Článek
Trenéra Svědíka dobře znáte, komunikoval jste s ním ohledně jeho nečekaného přesunu do Brna?
Párkrát jsme si volali už v době, kdy jsem přestupoval do Zbrojovky. Máme spolu dobré vztahy, které má trenér Svědík s každým, koho trénoval. Konzultoval jsem s ním svůj přesun do Brna, ale nikdy jsme se nebavili, že má přijít k nám. Ptal jsem se ho potom, kdy to věděl, že půjde do Zbrojovky. Říkal, že to bylo ze dne na den.
Kdy jste se tedy dozvěděl vy, že vás bude znovu trénovat, a jak jste reagoval?
Měl jsem sice nějaké zprávy už ten týden, že by to mohlo dopadnout, ale definitivně jsem se to dozvěděl před zápasem ve Zlíně po obědě na hotelu (v pátek 11. dubna, Svědíkův příchod pak klub potvrdil o den později – pozn.red.), kdy to někde vyšlo. Bylo to pro nás jako blesk z čistého nebe. Vždyť se spekulovalo, že půjde trénovat reprezentaci nebo do Plzně a naráz jde do Brna, což je zajímavé. Trefilo nás to.
Jak reagovali zvlášť mladší spoluhráči?
Byli na špičkách a trošku nervózní, asi párkrát zašli na záchod. (úsměv) Přišel a zvedl hlas, všichni zbystřili, což bylo dobře. Každý hltal jeho slova a videorozbor. Nikdo si během toho ani nedovolil zívnout nebo zapřemýšlet nad něčím jiným. Hltali každé slovo, pro ně to byl šok. (úsměv)
Bylo v té situaci potřeba zvýšit hlas?
Určitě, ležela na nás deka a my už nevěděli, jak to nastartovat, jestli řvát, nebo být hodní. Něco, co přinesl pan Svědík, nakoplo ostatní. Ne tím, že by začal řvát, ale naráz byli všichni na špičkách a báli se něco udělat, aby se nic nepodcenilo. A to bylo správné.
Byl to velký rozdíl od trenéra Jaroslava Hynka, který se i při porážkách snažil zůstávat optimistický?
Malinko ano, ale pozor. Trenér Hynek uměl taky zařvat. Byl spíš takový, že se snažil nabudit atmosféru tím, že dal věci do pozitivna, ale své si řekl.
Zpět k trenéru Svědíkovi, pod jehož vedením jste vyhráli čtyři z pěti zápasů, čím je takový náhlý obrat k lepšímu podle vás způsobený?
Těžko říct. (přemýšlí) Za pana Hynka jsme chtěli hrát víc fotbal a víc po zemi výstavbu odzadu, na čemž trenér Svědík úplně nelpí – spíš rozlišuje situace. Když jsme teď pod tlakem, tak nás nabádá, abychom byli zodpovědní a táhli to dopředu, přičemž máme být kompaktní. Můžeme si ale dovolit jednoduchý balon a odkop. Předtím jsme chtěli hrát fotbal po zemi za každou cenu, což pak každý tým přečetl a dopresoval nás, měl z toho šanci a pak dal gól. Ale není to tak, že by došel trenér Svědík a vše se změnilo. Povedlo se mu ovšem nám vštípit, abychom byli kompaktnější a makali jeden za druhého.
Změnil taky rozestavení, přešli jste ze systému se třemi obránci na rozestavení se čtyřmi beky. Jak vám jako stoperovi tato změna sedí?
Ano, to jsem zapomněl zmínit a bylo to možná zásadní. Trenér Svědík nemá problém hrát tříobráncový systém, vždyť jsme to tak měli i ve Slovácku, ale musí být na to hráči. Tím nechci říct, že na to nejsme, ale taky se cítím líp teď, když jsme ve čtyřobráncovém systému na dva stopery se Standou Hofmannem. Tak to asi pan Svědík načetl a změnil.
Kouče Svědíka jste zažil i ve Slovácku. Liší se nějak jeho chování nebo přístup v kabině teď ve Zbrojovce oproti dřívějšku? Přece jenom současný brněnský kádr je podstatně mladší.
V tom hlavním je pořád stejný. Klade důraz na to, aby každý trénoval na sto procent a neexistuje, že někdo dojde na trénink a řekne, že se dnes necítí. Nezažil jsem ho tedy od začátku ve Slovácku. Přišel jsem tam do rozjetého vlaku, ale tehdy už měl s hráči vybudovaný vztah a věděl, co má komu říct, aby někoho nesundal psychicky. Kluky ve Zbrojovce teď poznává, je malinko jiný v přístupu k hráčům, ale v globálu stejný. To v něm zůstalo a doufám, že se nebude měnit.
Nálada v kabině je teď po úspěšném období asi diametrálně odlišná než v době, kdy jste byli poslední, ne?
Jednoznačně. Když jsme byli poslední, bylo to hodně nepříjemné. Seděli jsme a koukali na sebe a rozebírali horem spodem, jak to zvrátit v náš prospěch. Nebylo to tak, že bychom byli horší než soupeř, ale chybělo tomu něco, co přinesl trenér Svědík.
