Článek
O´Carroll kvůli nabídce Sparty před sezonou s těžkým srdcem skončil u rezervy Newcastlu. Jako asistent kouče působí poslední dva roky u severoirské reprezentace, zkušenosti sbíral také mimo jiné v Anglii i Skotsku. Za sebou má i působení v roli šéfa mládežnické akademie v americkém Las Vegas. A jaký tedy je?
Zapálený. Extrémně. Sám sebe s úsměvem skromně popisuje jako „zloděje nápadů“, zároveň ale netají, že má velké plány. Rád by jednou koučoval v anglické Premier League, nejprestižnější ligové soutěži světa. A věřte, že pokud máte fotbal rádi, klidně byste si s ním o nejkrásnějším sportu světa povídali hodiny.
Co do Sparty přinášíte?
Zápal a nadšení, to zaprvé. Ale co se týče taktických věcí, starám se o to, jak se chováme ve chvílích, kdy máme míč na kopačkách. Chci, abychom byli ještě lepší, nebezpečnější a tvořili si více šancí.
Fotbal, založený na držení míče a diktování tempa hry, vám osobně tím pádem sedí?
Ano, určitě. Pokud zlepšíme tenhle aspekt hry, budeme flexibilnější a méně předvídatelní, zlepšíme se jako celý tým a budeme daleko konkurenceschopnější. Jsem odhodlaný k tomu v této sezoně pomoci.
Můžete zrekapitulovat, jak jste se do Sparty vůbec dostal?
Když už jsem působil u reprezentace Severního Irska, Stephen Foyston (bývalý analytik Sparty, pozn. aut.) pracoval jako náš konzultant u analytického oddělení. Spřátelili jsme se, a když jsme sedávali u kafe, o Spartě a Brianovi (Priskem) mluvil moc hezky. Mám na mysli období ještě předtím, než Brian odešel do Feyenoordu. Když se Stephen vrátil, sledoval jsem některé zápasy Sparty, hlavně v evropských pohárech, a jak se Spartě daří. S Brianem jsme se potkali, pokecali a v tu chvíli už jsem měl jasno.
To vypadá, že jste byl z Priskeho vyloženě nadšený.
Říkal jsem si, že s tímhle chlapem chci pracovat. Má obrovské charisma, to je zřetelné na první dobrou. Kromě toho má jasnou vizi a za sebou úspěchy ve velkých klubech, jako třeba ve Spartě. V naší branži se občas stane, že musíte spolupracovat s lidmi, s jejichž pohledem na fotbal se třeba úplně neztotožníte. Tohle ale absolutně není ten případ. Máme velmi podobné názory. Chceme presovat, hrát s obrovskou intenzitou, agresivitou a držet míč, kontrolovat hru.
Nebudete mu ale jen na všechno kývat, ne?
Toho se bát nemusíte. Kdybych automaticky souhlasil se vším, co Brian řekne, vůbec bych tu nemusel být. Nepřineslo by to nic pozitivního mně, jemu, ani klubu. Dostal jsem se do Sparty díky svým názorům a tomu, že se je nebojím vyjádřit. Jasně, Brian je hlavní kouč, boss. Ale mým úkolem je mu v rozhodování pomoci a třeba přihodit i jiný pohled na věc. Jen tak se oba zlepšíme jako trenéři.
Můžeme od vás očekávat, že budete dávat emoce na odiv při zápasech?
Jo, bývám celkem hlasitý. (úsměv) Samozřejmě to záleží na domluvě s Brianem. Ale budu se snažit pomoci, dávat hráčům na place zpětnou vazbu. Takhle jsem to dělal vždycky a dělám to i během tréninkových jednotek, při zápasech nemůžu jen tak vypnout.
Fotbalem jste se živil jako profík, ale i tak začala vaše trenérská kariéra u starších žáků. Je podle vás důležité si cestičku vyšlapat takhle odspoda?
Samozřejmě existují trenéři, kteří začali rovnou u profesionálů. A daří se jim skvěle. Jediné, co jsem dříve znal, byl svět profesionální kopané. Kdy je to práce, za kterou jste placeni. Tyhle hráče můžete motivovat finančně. Zvýšením platů, bonusy… Nebo třeba i tím, že jim slíbíte větší vytížení. Pokud ale vedete mladé kluky a holky, jejichž rodiče za členství v klubu musí platit, je to jiný svět. Když dokážete v nich vyvolat zápal, aby je fotbal bavil a hltali každé vaše slovo, práce s profíky je jednoduchá.
Proto jste začínal u dětí?
Je to tak. Chtěl jsem získat co nejvíc zkušeností, aby mě nemohla žádná výzva zaskočit. Zkusil jsem si fungovat v různých prostředích, kulturách, s různými národnostmi. Jasně, tahle cesta není pro každého. Ale vštípil jsem si, že nechci, aby existoval kdokoliv, kdo bude mít víc zkušeností než já. A za tím si jdu.
Lákala vás vždycky práce v kontinentální Evropě?
Ano. Hodně trenérů z Velké Británie a Irska zůstává na Britských ostrovech. Což je fajn, ale máte jen lokální zkušenosti. Sparta mě konkrétně lákala hodně, i díky tomu, co mi o ní vyprávěl Stephen. Pracovat v novém prostředí, připravovat tým na zápasy proti soupeřům, které jsem dříve moc neznal? Tahle myšlenka se mi zamlouvala. Stejně tak moci zápolit v evropských pohárech. Samozřejmě, je to velká výzva. Ale ty já miluji.
Vzhledem k vašemu původu se nabízí jasná otázka. Sníte o tom, že byste jednou mohl trénovat některý z týmů Premier League?
Ano, to je můj cíl. Vždycky jsem snil o tom, že budu pracovat na top úrovni. Té nejvyšší možné. V životopise mám sice Newcastle a pracuji u nároďáku Severního Irska, ale Spartu beru jako mé zatím nejprestižnější angažmá. Chci se jednou stát opravdu elitním trenérem.
Bylo vám už během aktivní kariéry jasné, že skončíte v roli kouče?
Už od čtyřiadvaceti jsem tušil, že ze mě bude trenér. Spočítal jsem si, že UEFA A licenci můžu mít do pěti let a začal na tom dělat. Kopačky jsem na hřebík pověsil ve chvíli, kdy jsem ji získal. Nekončil jsem kariéru kvůli zranění, nebo snad kvůli tomu, že by mě fotbal přestal bavit. Ale mým snem bylo vždycky pracovat na co nejvyšší úrovni. Hrál jsem ve Skotsku, Anglii i v irské reprezentaci do jednadvaceti let. Ale jako trenér už jsem teď dál, než jsem kdy byl jako hráč. Hodím se na tuhle roli i osobnostně.
Ve Spartě bude teď vaším největším úkolem smazat mezeru mezi vámi a rivalem ze Slavie. Těžká písemka?
Respektujeme Slavii, je velmi dobrá, stejně jako Plzeň, Baník i ostatní týmy. Ale chceme být co nejlepší. Ano, skončili jsme čtvrtí. Ale při předchozím angažmá tu byl Brian úspěšný. Nejde otočit kohoutkem a najednou začít dominovat, ale jasně jsme si identifikovali, v čem se musíme zlepšit. Ať už v defenzivě, ofenzivě, nebo při standardních situacích, jejich bránění i zahrávání. V minulé sezoně jsme dostali moc gólů, to víme. Získali jsme málo bodů v zápasech proti top soupeřům, s tím také musíme něco dělat. Je potřeba zapracovat i na presinku, tvorbě šancí. Musíme dělat malé krůčky. Pokud se v každé z těchto věcí o pár procent dokážeme zlepšit, v což věřím, bude to super. Znamená to, že vyhrajeme titul? To se teprve uvidí, ale je to jasný cíl.
