jsem věděl, že díky tomu nejdu do neznáma. Tři roky jsme vedle sebe trenérsky rostli v mládežnických slavistických týmech. Mám velký respekt k tomu, co tady vybudoval a jaké položil základy. Byla to pro mě taková dobrá výzva s takovým týmem a hráči spolupracovat a dále je posouvat. Je fajn, že se můžou měnit trenéři i v případě, když zažijí nějaký úspěch a je o něj zájem. Je to lepší varianta než to, že jsou odvolávání pro neúspěch.
Město už jste si prošel?
Vždycky cestou na hotel, protože zatím jsme v hotelu, který je blízko centra, kde jsme byli dvakrát na večeři. Centrum mě mile překvapilo, jak je hezké. Je tam zámek, večer nasvícený, prima restaurace. Já jsem ale neměl nějaké předsudky, protože jsem poznal i menší města v České republice. Navíc já jsem z Moravy, v Olomouci jsem se narodil a určitou část rodiny mám i tady na Ostravsku. I stadion je skvělý, v kanceláři, která je prosklená jsem ještě nikdy neseděl. Je to tu na vysoké úrovni.