V jedenatřiceti patříte mezi nejstarší hráče v kabině, jaké to pro vás je?
Někdy nepříjemné, protože mladým nerozumím, těm jejich slovíčkům a frázím, co používají. (úsměv) Oni si zas myslí, že my pořád jenom řešíme děti a nemáme si co říct. Většinou mám blíž k trenérům v podobném věku, jako Honzovi Beránkovi (asistent trenéra – pozn.red.) nebo Kubovi Fikarovi (kondiční trenér – pozn.red.). Ne. Samozřejmě kluci jako Kutík, Vachoušek a Saal nejsou žádní machýrci. Vždy si uděláme srandu a škádlení dělá partu. Tady je opravdu super. Nejsou tu skupinky, jak to většinou bývá, že se v kabinách dělí party hráčů na starší a mladší. Kluci jsou charakterní a správně nastavení.
Sezonu dokončíte dvěma zápasy doma, nejprve v sobotu hostíte béčko Baníku a příští neděli Jihlavu. S čím do nich půjdete? Teoreticky ještě existuje šance na baráž.
Jednoznačně půjdeme za výhrami. Zachráněni taky pořád ještě stoprocentně nejsme, to je třeba říct. Na druhou stranu, jak znám trenéra Svědíka, tak i kdybychom nehráli o nic, je takový, že nedovolí nic vypustit, prostě jdeme uhrát šest bodů.
Když se bavíme o baráži, do té ještě může zahučet váš bývalý klub Slovácko, které hraje veledůležitý souboj s Duklou Praha v sobotu. Překvapuje vás, jaké problémy teď v Uherském Hradišti mají?
Hodně mě to překvapuje. Sleduju to a mám i nějaké info z kabiny od kluků, se kterými si píšeme a voláme. Vůbec to nevypadalo v průběhu sezony, že bude problém se záchranou. O víkendu je čeká zápas roku.
Máte pro rychlý sešup vysvětlení?
Mám na to svůj názor, ale ten si nechám pro sebe.
Ve Slovácku jste skončil v zimě, přestože se hovořilo o tom, že do Zbrojovky zamíříte až v létě. Co rozhodlo, že jste do Brna zamířil už na konci ledna?
Chtěl jsem jít pryč, protože jsem věděl, že se se mnou ve Slovácku moc nepočítá. I když mi říkali něco jiného, čekalo se, až přijde hráč na můj post. A i když jsem smlouvu měl, nedávalo mi smysl sedět na lavičce nebo na tribuně, když mám možnost jít do Brna, kde mě nadchli lidi v klubu a to, jak to celé vnímají.
Mrzel vás ten konec?
Samozřejmě. Chtěl jsem být jedním z těch, kteří tam po návratu ze zahraničí dohrají kariéru.
Máte teď obavy, jaký bude další vývoj klubu, kde jste strávil podstatnou část kariéry?
Ano, mám. Jak už jsem řekl, názor si nechám pro sebe. Každopádně podobné obavy o budoucnost už panovaly minulou a předminulou sezonu a vždy se to vedení klubu nějak povedlo vyřešit. Nechám se překvapit, jestli se to podaří i teď v létě.
Zpátky ke Zbrojovce, jak vidíte její budoucnost?
Ztotožňuji se s tím, co říkal trenér Svědík, když přišel, že ten klub má obrovský potenciál. Svědík říkal, že mohl jít trénovat Spartu, ale nemá smysl jít za každou cenu do klubu jen proto, že je na vrcholu, ale naopak něco budovat a dostat se na vrchol. I kvůli této vizi jsem šel do Zbrojovky a taky proto, že jsem měl větší šanci na herní vytížení.
Právě to vám v posledních letech scházelo, jak se teď cítíte na hřišti?
Už to říkal Veliče Šumulikoski (sportovní ředitel Slovácka – pozn.red.), že potřebuju pět nebo šest zápasů, abych se cítil dobře, a měl naprostou pravdu. Když jsem si analyzoval kariéru, nejvíc zranění jsem měl ve Slovácku, jinde jsem zraněn nebyl. Takže tam jsem dva roky promarodil a jeden strávil na lavičce, nebylo mi to tam po návratu asi souzeno. Tady jsem odehrál pár utkání po sobě a sebevědomí šlo nahoru. Nejvíc si přeju, abych vydržel zdravý a abych se udržel v sestavě. Budu rád, když tady budu pokračovat, jak jsem začal.
Přivítáte v létě další své bývalé spoluhráče v brněnské kabině?
Teď jsme se potkali s Milanem Petrželou. (úsměv) Uvidíme, co se vyvrbí v létě. Ke mně se vždy dostávají zprávy, až jsou hotové. Vůbec spekulace neznám, jak co bude.
Každopádně cítíte, že tento klub má na to za rok postoupit do nejvyšší soutěže?
Jednoznačně, ještě se tedy musíme zachránit, takže ještě trochu předbíháte. Ale jednoznačným cílem pro příští sezonu by měl být postup z prvního místa, pokud budeme plnit, co máme. Dokázali jsme si, že pokud to plníme, tak to přináší výsledky a bude to klíč k úspěchu.
