Článek
Cupák v aktuální sezoně vytváří jeden z nejúchvatnějších příběhů, který se dál pozoruhodně rozvíjí.
Na konci června ještě jako třídní učitel rozdal vysvědčení šesťákům na Základní škole Slovan v Kroměříži. Zatímco jeho kolegové z učitelského sboru vyrazili o prázdninách k moři, Cupák odcestoval na soustředění Zlína, který si kroměřížského patriota vyhlédl v místním třetiligovém klubu.
A dál už jeho story fotbalová veřejnost zná.
První dva starty v lize. Dva góly. Teď je odehraných šest kol. Ofenzivní záložník Cupák kromě dvou tref má i dvě asistence, s nimiž je nejproduktivnějším plejerem Zlína, který se senzačně vydrápal na třetí místo. A pokud nováček soutěže v neděli večer vyhraje na Letné proti Spartě, může po souhře okolností dokonce Cupák se spoluhráči celou ligu vést!
„Bylo by to sci-fi. Ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, co se poslední týdny děje,“ říká učitel matematiky a tělocviku ve velkém rozhovoru pro Sport.cz.
Sestřih zápasu Teplice - ZlínVideo: LFA
Jste nervóznější před katedrou, nebo ligovými zápasy?
Dobrá otázka! Nejhorší to asi bylo před prvními třídními schůzkami. Očekával jsem, jak rodiče nastoupí na mladého a nezkušeného kantora. Dopředu jsem netušil, jak se debata bude vyvíjet. Fotbal beru, že je pořád stejný.
I v lize?
Nastupuje jedenáct hráčů proti jedenácti. Jen v lize je kvalita soupeřů o dvě úrovně vyšší. Mám ale kliku, že jsem flegmatik, takže si z toho nedělám těžkou hlavu. Upřímně ale nevím, co se mnou udělá zápas na Spartě, kde bude třeba 15 tisíc diváků.
Myslím, že jich bude ještě o něco víc.
Takovou atmosféru jsem ještě nikdy nezažil. Bude to ale zážitek! Na jaře jsme s Kroměříží hráli osmifinále českého poháru v Olomouci. První kolo jsme se Zlínem hráli v Teplicích. Velké stadiony, které ale nebyly plné. Sparta to trumfne. Asi to tam bude burácet, ale věřím, že přijedou i naši fanoušci, kteří nás podpoří. A věřím, že to dobře dopadne pro nás.
Uklidňuje vás, že i bez kopaček se uživíte?
Řešil jsem to už při vysoké škole, když to nevypadalo na dráhu profesionálního fotbalisty. Musel jsem se nějak uživit, zvolil jsem učitelství, které mě naplňovalo. Na záskok jsem začal učit už při studiu. Pak jsem dostal částečný úvazek, abych učení mohl kombinovat s vysokou školou. Učil jsem čtyři roky, ale pátý jsem už nezačal.
Zatím.
Do školství mám dveře otevřené kdykoli a opakovaně slýchám, že učitelů je nedostatek (usměje se). Věřím, že by to nebyl problém se vrátit.
Mělo vedení školy řeči, když jste dával výpověď?
Škola je sportovně zaměřená, máme sportovní třídy. Pan ředitel i jeho zástupce jsou navíc sportovci, oba bývalí fotbalisté. Oba mě podporovali, ale máte pravdu, že mi dali i trochu za uši. Vedení muselo překopávat rozvrh a přerozdělit mé hodiny. Takový je ale život. Zrovna ve středu jsem byl ve škole předat nové třídní učitelce nějaké věci a potkal jsem pana ředitele, který mi přál štěstí. Cítím maximální podporu. Taky přemýšlím, že bych se ve škole zastavil i v pondělí.
Fakt?
Uvidíme. Kdybychom měli trénink později dopoledne, vyrazil bych. V pondělí bývá jedna organizační hodina. Rád bych se stavil, abych děti pozdravil a popřál jim hodně štěstí.
Hrajete, dáváte góly, tým šlape. To vše v lize. Kolikrát jste se už štípnul?
Je to hezké, ale dáváme tomu všechno. Snažíme se odmakat zápasy i tréninky. Troufnu si říct, že výsledky nejsou náhoda a jdeme tomu naproti. Snažíme se podávat kvalitní výkony, které začínají od zabezpečené obrany. A věříme, že vždy nějaký gól dáme. Od nováčka asi nikdo nečekal, že po šesti kolech bude mít 13 bodů. Podle mě to byly zasloužené body, i když hra v některých částech zápasu skřípala. Dodržovali jsme principy, které nám pomáhaly zvládat zápasy. Snažíme se to dělat soupeřům těžké, aby nebyli ve hře.
Karvinský trenér Hyský si nedávno po vzájemném zápase stěžoval, že jste uspěli jen díky kouskování a destrukci.
Myslím, že jsme nedělali žádné likvidační zákroky, ale spíš taktické fauly kolem poloviny hřiště. Samozřejmě jsme věděli, že stojíme proti Karviné, která měla po dvou kolech šest bodů. Hrála kvalitní a kombinační fotbal, na který jsme se chystali a věděli, co na ně bude platit. A fungovalo to! Netvrdím, že to pro diváka byl hezký fotbal, ale účelný.
Už máte sesumírované, čím je liga odskočená od nižších soutěží?
