Článek
Žluté karty pro šéfy laviček platí ve fotbale za novotu, ještě před pár lety by byl podobný nápad považován za absurdní. „Zavádí se to celosvětově, za mě zbytečně. Jestli se teď zaměří na trenéry, za chvíli pět nebo šest ligových mančaftů nebude mít kdo vést. Všichni budou na tribuně,“ domnívá se Rada.
On sám přitom platí za jednoho z nejemotivnějších trenérů na tuzemské scéně, což dokazuje i při současném angažmá v pražské Dukle. Jak tedy nese okamžiky, kdy je žlutě napomínán?
„Vždycky mě to naštve. Ještě když to porovnám s minulostí, když jsem ještě hrál nebo začínal trénovat. Tehdy rozhodčí uměli debatovat. Dneska přijdou a bum. Občas si říkám, jak by se asi chovali, kdyby u nás byl Mourinho. Buď by se rozklepali, nebo by tu nemohl trénovat,“ má jasno kouč, který dříve vedl i reprezentaci a obě pražská S.
„Jestli se teď zaměří na to, aby trenéři seděli na lavici a nehýbali se, musí vyrobit šestnáct Škorpilů. Ten to vydržel,“ připomněl matadora, který v sezoně 2001/02 senzačně získal titul s Libercem. „Ostatní občas vylétnou. Určitě to není, že by chtěli sudím sprostě nadávat, ale občas se neudržíte,“ vykládal Rada.
Nedá se ale tvrdit, že by si stěžoval na celkově přehnaný počet žlutých. Naopak.
Má za to, že sudí jsou příliš přísní v okamžicích, kdy by měli být mírní. A občas příliš mírní, když by měli být přísní. Tomu přesně odpovídal zápas Sparty na Slovácku.
„Ryneš udělal hodně ošidný zákrok, za který mohl dostat druhou žlutou. To samé se stalo v předchozím utkání Sparty doma proti Liberci. Pešek za stavu 0:0 na kartě udělal zbytečný faul. To jsou přesně okamžiky, kdy by karty měly přijít,“ přemítal Rada.
Jenže nepřicházejí. A karty pro trenéry začínají naopak být na denním pořádku. Vždyť o víkendu si jednu prohlédli i plzeňský Miroslav Koubek nebo zlínský Bronislav Červenka…
