Článek
Štípete se někdy, když vám projede hlavou veleúspěšná dekáda v Plzni?
Ještě není čas na sentiment. Ohlídnu se za kariérou, až skončím s fotbalem. Teď mám ještě v Plzni před sebou spoustu práce. Samozřejmě že mi občas hlavou proletí vzpomínky na tituly, na evropské poháry, na bitvy v Lize mistrů. Byla to parádní jízda. Takovou jsem po příchodu rozhodně nečekal. Během té doby se proměnil celý klub.
Změnilo se toho poměrně dost…
(Směje se) Dá se říct, že se posunulo neskutečně nahoru úplně všechno. Od nového stadionu přes tréninkové centrum, kde máme vyhřívané hřiště, až po regenerační linku a zázemí. Oproti tomu, co jsem přicházel, nebe a dudy.
Tenkrát jste byl v kabině zelenáč, teď je z vás kapitán, lídr. Sedí vám tato role?
Třicátníků, kteří zažili zlatou plzeňskou éru a pořád hrají, moc není. Zbyl jsem vlastně jenom já a Řezňa (obránce Radim Řezník). Jak skončil Limba, jsme my dva s Řezňou poslední mohykáni. Cítím velkou zodpovědnost. My, zkušení, to musíme vzít na hřišti na sebe. Myslím, že všechno zatím funguje, nemusel jsem doposud řešit nic zásadního. Tedy kromě jedné věci.
Ztracené vítězství na Spartě?
Přesně tak. Nelíbilo se mi, jak jsme přišli o jasnou výhru. To mi hnulo hodně žlučí, bouchnul jsem. Trvalo mi čtyři dny, než jsem zklamání vydýchal. I teď, když si na ten zápas vzpomenu, mám rudo před očima. Těžko se mi kousalo, že jsme takhle přišli o dva body, remíza pro mě byla jako porážka. Ale šlo o tenhle jediný moment, jinak mužstvo šlape, jak má.
Na boj o mistrovský titul před sezonou Viktorii nikdo moc netipoval. I vy jste překvapený?
Věřil jsem, že budeme nahoře, ale že budeme mít po třiadvaceti kolech tolik bodů, to rozhodně ne. Vždyť za celou uplynulou sezonu jsme nahráli osmapadesát bodů, teď máme jen o bod míň. O to víc nás mrzí zmiňovaná Sparta. Neříkám, že bychom ji v případě výhry odstřihli, ale naše pozice mohla být daleko veselejší.
Z týmu čiší zarputilost, chtíč, což poslední sezony nebývalo. I to je důvod, proč se vám výsledkově daří?
Tohle sedí. Cítím na hřišti, že i kluci, kteří nejsou soubojoví, jdou do střetů hlava nehlava. Nebojí se, pokud jsou pod tlakem, odkopnout balon. Dřív jsme se pokoušeli uhrát všechno fotbalově, dostávali jsme ale kvůli tomu občas branky. Hodně jsme se posunuli v zarputilosti, prýští z nás, že nechceme inkasovat. Zároveň jsme si vědomi, že máme kvalitu, abychom jeden dva góly dali.
Hodně se píše a mluví o těsných vítězstvích Viktorie. Je jich už třináct, což už nemůže být náhoda. Co za nimi stojí?
Nemáme určitě v hlavách, že když vstřelíme gól, tak jdeme automaticky bránit. Ale hrajeme tak, že víme, že nulu uhrát umíme, protože jsme všichni zodpovědní. Není to rozhodně jenom o nás obráncích.
Zpátečku zařazuje celý tým.
Je jasně vidět, že kluci ze zálohy i útočníci hrábnou dozadu, nechceme inkasovat. Tohle je asi největší rozdíl od minulých sezon, kdy jsme praktikovali otevřený fotbal i při našem vedení. Teď se snažíme hrát tak, aby soupeři nechodili do naší otevřené obrany. Abychom byli vzadu pohromadě a abychom na protiútoky hráli naopak my. Že jsme vyhráli tolikrát o gól, náhoda není. Ale nehrajeme tak úmyslně.
