Třináct sezon v lize? Strašně rychle to utíká, říká nový člen Klubu legend Daniel Holzer z Baníku

Lidé z Baníku vám ke vstupu do Klubu ligových legend připravili hezké video s přáním od spoluhráčů a rodiny. Bylo vidět, že se vám derou do očí slzy. Zaskočili vás?

No, bylo to pro mě překvapující, protože jsem absolutně netušil, že se něco takového chystá. Všichni to udrželi v tajnosti, včetně mé čtyřleté dcery, což mě tedy překvapilo, to bych nečekal. Ale udržela (smích). Bylo to opravdu krásné. Nejsem úplně člověk, který projevuje emoce tím, že pláče nebo že se mu do očí derou slzy. Teď to bylo snad podruhé nebo potřetí v životě, kdy mě něco takto dojalo. Začalo to tím, když promluvil Frýďa (Michal Frydrych) a když se tam objevila dcera s partnerkou, tak už to muselo jít ven. Chtěl bych všem, kdo se do toho zapojil, poděkovat. Kluci z marketingu odvedli výbornou práci, co se týče videa, fotek i té písničky, která to video doprovodila. I klukům v kabině, kteří mi předali obraz. Nesmím zapomenout na rodiče, na bráchu (bývalý hráč Karviné či Hlučína Jan Holzer - pozn. aut.), všem za to děkuju. Zasáhlo to hodně lidí i na sociálních sítích, které to taky dojalo, takže ve finále moc krásná věc.

Co pro vás znamená těch tři sta ligových startů? Je to milník, kterého jste chtěl dosáhnout?

Tak já jsem hlavně šťastný, že tady tuhle profesi a zároveň koníček vůbec můžu dělat. Strašně moc lidí by určitě chtělo být na mém místě. Už tři stovky zápasů dělám to, co mě hrozně baví a naplňuje. Ne každému se to podaří a já jsem za to hodně moc rád a vděčný za to, že jsem tu šanci hrát profesionálně fotbal dostal. Samozřejmě že jsem si ji nějakým způsobem musel zasloužit, ale opravdu jsem za to, že můžu pořád hrát fotbal a mohl jsem odehrát tolik zápasů, hrozně vděčný. A pokračujeme dál…

První ligový zápas jste odehrál v roce 2012 den po vašich sedmnáctých narozeninách. Je po třinácti odehraných sezonách čas už pomalu začít bilancovat?

Tak nad tím jsem doteď nepřemýšlel. Ani nad tím, že tohle je má už třináctá sezona. Začínal jsem v lize hodně mladý a ani mi nějak nepřijde, že to trvá už tak dlouho. Strašně rychle to utíká. Těch letních i zimních příprav bylo už hodně, to si uvědomuju, ale důležité je, že chuť mám pořád. Letos mi bude třicet let, ale to myslím není v současné době, kdy je regenerace a podobné věci na opravdu skvělé úrovni, zase tolik. Pro některé hráče je to třeba ideální věk.

Takže 519 zápasů, které v lize zvládl váš bývalý spoluhráč ze Slovácka Milan Petržela, pro vás nebude problém odehrát?

(smích) Tak to absolutně netuším. Žiju přítomností a na tohle vůbec nekoukám. A že by to byl nějaký můj cíl, to určitě ne.

Tušíte, kdo je v Klubu legend před vámi? Máte v hlavě někoho, koho byste rád překonal?

Ne, na to jsem se vůbec nekoukal. Vím, že je tam Marek Havlík ze Slovácka (354 utkání). Je to můj ročník a vím, že má těch zápasů o dost více. Takže možná na toho bych cílil, kdybych měl někoho zvolit. Vím, že si Milan Petržela z něho dělal srandu, ať už jde někam do zahraničí, nebo ať skončí, protože ho takovým tempem brzy překoná.

Těch tři sta startů jste v lize rozdělil mezi čtyři týmy. Nejméně, 13, jste odehrál za Spartu, ve Zlíně jste přidal 27, ve Slovácku 83 a nejvíce, 177, utkání jste odehrál v Baníku. Michal Frydrych v tom oslavném videu v nadsázce naznačoval, že ještě musíte nějaké zápasy přidat, abyste byl opravdovou legendou klubu. Nemyslel tím třeba tři stovky utkání v dresu Baníku?

Jo, proč ne. Tahle meta je mi určitě bližší než nějakých souhrnných 519 startů v lize. Tři sta startů za Baník je výzva a motivace zároveň. Jsem v Baníku spokojený, ale stát se může cokoliv. Klub vás nemusí chtít, nemusím mít formu nebo výkony, aby o mě byl zájem. Ale jsem nastavený tak, že chci podávat takové výkony, abych v Baníku Ostrava mohl hrát a byl prospěšný.

