Ve Slavii se změnila mentalita, říká Staněk o titulu. Z magora Chorého má husinu

„Při derby se neřeší, kdo má titul nebo dvacetibodový náskok. V něm se všechno maže, tlak ale zůstává,“ ví devětadvacetiletý Staněk.

Dál už moc neřeší významný, ale pro ligové šampiony vlastně nic neřešící mač nadstavby. Reprezentační gólman vypráví o budoucnosti a životních kotrmelcích, které za rok a půl v Edenu zažil.

Dlouho o nich nemluvil. Když v rozhovoru pro Sport.cz spustí, několikrát zaklepe na zuby nebo na stůl. Nechce nic zakřiknout. Dobře ví, jak se vše náhle může zvrtnout. Přes půl sezony kurýroval operované rameno, zatímco sledoval příchody a odchody brankářských konkurentů. Od jara patří branka zase Staňkovi – kočkomilovi, jemuž v šatně říkají Tygr.

Brána Slavie je zase jeho teritorium. V devíti z jedenácti ligových duelů neinkasoval a líčí, že krásné období začalo v lednu, kdy se mu s partnerkou Anetou narodila dvojčátka. „Moc jsme si rodinu přáli. Bojovali jsme o ni, až z toho bylo dvojnásobné štěstí.“

Je to masakr, ale musím pochválit ženu, která je perfektní. Je se mnou dvanáct let a je neuvěřitelné, co všechno zvládla. A navíc mi stále vytváří takové podmínky, že můžu dělat dobře svoji práci.

První týdny jsem se snažil, ale už jsem to nechal na paní. Musím ale zaťukat, že se holky v noci nebudí. Já se pro jistotu ale stejně dva dny před zápasem přestěhuju z ložnice na speciální matraci, abych se pořádně vyspal.

Skvěle! Nedělají žádné kočičí naschvály. Starší Gigi je velká koule, která má dvanáct kilo. Sedne si k holkám a pozoruje, jestli jim někdo něco nedělá. Kočky mám strašně rád, protože si je musíte získat. Mají svou osobnost. Mladší Georgík je trochu ublížený. Drží se bokem a kouká, kdy se může přijít pomazlit.

Přesně tak! (usměje se) Holčičky uspíme, kočky to vycítí a jdou za náma. Leží na mně, a než jdu spát, věnuju se zase jim.

Určitě! V bráně jsem byl odjakživa klidný, ale teď si připadám ještě klidnější. Jde mi o to, abychom vyhráli. Už neřeším, jestli jsem tři zápasy po sobě nevychytal nulu.

Gólmani jsou soutěživí. Chtějí toho co nejvíc chytit a být pro tým co nejužitečnější. Řešil jsem statistiky, úspěšnost, procenta nebo nuly. Teď to jde trochu mimo mě. Záleží mi jedině na celkovém výsledku.

Taťka mi říká, že nehraju pro sebe, ale hlavně pro holky. Chci, aby se měly dobře a měly do budoucna hezký život. Chci taky vydržet co nejdýl, aby zápasy začaly vnímat a poznaly mě na hřišti. Mají čtyři měsíce, ale nemůžu se dočkat, až si je vezmu na hřiště při děkovačce. Minulý týden proti Plzni jsem dostal volno a zkusili jsme je vzít do rodinného boxu.

Vyšlo to skvěle, byly hodné. Chtěli jsme s partnerkou vyzkoušet, až nám budou po posledním kole s Baníkem předávat pohár. Chci si holky vzít, aby se u něj se mnou vyfotily.

Uklidňoval jsem se, že v kariéře jsem vždycky musel s něčím bojovat. Věřil jsem, že se po operaci vrátím, budu chytat a rameno bude v pohodě. Věcí se ale stala spousta, s tátou jsme to dost řešili.

Že to byla přestávka před druhou půlkou kariéry. První část byla do 28 let. Teď začínám druhý poločas, který potrvá do 36 nebo 37 let. Netvrdím, že období bez fotbalu bylo lehké. Vůbec ne! Měl jsem to ve Slavii nějak rozjeté, objevily se dokonce i nějaké nabídky, zda neodejdu.

Byla to jedna z možností. Měli jsme s panem Tvrdíkem (šéfem Slavie) dohodu, že splníme cíl, který jsme si vytyčili. Šlo ale o nabídku, která se neodmítala.

Byla z Itálie.

Když budu upřímný, první dva měsíce byly složité. Doma byla těhotná paní, já ale z počátku nemohl nic vzít do pravé ruky. Moc mi ale pomohla žena, rodiče, ségra a všichni kolem, i když to se mnou neměli jednoduché. Nerad na to vzpomínám, dostali jsme se z toho.

Je to o tom, zda jste o sobě přesvědčený. Těžké začátky jsem měl v Budějovicích nebo Plzni. Troufnu si říct, že dost lidí by se vzdalo. Já ale věděl, že se teď vzdát nemůžu už jen proto, že čekáme holky. Při léčbě jsem vůbec nepochyboval, že bych neměl být ready. Trochu jsem kalkuloval. Nechtěl jsem do brány až ve třetím jarním kole. Necílil jsem ani na přípravné zápasy, ale na první jarní kolo.