Tempo i kvalita je určitě vyšší. Ve třetí lize se například při přečíslení tři na dva často stane, že útočící hráč provede technickou chybu. Špatně si zpracuje míč nebo špatně přihraje. V lize se situace velice často dohraje do zakončení. Víc se v ní taky trestají chyby, na druhou stranu se taky chybuje méně. Lehká ztráta míče znamená, že ho hůř získáváte. Proto taky víc musíte běhat.
Je něco, co vás jako profíka překvapilo?
V Kroměříži jsme měli vše na vysoké úrovni. Hráli jsme na špici třetí ligy, zkusili jsme ale i druhou ligu, do které jsme na jaře zase postoupili. Ve srovnání s podobnými kluby jsme měli nadstandardní zázemí. Ve Zlíně je to všechno samozřejmě povýšené. Pečuje o nás víc lidí. Realizační tým má víc členů, jsou tu maséři, kondiční trenér nebo fyzioterapeuti. Máme vesty s čipy, které sledují, kolik naběháme v tréninku nebo zápase. To je hlavní rozdíl.
Nemáte rázem víc volného času?
V Kroměříži jsem byl do dvou hodin ve škole, potom jsem na chvíli zastavil doma a zase spěchal na trénink. Teď mám kolikrát volné odpoledne, což je super. Trávím ho co nejvíc s rodinou. S manželkou máme dvě děti, Jonášek má jedenáct měsíců a Eliška má dva a půl roku.
Vnímá starší dcerka, že je táta najednou víc doma?
Ano, je s ní už velká sranda. A když s ní zrovna nejsem, často se ptá, kde je táta. Manželka odpovídá, že na fotbale. Když přijdu, hned se ptá, proč tam chodím. Když kamkoli jdu, hned spustí: A kam jdeš? A to jdeš zase na fotbal? A proč? Zrovna teď je v období, že proč je její velmi oblíbená otázka (usměje se).
Živil jste v sobě naději, že fotbalový profisvět ještě někdy poznáte?
Popravdě už asi ne. Nehnal jsem se za tím, abych měl v životopisu pár ligových startů. Samozřejmě jsem teď ale rád a užívám si to. Přitom jsem vlastně jen plánoval, že si s Kroměříží po postupu znovu zahraju druhou ligu. Už předloni jsem do ní nakoukl jako poloprofesionál.
To taky zaslouží obdiv.
V Kroměříži nebylo tehdy nastavené, že bychom všichni byli profesionálové. Po postupu se to doplnilo o pár nových kluků, pár dalších kluků k fotbalu studovalo, ale osa kádru zůstala a nechala si civilní zaměstnání jako já. Navíc jsme dál trénovali odpoledne a dalo se to kombinovat.
Je finančně výhodnější být profík v lize, nebo mít civilní zaměstnání a k tomu kopat třetí ligu?
Samozřejmě státní sektor je výhodnější v tom, že vždy dvanáctého v měsíci cinknou peníze na účet (usměje se). Je to jistota. Odměny ve fotbale ovlivňují i prémie podle toho, jak se daří. Teď je ještě docela brzy a nemám spočítané přesně na koruny, co je lepší.
To jste jako matematik ještě nestihl?
Máte pravdu, ještě to nemám vyhodnocené (usměje se).
Troufnu si nicméně říct, že jste unikát. Dobře znám, že jakmile si fotbalista najde zaměstnání, postupně v jeho životě převáží. Hraní naopak pomalu upozaďuje.
Souhlasím, že to tak většinou je. Třetí liga není profesionální a člověka ani neuživí, přesto fotbalu už musí dost obětovat. Je to snad nejhorší situace. Soutěž se už nehraje pro žízeň. Jezdíte po celé Moravě, což taky zabere nějaký čas. Třetí liga není tak lákavá a hráči si raději vyhodnotí, že jdou hrát do bohatšího klubu v nižší soutěži, kde je i méně tréninků. Hranice mezi profesionálním a zbytkem je tenká.
Zlínský Michal Cupák (ve žlutém) ve vítězném zápase proti Liberci.
Máte vysvětlení, jaktože vás profisvět neobjevil dřív?
Popravdě ani nevím. Dost kluků v mém věku odcházelo do klubů, jako je Zlín, Slovácko, Olomouc nebo Zbrojovka. Po čase třeba zase vrátili, ale já prošel všemi kategoriemi v Kroměříži, kde jsem se postupně zabudoval do áčka. Nikdy jsem nebyl oslovený, snad jen v nějakých devatenácti jsem byl na zkoušce v Jihlavě, kde to nedopadlo. Zůstal jsem v Kroměříži. Je to moje rodné město a mateřský klub. Až teď přišla nabídka a čas na změnu.
A čas na pohádkový skok do ligy.
Je to hezký příběh a věřím, že můžu inspirovat mladé hráče, které nehrají v žádných akademiích nebo ligových mančaftech. Věřím, že můžu být důkaz, že i z klubu jako Kroměříž se dá dostat do profifotbalu. A nemusí to být hned v osmnácti, ale klidně i v pětadvaceti nebo šestadvaceti. Stačí být trpělivý, dávat fotbalu maximum, mít štěstí a liga se dá zahrát i v pozdějším věku.
Neroste s jídlem chuť?
Zůstávám nohama na zemi. Vždyť jsem nic nedokázal. Odehrál jsem jen šest zápasů v lize a nevidím se někde v oblacích. Před osobní statistiky navíc vždy stavím tým. Budu pro něj odevzdat maximum.
