Článek
O vaší nehodě kolovala řada zpráv. Můžete popsat, jak se zběhla?
Byl jsem na oslavě Silvestra a jel jsem zpátky Renaultem Clio s bratrem mého švagra. Bylo šest hodin ráno a najednou se proti nám vyřítilo auto do protisměru. Snažil jsem se zabránit střetu, strhl jsem řízení a narazil jsem do kamiónu. A pak jsem ještě zasáhl odstavené auto, které havarovalo chviličku předtím. Spolujezdec byl na místě mrtev a ještě jsem narazil do ženy, která už ležela na silnici. Ta však byla obětí té první nehody.
Psalo se, že zemřeli čtyři lidé.
Ano, ale při té první bouračce. Ta předcházela té mojí.
Utrpěl jste i vy nějaká zranění?
Jen jsem měl tržnou ránu na hlavě a pár škrábanců v obličeji. Je zázrak, že jsem přežil. Přišlo to z ničeho nic a nemohl jsem ničemu zabránit.
Co následovalo pak?
Byl jsem v šoku. Policisté mi okamžitě dělali krevní zkoušku na alkohol. Byla negativní, nic jsem nepil. Začalo vyšetřování, které se uzavřelo až tím soudem. Výsledky potvrdily, že jsem v místě, kde je povolena rychlost 120, jel 110. Dostal jsem pokutu za nehodu, ale řekli, že z mé strany nedošlo k žádnému porušení pravidel. Řidičák mi normálně zůstal.
Už jste od té doby řídil?
Ano. Ale dávám si ještě větší pozor.
Proč jste musel do vězení?
Je to standardní postup. Dokud není uzavřeno vyšetřování, musí být každý ve vazbě. I kvůli tomu, aby nedošlo k nějaké mstě. Celkem jsem tam zůstal 22 dní.
Měl jste režim jako normální vězni?
To ne. I kvůli tomu, že jsem v Tunisku známá osobnost. Žádná pouta, nic takového. Byl jsem v lepší cele, byla opravdu čistá a prostorná. Mohl jsem kdykoliv chodit cvičit nebo běhat po dvoře. Sice mě při tom hlídali, ale to je normální.
Jak jste se ve vazbě cítil psychicky?
První dny jsem probrečel, pořád se mi to honilo hlavou. Bylo pro mě těžké, když jsem se díval na zprávy v televizi a pozůstalí vyprávěli, že mě někdo viděl pít alkohol. Byla to lež, ale já z vězení nemohl médiím nic říci. Cítil jsem hroznou křivdu a nespravedlnost.
Setkal jste se s někým z pozůstalých?
Při soudu jsem potkal bratra té ženy. Soucítil se mnou, měl pochopení. I příbuzní říkali, že jsem nehodu nezavinil, že jsem nemohl nic udělat.
Jak dlouho vám bude trvat, než se z nehody dostanete?
V hlavě to mám pořád, ale chci začít hrát co nejdřív fotbal, abych zapomněl. Život jde dál. A bohužel přináší i takové věci, jaké se mi přihodily. Rád bych poděkoval Slavii za podporu, trenér i hráči byli ve spojení s mým agentem. Teď chci co nejrychleji na hřiště a moc rád bych tímhle rozhovorem uzavřel debaty o té tragické události.