Musím zaklepat, že nemám žádná omezení nebo limity. Proces s ramenem ale stále pokračuje. Není to tak, že se uzdravím a na vše už můžu kašlat. Doktoři v čele s panem Tučkem odvedli neskutečnou práci. Na Slavii jsem si domluvil individuální přípravu s odborníky z firmy Staca, což bylo skvělé. Spolupracoval jsem i s fyzioterapeutem Martinem Janouškem, postupně se to propojovalo s klubovými fyzioterapeuty a dopadlo to nad očekávání. Cítím se líp než před zraněním!

Do sezony jsem naskočil v době, kdy jsme ji vedli o sedm bodů. Jaro je ale vždycky jiná soutěž. Sezona se tam láme a rozhoduje. Titul byl cíl, kvůli kterému jsem přicházel. Jsem rád i za všechny lidi, se kterými jsme to společně dokázali. Chci vyhrát ještě titul, kdy odchytám celou sezonu. Teď to bylo tak, že Tonda (Kinský) to nádherně začal, já zase nádherně dokončil (usměje se).

S klukama jsem už něco odehrál a měl jsem z nich pocit, že jsou rádi, když jsem zpět. Jen chvilinku trvalo, než jsem se sám dostal do rytmu.

Asi možná v závěru druhého jarního zápasu v Pardubicích. Byla tam šance, kdy nešlo ani o samotný zákrok, ale spíš o správné postavení a reakci. Když jsem střelu chytil, řekl jsem si, že to bude dobrý.

Ve Slavii i vlastně předtím v Plzni to funguje tak, že za zápas na vás jdou dvě střely, podle kterých se hodnotí váš výkon. V Plzni jsme před lety vyhráli titul po sezoně, kdy se vyhrávalo 1:0 nebo 2:0. Teď tady kluci bránili taky skvěle. A když na mě něco vyletí, musím to prostě chytit.

Jo, zdálo se mi, že všichni bránili jako splašený koně (směje se). V tom je naše síla. Defenziva vyhrává tituly, což se změnilo oproti loňsku. Už minulou sezonu jsme nepouštěli moc gólů, ale důslednost v obraně jsme ještě posunuli.

Bavili jsme se o tom v únoru po Plzni, kde jsme vyhráli 3:1. Tým je o rok zkušenější. Loni jsme doháněli Spartu, což se vám dostane do hlav. Když se pak jelo na těžký zápas do Plzně, řeknu na plnou pusu, že půlka mladších kluků byla podělaná. Letos jsem už ale na hotelu viděl klukům na očích, že vůbec nepochybují. Změnila se mentalita. Přispěli k tomu i noví hráči jako Tomáš Chorý.

On je ve správném slova smyslu magor, který to miluje. Mám až husinu, když o něm budu mluvit.

Už loni na Euru jsme dost řešili, jestli půjde do Slavie. A troufnu si říct, že v jeho příchodu jsem měl trošku prsty. Strašně jsem mu na tribuně první zápasy fandil. Nepamatuju si, kdy jsem byl při fotbale tak nervózní. Když v předkole Ligy mistrů exceloval proti Saint-Gilloise, neuvěřitelně jsem se radoval. Jen mě mrzelo, že jeho úvodní kroky ve Slavii jsem nesledoval přímo na hřišti.

Teď vidíme, proč přišel. Možná se to někomu nebude líbit, ale on má ohromný vliv na posun Slavie. Především v české lize nám obrovsky pomohl. Mě to těší dvojnásob, protože jsme kamarádi.

Vím, kam míříte (usměje se). Je to hodně individuální a já tehdy potřeboval udělat nějaký krok v kariéře. Tlak není jednoduchý a není pro každého, proto nechci nic doporučovat. Já jsem rád, že jsem ten krok udělal.

Cíle mám stále nejvyšší. Beru, že by pro rodinu i holky bylo fajn, kdyby se jednou podívaly do světa. Především musím zůstat zdravý a uvidíme, kam mě kariéra zavede. Pokud přijde nabídka, s vedením Slavie si to vyhodnotíme. Rodina neznamená, že mé fotbalové ambice končí, ale spíš se naopak navyšují.

Devětadvacet ještě není tak hrozný věk. Mám pocit, že se pomalu vrací trend, kdy kluby hledají zkušenější brankáře v nejlepším věku.

Pořád ji nosím v sobě. Každá příležitost chytat v jedné z top pěti evropských lig by byla skvělá.

Určitě! To bych stihl do třicítky (usměje se). Chci odvést pro klub stoprocentní práci, kvůli které jsem přicházel. Sám mám pocit, že klubu i fanouškům něco dlužím. Chci to dokázat ještě jednou.

To se mi zatím nepovedlo. Odchytal jsem tři derby - dvakrát to bylo 0:0 a naposledy jsme prohráli 0:2. Ještě jsem nezažil ani domácí derby v Edenu, kde je fantastická atmosféra. Moc se těším a doufám, že to bude se šťastným koncem.

Dohodli jsme se s trenéry, že minulé kolo s Plzní vynechám a dostane možnost Marky (kolega Markovič). Po oslavách titulu jsme mohli trochu potrénovat, abychom já nebo Lukáš Provod byli nachystaní na derby. Máme i nějaký další plán. Chtěl bych toho odchytat co nejvíc a pohár chci zvedat na hřišti v rukavicích. To už ale záleží na trenérech.