Článek
Výběr kouče Jana Tomajka ale na slovenském ledě předvedl výborné výkony a ukázal, v čem může být opravdová síla týmu. Dvanáct let se čeští junioři vraceli ze šampionátů s prázdnou, tentokrát ale oku fanouška musely od prvního zápasu lahodit nasazení, týmový duch i herní kvalita, kterou čeští mladíci opakovaně ukazovali.
Junioři se byli schopni obětovat jeden pro druhého, za všech okolností působili semknutě, nevěšeli hlavy ani nepanikařili a uvěřili v charakter týmu. Tam byl klíč, podle vyjádření kapitána Petra Tomka ho budovali už při kempu v Kravařích, když si všichni společně sedli na pokoji a řekli si, co chtějí na Slovensku dokázat.
Podle svých slov mladí hráči mysleli na placku, i když o ní nemluvili. Udělali pro její zisk maximum, na ledě i v kabině, kde dokázali naslouchat trenérům. Věřili si navzájem. „Když tomu jdete naproti, tak to k vám přijde. Sice ne samo, ale pokud hrajete jako jeden tým, tak to jde snáz,“ rozkrýval kouzlo úspěchu Tomek.
Čeští mladíci dokázali dát všechno ze sebe pro tým, uspěli herně i výsledkově. Neprohráli žádný zápas v základní hrací době, ve skupině hned na úvod zaskočili USA, získali pak i skalp pozdějších mistrů světa Švédů a poučili se také z facky od Němců.
Byla důležitá, vrátila je na zem a možná i proto v play off působili reprezentanti navzdory věku hokejově vyzrále, což je rozhodně i zásluha realizačního týmu, že v nich tu mentální sílu vybudoval. Mladí čeští hokejisté ustáli vypjaté čtvrtfinále, i když je Finové přestříleli, nezlomili se ani hořkým koncem semifinále a přesvědčivě sáhli po bronzu.
Pod předchozí medailí české osmnáctky z roku 2014 byli podepsáni mj. David Pastrňák či Pavel Zacha, kteří se záhy prosadili i v NHL a předloni společně brali světové zlato s reprezentací dospělých. Podobný start velkých kariér teď zažívají jejich následovníci a můžeme jen doufat, že dokážou jít stejnou cestu. Mají ještě před sebou spoustu hokejové i osobnostní práce, ale vykročili výborně.