První ligové utkání na nových Bazalech a zároveň váš třístý start v Baníku se nabízejí jako ideální varianta?

Tak to by bylo super. To by byla asi jedna z nejhezčích věcí, která by se mi mohla ve fotbale přihodit.

U těch povedených věcí zůstaňme. Pokud by nevyšel ten otevírací zápas na nových Bazalech, na co budete vzpomínat opravdu s hrdostí?

To je těžká otázka, nikdy jsem nad ní nepřemýšlel, proto takhle z fleku asi nic nevypálím. V každé sezoně je něco, co mě těší a co naopak moc ne. Možná až budu mít po kariéře, tak se nad tím zamyslím a dokážu na ni odpovědět. Ale momentálně asi ne.

Platí to i opačně? Něco, co byste už neudělal, taky z paměti nevylovíte?

To si jo. Asi bych neodešel do Sparty, no. To je asi jediná věc, která mě v té mé kariéře mrzí. Sám jsem si to potom vyčítal.

Co zahraničí? Nemrzí vás, že jste si nevyzkoušel fotbal jinde?

O tom jsem se v souvislosti s tou třístovkou odehraných zápasů bavil s Frýďasem. Když mi gratuloval, tak mi říkal, že jsem to zvládl rychleji než on (Michal Frydrych odehrál 271 utkání), přestože je starší. Na to jsem mu řekl, že to je sice pravda, ale já jsem zase nebyl venku. Všechno má své pro a proti. Na jednu stranu mě samozřejmě mrzí, že jsem nezkusil zahraniční angažmá, ale na druhou stranu jsem šťastný a vůbec se nechci koukat na to, co bylo nebo mohlo být a nebylo. Spíš se chci teď soustředit na tu přítomnost, protože zažívám jedno z nejhezčích období v životě. Ať už se to týká rodiny, tak i fotbalu. Vrátil jsem se zpátky domů do Ostravy a chci žít teď tou přítomností.

Už podruhé jste zmínil Michala Frydrycha, je to z kádru právě on, ke komu máte nejblíže?

Určitě ano. Michal je mi v kabině asi nejblíže a je to určitě dané i tím, že jsme oba v Baníku začínali. Jsem sice asi o pět let mladší, ale když jsem do áčka přišel, tak právě on byl takový náš otec mladých. Znám se s ním hodně dlouho a sedli jsme si i lidsky. Takže jo, je to tak.

Prožíváte s ním i to ne příliš radostné období, které má za sebou?

Nedokážu se samozřejmě vžít do jeho situace a nechci ani mluvit úplně za něj, protože mi to nepřísluší. Ale co se týče těch starostí, co teď má, tak jsme se já a asi i Erik Prekop snažili co nejvíce zpříjemnit mu ty těžké dny, které zažívá. Když si potřeboval promluvit, tak jsme s ním mluvili. Třeba před Duklou, když se stala ta událost (Michalu Frydrychovi zemřela krátce po sobě maminka a babička - pozn. aut.), tak jsme s ním byli na pokoji a probírali nějaké věci. Snažili jsme se dostat ho trošku do psychické pohody. Ale musím říct, že Frýďa to zvládal a stále zvládá velmi dobře. Klobouk dolů před ním, protože má teďka takové období, kdy to je obrovsky nahoru a potom hodně dolů.

Jak jste vnímal to, že Michal Frydrych po tom nešťastném zranění Jana Klimenta v pohárovém utkání s Olomoucí sebral odvahu a šel do pořadu Tiki Taka, přestože věděl, že bude čelit nepříjemným dotazům?

On to se mnou trošku i rozebíral. Ptal se mě na názor a já mu řekl, ať tam jde, pokud se tomu nechce vyloženě vyhnout. Ať tam ukáže, jaký doopravdy je, protože ten mediální lynč byl dle mého názoru až za hranou. Řekl jsem mu svůj názor, že by tam mohl jít a ukázat, jaký je. Vím, že ho strašně mrzí, co se stalo, a hodně se v tom utápěl. Řekl tam upřímně, jak to on to cítí a že ten trest respektuje. Viděl jsem to a za mě to bylo od něj velmi dobré. Řekl, co měl na srdci, a lidé si teď mohou na něj udělat obrázek sami.

Baník po letech temna znovu patří mezi českou špičku a podruhé za sebou míří do evropských pohárů. Vnímáte uvnitř klubu, že vše špatné už je pryč?

