S Rosickým máme čistý stůl, říká Vácha. V Hradci se na lavičce zklidnil

Jsou v situaci, kterou téměř nepamatují. Fotbalisté Hradce Králové dvě kola před koncem základní části ligy drží pátou příčku s tříbodovým náskokem na sedmou Olomouc. Východočeši si mohou potvrdit účast mezi nejlepší šestkou už v neděli proti Slavii.

Nechci říkat, že je to téma. Máme ale jedinečnou příležitost se ve dvou zápasech bodově utrhnout a zůstat v top šestce. To musí být ten nejlepší tlak – že kluci útočí na historické bodové maximum pro Hradec. Přijede Slavia s obrovskou kvalitou, ale pořád je to jen fotbal. My budeme připravení a stát se může všechno.

Samozřejmě přijde plný stadion, spousta fanoušků Slavie, podobně jako u Baníku, Plzně nebo Sparty. Lidi jsou kořením fotbalu. Je ale jasné, že proti Slavii je rivalita největší. Zažil jsem tam vyhrocené bitvy a člověk si to v sobě nese.

Bylo to pro mě nepříjemné. Celá situace byla špatná pro mě i pro Ondru. Zpětně jsem rád, že to na něm nezanechalo následky a všichni se k tomu postavili správně. Pro mě to bylo obrovské ponaučení. V jiných zemích bych možná skončil okamžitě. Takhle z toho čerpám a snažím se být lepším člověkem i trenérem.

Ta u nás byla vždy. Zakládáme si právě na naladění celého týmu. Máme to tak po celou dobu, co jsme s Davidem Horejšem tady v Hradci Králové. Máte ale pravdu, že je to teď vylepšené tou pozicí, kde se v tabulce nacházíme. Vidíme, že naše práce nese ovoce. Je to pro nás hnací motor.

Ušli jsme velký kus cesty za tu dobu, co jsme v Hradci. Tvořil se kádr, museli jsme do hráčů dostat naše principy. Rozhoduje nyní i fakt, že máme zdravé hráče. Kluci pak můžou naplno plnit vše, co po nich na hřišti chceme. A samozřejmě nás pozvedl jeden konkrétní hráč.

Jasně. Je velkým nositelem úspěchu. Své výkony, naladění i velkou fotbalovost dokáže přenést na hráče kolem sebe. Okolo něj všichni rostou, mají formu, což bylo vidět i v těch posledních kolech, kdy jsme vyhrávali. Alfa a omega je však to, že jsme hladoví. Všichni chceme uspět, což je vždy základ pro úspěšný tým.

Na celou situaci se dívám z lidského i profesního pohledu. Ondra nikdy neměl jediný problém. Makal v tréninkovém procesu a vlastně i do samotného angažmá nevstoupil špatně. Rozhodl zápas s Duklou a pak nedal penaltu na Baníku, což mu bylo vyčítáno. Dostával se ale vždy do příležitostí a kritika na něj padla kvůli tomu, že se výrazněji neprosazoval. Na druhou stranu je třeba říct, že kdyby ty góly dával, tak nehraje českou ligu. Má kvalitu, čehož je důkazem i to, že v minulosti přestoupil do Alkmaaru.

Byl to impuls s fanouškem. Celá ta kauza může hráči pomoct. Postavila se za něj kabina i trenérský štáb v čele s Davidem Horejšem. Obrovsky mu to pomohlo, zklidnil se a ví, že jeho role v týmu je velká. Dodalo mu to sebevědomí a teď jsme z něj všichni nadšení. Jsme rádi, že mu to takhle začalo lepit, stále předvádí skvělé výkony a začalo mu to tam i padat.

Ne, to vůbec. Za tohle musím smeknout klobouk před bývalým sportovním ředitelem Jirkou Sabouem a samozřejmě Davidem Horejšem, kteří ho chtěli. Jakmile se příležitost naskytla, vyrazili za ním a přemluvili ho. Oni ho ale nemuseli příliš ukecávat, spíše mu jen řekli své myšlenky a dohodli se. A velký respekt patří i Vláďovi, který si mohl vybírat a šel právě k nám do Hradce.

(Usměje se) Jsem na začátku trenérské kariéry a pro mě je tohle dar. Jsem nadšený, že na začátku mé cesty můžu pracovat s takovou osobností a dokonalým fotbalistou. Ten hráč vám obrovsky pomůže i v tréninkovém procesu, dokáže říct svůj názor, debatuje s vámi. Navíc je Vláďa skvělý kluk. Bezpochyby jsem rád, že ho máme v týmu.

(Zamyslí se) Podle mě je krátkozraké to takhle brát. Především je potřeba být na Vláďu i podobné borce dobře připravený. A hlavně Vláďa je obrovský profík. Váží si toho, když je někdo nachystaný a dává mu noty, které fungují a které potřebuje. To je podle mě klíč.

(Rozesměje se) Věkem mám ke klukům samozřejmě blíž, i když mi bude 37 let, takže už to tak úplně není. Ke starším mám logicky blízko. Mám vztah i k mladším klukům a snažím se být pojítkem. Vždy jsem si chtěl vybudovat důvěru u hráčů, protože podle mě je to to nejdůležitější a zároveň nejtěžší na práci trenéra.

