Trh se podle Zorvana zbláznil. Nabídku jsem neměl snad jen z Grónska, vtipkovala posila Jablonce

Musím říct, že nabídky byly. I konkrétní, ale ani jednou se nepotkaly tři věci: fotbal, destinace a peníze. Třeba kdybych jednu nabídku přijal, tak už si pak můžu dát po třech letech a jednom podpisu nohy nahoru a kouřit doma dýmku. Jenže to nebylo ideální prostředí pro rodinný život. Jinak třeba dorazila menší nabídka, než jsme byli původně domluvení. Byl jsem nastavený tak, že nechci nic uspěchat a že teď je jediná možnost, kdy to můžu trošku risknout a počkat si na to, co chci. A dopadlo to takhle, že jsem zůstal v Česku.

Byl jsem v kontaktu snad s každým, kromě Grónska… (usměje se) Z evropských zemí, z východní i jižní Evropy, z blízkého i dálného východu, z Austrálie. S někým jsem se bavil konkrétně, s někým jsem si jen volal, ale jak jsem říkal, nepotkaly se ty tři strany. A když máme udělat takovéto velké životní rozhodnutí, člověk o tom musí být opravdu přesvědčený, aby tam šel nadšený a spokojený, že má, co chce.

Musím říct, že byla. Bavil jsem se se Sigmou ještě poslední den, kdy se dopisovala soupiska pro Konferenční ligu. Ten den, kdy jsem se měl rozhodnout, jsem šel spát s tím, že zvolíme Olomouc. Ráno jsem se ale probudil a se ženou to vyhodnotili tak, že je čas udělat krok dál. Došlo mi, že bych nic nezměnil, jenže už jsem nějakou životní změnu potřeboval. Nedokázal jsem si představit, že další den bych měl nastoupit do stejné kabiny mezi ty stejné kluky, i když jsem je měl rád. To i realizák, panu Mináři a Olomouci musím poděkovat, že se o mě v podstatě starali, když jsem byl bez klubu a měl možnost se v jejím areálu připravovat.

Rychlé jednání a tah na bránu od vedení. A ambiciózní kádr v čele s trenérem, který mi dvakrát volal a projevil jasný zájem. Viděl jsem skoro všechny zápasy Jablonce v lize v této sezoně a musím říct, že neznám člověka, kterého by jeho zápasy nebavily. Ať už kvůli stylu hry, který dokáží v průběhu zápasu měnit. Někdy můžou být dominantní, někdy si můžou slézt níž. Mění tempo hry, občas rozestavení, jsou prostě variabilní. I teď po pár trénincích vidím důraz na kombinaci a aktivitu. V tomhle věku si už člověk vyhodnocuje, co by mu mohlo sednout. A když těch nabídek bylo víc, člověk si vybírá, aby byl fotbalově šťastný.

Při jednání jsem potkal oba dva, takže šlo o symbiózu. Oba vědí, co jsem podepsal, takže tam není nic tajného. (usměje se)

Jasně, jistota tam je a měla by být. Ale co vím od kluků, tak je všechno vyrovnané, v tom problémy nejsou. Stabilita tu je pravděpodobně teď podle mě bude ještě asi větší, než byla doteď. I když jak jsem říkal, ani teď asi žádné problémy nejsou.

Michal Beran hrál o trošku níž než já, ale samozřejmě bych se měl pohybovat někde ve středu hřiště. Trenér mi jasně řekl záměr, který se mnou má. To byl další důležitý moment, že jsem věděl, na jakou pozici bych sem měl přijít.

Ano. Ve dnech, kdy se začaly objevovat zprávy, že se ta bláznivá nabídka Olomouce blíží, se to asi začalo řešit a propojovat. Myslím si, že kdyby neodešel, tak možnost v Jablonci není.

Je to bláznivé. Musím říct, že trh se trošku zbláznil. Ty peníze jsou astronomické. Asi bych to chápal trochu víc, kdyby to byl ofenzivní hráč ve formě, jako byl třeba před rokem Honza Kliment nebo někdo takový.

V novinách jsem si přečetl, že jsem měl nabídky v Česku na milion měsíčně. Kdyby mi tohle někdo dal, tak do toho klubu přijedu na koni nebo tam doběhnu… (směje se) Musím říct, že to tak úplně není. Ale třeba v Olomouci je nyní člověk asi schopný jedním podpisem se zajistit do konce života. Což mi v Česku mimo top trojku přijde trošku ustřelený.

(usměje se) Když jsem se o tom bavil s nejbližšími, kdy o tom ještě nikdo nevěděl, ptali se, jestli si taky nepronajmu vrtulník. A Martin Pospíšil mi navrhoval, ať přijedu na traktoru, stejně jako jsme slavili v Olomouci zisk poháru. Zasmál jsem se tomu a přijel normálně autem. Nejsem ten typ, abych tohle vyhledával. Mně bohatě stačí, když se tady vyfotím na stadionu s dresem a nemusím dělat nějaké velké móresy. Důležité je, co pak člověk předvádí na hřišti, a ne mimo něj. Ale jednalo se o největší přestup v historii Olomouce, takže chápu, že to chtěli nějak vygradovat. Přeju jim, ať si tam peníze užívají a ať se jim daří. Ne pokaždé to bylo v Olomouci super, ale rozloučil jsem se s ní tím nejlepším způsobem.

Něco tam je, ale musím říct, že teď jsem zahraničí z hlavy úplně vypustil a chtěl bych pomoci Jablonci. Nejdřív člověk musí být dobrý na hřišti a pak může doufat, že se někdo ozve. Ale trend je takový, že nejlépe frčí frajeři, kterým je nejlépe osmnáct let a jsou, nechci, aby to vyznělo rasisticky, tmavší pleti. Nesplňuju ani jedno, takže vím, že ta možnost bude postupem času menší a menší. Ten sen pořád mám, ale důležité je, abych se probojoval do sestavy tady, abych hrál pravidelně, pomohl Jablonci ideálně do pohárů a měl zase nějaká čísla, abych vzbudil zájem. Nemyslím si, že jsem hrál před dvěma roky jinak než před rokem, ale konečně jsem měl čísla a zájem najednou byl obrovský. Čísla nelžou a prodávají. Takže nyní je důležité se začlenit do kabiny a pomoci Jablonci dokončit sezonu, kterou i beze mě rozjeli skvěle.