Je to skvělé období. Už loni jsme si zahráli předkolo a to vyřazení s Kodaní byla velká škoda. Letos znovu míříme v lize vysoko, abychom měli ty šance na základní skupinu evropského poháru co největší. Vnímáme moc dobře, jak byli lidi na ty evropské poháry natěšení. Už když jsme hráli s Urartu, to bylo skvělé a proti Kodani to bylo ještě silnější. Věřím, že to každý rok dokážeme opakovat, a měl by to být cíl i Baníku Ostrava, protože do ligové špičky patří a poháry by měl hrát pravidelně. Lidi na tyhle zápasy čekali strašně dlouho, a kdyby se podařila nějaká základní skupina některého evropského poháru, tak by to byla bomba. Lidé by si ty domácí zápasy, ale samozřejmě i výjezdy určitě užili a rádi by za námi někam ven vyjeli.

V neděli vás čeká utkání na hřišti druhé Plzně, na kterou ztrácíte tři body. Co je pro vás v závěru sezony důležitější, pokusit se dostat se na druhé místo, nebo nechat Spartu za sebou?

Všichni jsou namlsaní, jak fanoušci, tak i my hráči. Sezona se vyvíjela fantasticky, byli jsme i na druhém místě, měli jsme kousek do finále poháru. Bohužel teď přišel trochu pokles formy, a přestože je to docela blbě načasované, pořád se s tím dá pracovat. Zbývají tři kola, která rozhodnou. Náš cíl je vždy vyhrát co nejvíce zápasů, což znamená chtít devět bodů. Necháme na hřišti všechno, o tom to vždycky je. Když si po zápase sednete do kabiny, tak jako hráč víte, zda jste na hřišti mohl udělat více. Jindy zase musíte uznat, že soupeř byl prostě lepší a že jste na něj tentokrát neměli. Když po zápase můžete říct, že jste pro úspěch udělal všechno, tak je to v pořádku. A v příštím zápase můžete být lepší. Plzeň je před námi o tři body a pojedeme tam zvítězit, dotáhnout se na ni, odskočit Spartě a do posledních dvou kol to pořádně zdramatizovat.

Byl tím zlomem, který vás teď dostal trochu dolů, pohárový zápas s Olomoucí? Ten zápas jste nezvládli, což jste možná úplně nečekali, že?

Možná psychicky, fyzicky určitě ne, protože fyzicky jsme na tom i podle dat pořád stejně výborně. Spíše nám nejdou nějaké takové věci, co se týče finální fáze. Možná nás to trošku srazilo psychicky, jak jsem řekl, ale nemyslím si, že je to zase nějaká úplná hrůza. Před tím zápasem nám tam padlo snad úplně všechno, jeli jsme na nějaké vlně. Snažili jsme se to udržet co nejdéle, ale teď se na ten gól trošku natrápíme. Musíme ale věřit, že nám to tam zase začne padat a že tu štěstěnu zase nakloníme k nám. A bude to dobrý.

Jste z Havířova. Ze stejného města je i o rok mladší David Pastrňák, hvězda českého hokejového nároďáku, který v pátek vykročí za obhajobou zlatých medailí z Prahy. Znáte se?

Známe, vyrůstali jsme spolu, bydleli jsme oba v Havířově na hlavní třídě a bydleli jsme přes cestu. Znám se samozřejmě i s jeho maminkou. Navštěvovali jsme se, hráli jsme různé hry, ať už na počítači, tak venku. Postupem času to samozřejmě začalo opadat, protože on měl svoji kariéru a já taky. Ty nůžky se rozevíraly a teď už v kontaktu prakticky nejsme. Dvakrát za rok si napíšeme, když je nějaká velká událost. Třeba když on vyhrál mistrovství světa nebo když jsem naopak já získal se Slováckem pohár. Jinak úplně v kontaktu už nejsme.

Hrávali jste jako kluci za barákem v Havířově hokej s tenisákem?

Ne, to ani ne. Spíše jsme hrávali fotbal. Pasta je docela dobrý fotbalista.

K hokeji máte jaký vztah?

Hokej sleduju moc. Musím říct, že i třeba na playstationu spíš hraju hokej než fotbal. Fotbal jsem tam teď nezapnul hodně dlouho. Možná čtyři roky. Ale hokej si zahraju jak na konzoli, tak jsem ho občas hrál i v reálu. Baví mě ho sledovat a rozhodně nejsem ten typ fanouška, který fandí, jen když se hraje mistrovství světa. Fandím celý rok, koukám na NHL i na českou extraligu. Samozřejmě i na reprezentaci a baví mě to.

Fandíte v NHL Bostonu nebo někomu jinému a musíte to před Davidem Pastrňákem tajit?

Nemusím (smích), fandím samozřejmě tomu týmu, ve kterém hraje. Takže přeju Bostonu. Ale vyloženě oblíbený klub v NHL nemám. Takže kdybych měl jeden říct tým, tak je to asi Boston kvůli Pastovi.

A v Česku je vám bližší Třinec nebo Vítkovice?

To je hodně záludná otázka. Asi bez komentáře (smích). Asi nevím, líbí se mi hokej jako sport, ale že bych měl vyloženě oblíbený klub, to asi ne.