Hlavní obsah

Šest zápasů bez výhry, to se mi ještě nestalo, přiznal mladoboleslavský kouč Jarolím

Karel FeltSport.cz

Od září 2018, kdy byl odvolán z lavičky národního mužstva, čtyřiašedesátiletý kouč Karel Jarolím o práci nezavadil. „Už jsem se pomalu smiřoval s fotbalovým důchodem,“ přiznal v rozhovoru pro Sport.cz a Právo. Loni v prosinci ho šéf ambiciózního mladoboleslavského povolal na lavičku Středočechů, z níž v roce 2016 odešel k reprezentaci. Návrat mu zatím moc nevyšel. Nevyhrál už šest zápasů v řadě...

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér Mladé Boleslavi Karel Jarolím

Článek

Stalo se vám v trenérské kariéře, něco takového?

Nestalo. Je to hodně nepříjemná situace, ale rozhodně nepropadám panice ani skepsi. Tohle mužstvo má na víc, než kde se momentálně v tabulce nachází. Pro hráče to je psychicky velice náročné, nejsou zvyklí pohybovat se v pásmu sestupu.

Dostat je psychicky nahoru je asi hodně těžké...

Pochopitelně, ale s mými kolegy v realizačním týmu jim neustále zdůrazňujeme, že nesmějí věšet hlavu, mají na to, aby tuhle situaci, do které se sami dostali, svými silami zvládli. Je to otázka prvního vítězství. Psychika se nastartuje a půjdeme nahoru. Musíme ale všichni tvrdě pracovat, zní to trochu jako fráze, v našem případě je to realita.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér Mladé Boleslavi Karel Jarolím.

Máte z některých hráčů pocit odevzdanosti, smíření se situací?

Rozhodně ne! Potřebují vzpruhu, takovou by byl býval třeba bod ze Sparty, měli jsme k němu blízko, bohužel jsme odjeli s prázdnou. Klukům jsme ale řekli, že předvedený výkon je potvrzením, že jdeme po správné cestě. V pátek potřebujeme porazit Olomouc a bude líp.

Připouštíte si vůbec, že hrajete o záchranu?

Když se podívám na tabulku, tak musím. Od tří sestupových příček nás dělí jen lepší skóre. Mluvíme o tom, že naše postavení není dobré, ale žádný strach v kabině necítím. Hráči si uvědomují, že mají vyšší kvalitu než soupeři pod nimi, jen potřebují dobrým výsledkem zvednout sebevědomí, aby si víc věřili. Ale musí zůstat pokorní, nohama na zemi.

Přišel jste jako spasitel, šéf klubu Josef Dufek určitě není nadšený, že ani po vašem příchodu se situace nezměnila. Jste pod velkým tlakem?

Spasitel určitě nejsem. Tlak na mne a mužstvo je přiměřený, odpovídá ambicím klubu, který je zvyklým hrát o pohárové příčky. Pan Dufek neběsní, nezmatkuje, nedělá unáhlené závěry. Snaží se nám maximálně pomoci. A já jako trenér jsem na tlak zvyklý. Důležité je, abychom si věřili navzájem. Vedení a hráči musí cítit moji důvěru a já jejich.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér Mladé Boleslavi Karel Jarolím.

Po dvou operacích achillovky se vrátil Marek Matějovský, je právě on tou vaší prodlouženou rukou?

Přesně tak. Marek je obrovská fotbalová osobnost. Má velké slovo v kabině i na hřišti. Jeho návrat nám pomáhá, i když jsme ještě nevyhráli. On je ten pravý vůdce týmu.

Mužstvo jste převzal po 10. kole. Napadlo vás, že za šest zápasů získáte jen dva body?

Ani náhodou! Ale nebyl čas na nějaké změny. V závěru podzimu vůbec ne. Pauza pak byla krátká, na což se nevymlouvám, pro všechny to bylo stejné. Když přijdete k mužstvu, je vždycky lepší, když máte nějaký čas na poznání hráčů, na to, abyste s nimi začal hrát fotbal podle svých představ. Všechno se teď děje za pochodu.

Prý jste řekl, že mužstvo je špatně fyzicky připravené...

