Článek
Zlín zápas dobře rozjel, pak ale prohrával a remízu honil na poslední chvíli. "Křížný balón ke mně propadl na pravé straně šestnáctky a povedlo se mi ho trefit k zadní tyči. Jsem šťastný, že jsme se Spartou vydolovali aspoň bod. Je zlatý," září sedmadvacetiletý Džafič. Připouští, že by mnohem raději nastupoval v základní sestavě. „Ale jsem hrozně rád, že mohu pomáhat aspoň takhle," necítí křivdu.
Plichtu bere i zlínský stoper Zoran Gajič, který se po zápase už nechtěl vracet k tomu, že během něj často naštvaně gestikuloval směrem k sudímu Proskemu, případně si každou chvíli něco důrazně vyříkával s protihráči. „Občas jsem měl pocit, že se veškeré souboje pískaly proti nám. Ale už to nehodlám řešit," říkal s úsměvem po utkání. Tvrdil, že měl pouhé tři dny po střetnutí Zlíňanů v Evropské lize v Kodani sil dost. „Já ale hraju ve středu obrany, nenaběhám toho tolik jako ostatní kluci," směje se.
Trenér Fastavu Bohumil Páník postavil kromě Holzra s Vukadinovičem, kteří jsou kmenovými fotbalisty Sparty a hrát tudíž nemohli, stejnou jedenáctku jako ve čtvrtek v Dánsku. „Na některých klucích už únava znát byla, avšak střídající borci naši hru v závěru oživili. Za vydřený bodík musíme být vzhledem k vývoji střetnutí rádi," míní.
Cení si, že jeho tým po obdržené druhé brance jedenáct minut před koncem nesložil zbraně. „Kluci se dokázali ještě nadechnout k několikaminutovému výraznému tlaku. Jeden nakopnutý míč do šestnáctky nám vyšel, podle mého názoru jsme srovnali naprosto zaslouženě," domnívá se Páník.