Celé je to proces. Neustále se učím, navnímávám různé věci. Některé situace bych řešil teď už jinak a jiné situace mě ještě čekají. Jsem ale stále schopný hráčům říct nepříjemné věci. O tom je i ta důvěra, že zpětnou vazbu ode mě vezmou, ať už je jakákoliv. Myslím si, že jsem klidnější oproti tomu, jaký jsem byl na hřišti. Faktem také je, že hodně emoční je David Horejš, takže já takový být nemusím a vaří se to ve mně spíš vnitřně.

Je to vcelku jednoduché, zastupuje nás stejný manažer Jirka Müller. S Davidem jsme byli celou dobu v kontaktu. I když jsem působil na Spartě, tak jsme o sobě věděli. Po mém konci na Letné jsem měl s Davidem schůzku, chtěl slyšet nějaké mé názory a pohled na fotbal. Já po své suspendaci ve Spartě ještě doufal v návrat, ale pak slovo dalo slovo a šel jsem do Hradce. V konečném součtu událostí jsem rád, jak to dopadlo. Můžu sbírat cenné zkušenosti v první lize. Nyní už tu prožíváme krásné dva roky.

(Rozesměje se) Náročné! David je skvělý, zkušený trenér. A teď to neříkám jako jeho podřízený – dobře se mi s ním spolupracuje, je to neskutečný profík. Je to ale obrovsky náročné. Neustále chce, aby jeho realizační tým byl připravený a fungoval na sto procent. Někdy je to s ním fakt masakr, ale na druhou stranu je lidský, vnímavý, je obrovskou oporou celému týmu a v mých očích je ta spolupráce skvělá.

Zjednodušeně to začíná přípravou tréninkové jednotky, diskuzí o ní s hlavním trenérem až po přípravu na soupeře. Mám na starosti primárně ofenzivní část naší hry. Hlídám principy, které si s hlavním trenérem stanovíme, komunikuji s analytikem a připravujeme výstupy do poločasové přestávky. A chtěl bych zmínit i individuální servis hráčům – v tomhle jsem dostal od trenéra Horejše velkou volnost a pracuji na zlepšování jednotlivých kluků.

Je to asi nejjednodušší cesta, kterou fotbalista má, když to miluje. Uznejte, že spousta lidí se ve svém životě hledá, řeší, co by mohli dělat. Já měl to štěstí, že jsem díky Spartě slezl ze hřiště a hned se postavil na lavičku. Hned mě to začalo bavit a teď jsem v lize mezi těmi vyvolenými.

On žádný rozchod není příjemný. Vím ale, na co narážíte. Vznikl tam nějaký komunikační šum. Samozřejmě to byla moje chyba a už jsem se k tomu vracel. Vím, že z hlediska zkušeností jsem už jinde a zachoval bych se jinak. Věřil jsem, že se ještě do Sparty vrátím po té suspendaci. Nestalo se a díky tomu se otevřela možnost jít do Hradce, což je pro mě zpětně nesmírná čest.

Ne, vůbec. Myslím si, že jakmile jsem odešel, tak jsme byli v pohodě se Spartou. S Tomášem Rosickým máme čistý stůl a pořád mám na Letné lidi rád. Strávil jsem tam velký kus života.

Když jsem slezl ze hřiště, měl jsem licenci B už ze střední školy, jen jsem musel udělat přezkoušení, což nebyl problém. Teď jsem se přihlásil na licenci A, kterou zatím nemám, ale dobře vím, že je důležité ji získat. Vidím však u Davida Horejše, jak to dělá on a jak náročné to je. Nechci říct, že bych nikdy tu ambici neměl, ale nyní mám za cíl být ceněným asistentem a odvádět tu nejlepší možnou práci.

Řekl si k tomu své. Zároveň ale ví, jakou práci odvádím. Samozřejmě by si přál, abych měl nejvyšší možnou licenci, protože on sám ji má. Někdo ale holt na to učení není.

(Rozesměje se) Právě že vůbec. Myslím si, že mám daleko víc jiných předností než je studium. Je však nutné se vzdělávat, zároveň je ale potřeba dodat, že vás to samo o sobě nepřipraví na praxi – na reakce v zápase, tlak v lize a další věci spojené s trenéřinou.

Určitě, člověk z toho jen tak nevyskočí. Bavili jsme se o spolupráci s Davidem, kterého mám každý den ještě „na uchu“, vyjma komunikace na stadionu. Někdy spolu mluvíme hodinu, jindy tři. To vypovídá o všem.

To k té práci prostě patří. Nechci zjednodušovat práci hráčů, ale ti přijdou k hotovému – mají nachystanou rozcvičku, trénink, analýzu a mohl bych pokračovat. Oni jsou tam od toho, aby měli výkonnost.

Nechci to říkat přímo takhle, ale není to jednoduché. Mám sedmiletou dceru a s její maminkou už nežijeme. Pro mě je ta separace obrovsky náročná. Víkendy u mě bohužel neexistují. Kdybych se nedal na trénování, měl bych víc času na rodinu. Zároveň bych se ale trápil, že nedělám práci, která mě naplňuje. Dceru vidím kdykoliv můžu a chci. Roste mi před očima a je to složitější proces než v jiných domácnostech. Věřím, že až bude starší, najde si větší vztah i k fotbalu a bude za mnou jezdit do Hradce.

Ano, ale je to podobné jako s rodinou. Je to další věc, kterou jsem musel přibrzdit. Hráči to mohou nějak vnímat a mohlo by být těžší získat si respekt. Na druhou stranu je dnes marketing důležitý, ale musí mít hranice. V tomhle cítím, že jsem udělal posun. Už nejsem tolik aktivní jako dřív.