Takhle jsem to nikdy neřekl! Konečně i na Spartě hráči ukázali, že jsou na tom fyzicky dobře. V tom rozhodně problém Boleslavi není.

A v čem tedy?

Špatně řešíme předfinální a finální situace. Z toho plyne i neefektivní zakončení.

V prosinci jste nešel do neznámého prostředí. Změnil se tým Boleslavi hodně od léta 2016, kdy jste zamířil k reprezentaci?

Jak se to známé prostředí vezme... Jsou tu hráči, které jsem znal, ale mnohem víc je nových. Nebyl jsem tu čtyři roky, a to je ve fotbale hodně dlouhá doba.

Přišli vám noví hráči, a ne ledajací - Řezník z Plzně, Takács a Malínský ze Slavie, Jirásek z Ostravy, Ladra z Jablonce, Preisler a Dancák z Dukly. Někteří už se představili, další čekají na šanci...

...protože jsou zranění. Někteří se dávají dohromady po covidu. Chvilku to potrvá, ale já věřím, že pomohou, proto jsme je přivedli. Mužstvo za pochodu prochází určitou přestavbou.

V září 2018 jste byl odvolán z funkce trenéra reprezentace. Od té doby jste žádné mužstvo nevedl. Věřil jste, že ve čtyřiašedesáti letech ještě dostanete šanci?

Věřil, nějaké možnosti se objevily, slibně vypadalo angažmá v arabském světě, kde už jsem působil. Nakonec z něj i vinou covidu sešlo. Jak běžel čas, pomalu jsem ale víru ztrácel a v hlavě se připravoval na to, že už trénovat nebudu a půjdu do fotbalového důchodu. Snažil jsem se na tuhle variantu nemyslet, vyháněl jsem ji z hlavy, protože trenéřinu beru jako svoje poslání, pořád cítím energii a jsem přesvědčený, že mám hráčům co dát. Za angažmá v Boleslavi jsem byl rád a vážím si ho.

Synové David a Lukáš se také věnují trenéřině. Umíte si představit u mužstva tři Jarolímy?

To by bylo na české poměry asi moc (směje se), ale bylo by to zajímavé. Co by si táta mohl víc přát. S Davidem jsem v Mladé Boleslavi spolupracoval při předchozím angažmá. On se nyní vydal svojí cestou a vede druholigové Ústí nad Labem. Lukáš je teď jedním z mých asistentů. Oběma přeji co nejlepší trenérskou kariéru. Je to nejisté povolání, s krásnými, ale prchavými úspěchy a trýznivými neúspěchy. Ale je to krásné poslání a já si ho užívám.

Vizitka Karla Jarolíma
Narozen: 23. 8. 1956
Trenérská kariéra: Dukla Příbram (1997/98), Slavia Praha (1999/01), RC Štrasburg (2001/03, asistent I. Haška), FC Synot (2003/04), Slavia Praha (2005/10), Slovan Bratislava (2010/11), Al-Ahlí (Súd. Arábie, 2011/13), Al-Wahda (SAE, 2011), Mladá Boleslav (2014/16), reprezentace ČR (2016/18), Ml. Boleslav (2020/dosud).
Úspěchy: 2x titul se Slavií (2008, 2009), 1x mistr se Slovanem (2011), 1x vítěz Slovenského poháru (2011), vítěz Královského poháru s Al-Ahlí (2012), finalista Asijské Ligy mistrů s Al-Ahlí (2012), vítěz Českého poháru s Ml. Boleslaví (2016).
Jako hráč začínal ve VCHZ Pardubice, odkud odešel do Slavie Praha, jejíž dres oblékal v různých obdobích celkem třikrát. Působil v Dukle Praha (mistr ligy 1979) a VTJ Tábor, FC Rouen a Amiens SC, krátce ve Viktorii Žižkov, Švarc Benešov a Bohemians Praha. Kariéru ukončil v roce 1995 v České Lípě. Za reprezentaci odehrál 13 utkání a vstřelil dva góly.
Otec fotbalistů Lukáše (1976) a Davida (1979), florbalistky Anet (1989).

Reklama

Související témata: