Článek
Nejste z toho prvního místa překvapený?
Měli jsme strach z toho začátku. Spousta hráčů, kteří dnes nastupují v základní sestavě, neměla žádné zkušenosti s druhou ligou. Nevěděli jsme, jak to ponesou a zvládnou. Ale uvědomovali jsme si, že když se jim úvod sezony povede, nalije jim to síly do žil a mohlo by to být dobré. Že až tolik, jsme samozřejmě netušili. Ale kluci si sedli, kabina s realizačním týmem šlapala, všechno zkrátka zapadlo dohromady a je z toho první místo. (úsměv)
Kdo z mladých hráčů vás nejvíc překvapil?
Asi Kohút, který skončil v dorostu a vůbec neměl zkušenosti s dospělým fotbalem. Určitě i Zifčák, což je poctivý typ hráče. Je skvělé, jak si toho váží a pracuje. U Pfeifera a Hlavatého jsme už věděli, že mají kvalitu. Důležitý je pro nás taky odchovanec Solil, i on letos skončil v dorostu, i když nějaké starty ve druhé lize na jaře měl.
Teprve devatenáctiletý Kohút nasázel dokonce pět gólů. Jak se jeví po charakterové stránce?
Povahově zapadl do kabiny perfektně, i když je introvert. Celkově to ale v kabině výborně fungovalo. Hráči neměli žádné rozepře.
V tabulce máte tříbodový náskok před druhou Jihlavou. Brzdíte v mužstvu euforii?
Kluky povzbuzujeme, ale současně je i držíme na zemi, aby nezpanštěli. Není to ale úplně nutné. Trochu jsme jim akorát museli vyčinit a posadit je na zem po zápase v Jihlavě, kde jsme po první půli prohrávali 0:3. Byla to rána na bradu. Druhý poločas byl pak už v pořádku.
Pálili jste ostrými, přitom v létě odešli Michal Petráň i Adam Fousek. Dva klíčoví hráči do ofenzivy.
Podařilo se nám dobře doplnit mužstvo mladými, hladovými kluky. Kabina se okysličila, přišli noví lidi. V tom vidím zásadní impuls. Základ úspěchu ale byl, že jsme málo inkasovali.
Pardubický fotbalový klub pevně věří, že město schválí opravy letního stadionu, aby splňoval parametry pro první ligu. Už je v havarijním stavu a ani pro druhou ligu neposkytuje vhodné zázemí.
Pouze jedenáctkrát za celý podzim...
Dvacet branek, které nám v minulé sezoně dohromady nastříleli Fousek s Petráněm, eliminovali obrannou fází. Organizace nám fungovala parádně, a přitom to není jenom o té čtyřce. Dobře dozadu pracovalo celé mužstvo. Když nedostáváte góly, tak je to snazší, protože my si umíme šance vytvořit a nějaké góly vstřelit.
Mrzutost vás postihla v zářijovém duelu proti Líšni, když si poranila koleno brankářská jednička Jiří Letáček. Kdy se vrátí zpátky na trávník?
Ze začátku jsme si oddechli, že to nebyl křížový vaz. Ukázalo se, že mu praskla nějaká kost pod kolenem, která souvisí s křížovým vazem. Není to úplně obvyklé zranění, ale věříme, že na zimní přípravu bude už připravený.
Mezi tyčemi zaskakoval jednadvacetiletý Nicolas Šmíd. Jak se s rolí popasoval?
Celkem solidně. Pro Nicolase to nebyla úplně lehká situace, protože do té doby dostal Jirka jenom pět gólů a měl formu. Ale nezhostil se toho úplně špatně, i když u něj vidíme rezervy. Některé zápasy byly bezproblémové. U některých bylo znát, že potřebuje získat zkušenosti.
Pardubický fotbalový klub pevně věří, že město schválí opravy letního stadionu, aby splňoval parametry pro první ligu.
Na hrotu válčí ostřílený matador Pavel Černý. Plní v týmu i roli mentora?
Pro mladíky v šatně je určitě osobnost. Moc toho nenamluví, ale když je na hřišti, je pro kluky vzpruha a opora. Dokáže jim poradit, povzbudit je a jde jim příkladem svojí zarputilostí a bojovností. Dovede kluky strhnout, je pro nás opravdu důležitý hráč. Na podzim chytil lauf.
Posunuli jste ho na hrot, byť není typický útočník. Našli jste pro něj ideální místo?
Umí hrát dobře zády k bráně, podržet balony, i když v jeho silách je určitě dát víc gólů než tři, které vstřelil. Na tom ještě budeme pracovat, ale jinak je tohle myslím pro něj fakt ideální post. Má už nějaký věk (34) a když něco nestihne, tak ví, že má pod sebou dalších devět lidí.
V kádru máte Korejce Sang-Hyuka Leeho a Jubyeonga Parka. Snaží se jít ve stopách krajana Kim Te-wona, jenž v Pardubicích v minulosti prorazil. Jak pracují?
Jejich mentalita je úplně jiná než třeba kluků, co přijedou z Afriky. Korejci jsou obrovsky pracovití a strašně samostatní. O nich vůbec nevíte, sami se o sebe dokážou postarat, nekňučí. Mají zakódované, aby se dostali do Evropy a prosadili se tu. Ne doma v Koreji, ale tady. Mají nastavené, že je zkrátka vypustí do světa a tam se obouchej a prosaď. Perou se s tím dobře, oba dva kluci jsou navíc slušní, poctiví a ohromně skromní.
Jak zapadli do české kabiny?
Dobře. Větší naděje vkládáme do Leeho, což je ještě dorostenec a má potenciál, aby se zlepšoval. Trošku se nám přibrzdil starší Park, který tady měl dvě těžká zranění kolena a kotníku. Uvidíme, jaké bude jeho pokračování, ale s Leem určitě počítáme do budoucna.
Komunikujete s nimi anglicky?
Tohle byla malinko komplikace. Neuměli moc anglicky ani německy. Museli se rychle učit česky a třeba Lee už hodně rozumí. V Praze mají učitele, Lee tady má navíc českou přítelkyni, chce se zlepšovat v češtině, ona zase v korejštině. Takže dobrá zpráva.
Fotbal býval v Pardubicích v hierarchii sportů vždy až za hokejem. Malý stadion Pod Vinicí ale máte zaplněný, je z fanoušků cítit euforie?
Ano. Když jdu třeba po městě, lidi, kteří nejsou fotbalově úplně aktivní, mi gratulují k tomu, jak se nám teď daří. V říjnu jsme sice prohráli derby s Hradcem, celkově si ale myslím, že jsou pyšní, že jsme před ním v tabulce o pět bodů. Musím je za podzim pochválit, mile mě potěšili a zaslouží poděkování. Povzbuzovali nás, a to nejen na hřišti. Řeší se nový stadion, takže i v zákulisí se snažili vyvíjet aktivitu, aby to dopadlo. Jsem přesvědčený, že by pak na fotbal chodilo daleko víc lidí. Současný stadion je sice útulný, ale to nejlepší má už za sebou.
Sezonu jste rozjeli slibně. Máte v hlavách i vidinu postupu?
My to úplně neřešíme, protože jaro bude zase jiná soutěž. Mužstva, která jsou v pásmu sestupu, budou dělat maximum, aby posílili. A stejně tak i týmy, které chtějí postoupit. Uvidíme, jak dokážeme udržet pohromadě kádr pohromadě, nebo ho co se týče konkurence ještě zlepšíme.