Lidé, kteří sledují rezervu Newcastlu, byli z vašeho odchodu smutní. Byl jste smutný i vy?
Určitě jsem to neplánoval. V červnu jsem si plnil povinnosti u reprezentace a měl v plánu se normálně vrátit do Anglie. Hráli jsme v Dánsku, potkal jsem se s Brianem. Pak už to šlo rychle. Newcastle je skvělý klub, na vzestupu. Podmínky jsem měl fantastické, ale dostal jsem nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout. V Newcastlu se nám dařilo, tým se z 21. místa za rok posunul na deváté. Jsem hrdý na to, že odnikud neodcházím se špatnou reputací. A doufám, že až jednou opustím Spartu, bude to ve stejném duchu.
Sestřih zápasu Jablonec - SpartaVideo: LFA
Přesun na Letnou je pro vás už několikátým neplánovaným krokem vpřed v kariéře, že?
Nejzajímavější na tom je, že jsem nikdy neměl agenta. Nikdo mě nikam neprodával. Přicházím vždy na doporučení lidí, s nimiž jsem pracoval. Nebo třeba hráčů, které jsem vedl. Mám radost, že o mě bývalí kolegové obvykle mluví hezky. Teď jsem ale nastavený jasně. Chci se usadit v Praze a pomoct k tomu, abychom byli úspěšní.
Byla vaše rodina v míru se stěhováním do Prahy?
Moje žena se těšila. Máme čtyřletého syna, který tu bude chodit do školky, a domek na Praze 6. Manželka chápe, že kvůli své práci se občas musím stěhovat. Podporuje mě ve všem, co dělám.
Těšila se i díky tomu, že Praha je prostě hezké město?
Jo, prodat jí tohle angažmá fakt nebylo těžké. (směje se) Jakmile jsem řekl „Praha“, tak vypálila, ať kývnu. Dost mých přátel už Prahu navštívilo, stejně tak i rodinní příslušníci. Všichni si ji zamilovali.
Dají se podmínky, které máte na Strahově, srovnat s těmi v Newcastlu?
Je to jiný svět. Což je naprosto logické. Ale z toho, co jsem ve Spartě navnímal, můžu říct jedno. Kromě těch nejšpičkovějších tréninkových center v Premier League jsem toho moc lepšího neviděl. Strahov nám dává k dispozici vše, co je třeba k tomu, abychom byli úspěšní.
Kromě Sparty děláte asistenta trenéra i v severoirském nároďáku. Nebojíte se, že vám sezení na dvou židlích naráz může uškodit?
Ne, a vysvětlím proč. Pokaždé, když odcestuji za reprezentací, se něco nového přiučím. To lze využít ve Spartě. S Brianem jsem to probíral, má na to stejný názor. Pro reprezentaci v období mezi srazy prakticky nemusím pracovat. Jasně, vyměním si s hráči pár zpráv, pogratuluji k dobrým výkonům. Ale tím to hasne. S reprezentací jsme hráli třeba proti Německu, Španělsku… I od jejich trenérů si můžu něco tak trochu ukrást, přebrat nápady. Dívat se, jak reagují na určité situace. To pak využiji v klubu. Pokud bych vnímal, že moje práce pro reprezentaci jakkoliv zasáhne do povinností na Spartě, jsem připraven v národním mužstvu skončit.
Takže okoukáte od Španělů či Němců způsob, jak si poradit se soupeřem v bloku. Což pak lze využít třeba v ligových zápasech.
Přesně tak, a funguje to i opačně. U Sparty vím, že ve většině zápasů budeme hodně držet míč. Se Severním Irskem to mám přesně naopak. Znám utkání z pozice favorita i outsidera, navíc oba používáme variace systému 3-4-3. Pro potřeby reprezentace si ukradnu něco od Sparty, pro Spartu si něco ukradnu od reprezentace, třeba pro těžké zápasy v Evropě.
To skoro zní, že se živíte jako zloděj.
(směje se) Ano, jen pořád kradu nápady ostatním. O tom je trenéřina.
