Sparta, Slavie a Plzeň existenčně ohrožují Dynamo, tvrdí Kotrba a promluvil o amatérismu v řízení klubu

Pravdou je, že Kotrbovo jméno dosud nebylo tak propírané a řada lidí ani nevěděla, že je do dění v klubu nějak zapojený.

To se změnilo až po rozhovoru s majitelkou Dorothy Nnekou Ede, která si stěžovala na „agresivní“ styl komunikace, který měl bývalý úspěšný trenér vůči ní zvolit v dopise (celé jeho znění najdete na konci článku, pozn. aut.).

Dobrá otázka. Vezmu to postupně. Na konci listopadu mě oslovil náměstek hejtmana, pan inženýr Hajdušek, zda bych jim po odchodu Martina Vozábala nepomohl. Už tehdy jsem říkal, že je mi 68 let a moc se mi do toho nechce. Nakonec jsem souhlasil s tím, že si za nějaký čas najdou mladšího člověka.

Sešel jsem se s paní Nnekou Ede na konci listopadu. Řekl jsem jí, že mojí primární snahou je pomoci klubu, a ne být za to placen. Že respektuji situaci, kdy Dynamo koupil investor ze zahraničí, který má svou filozofii.

Za přítomnosti doktorky Haindlové jsem řekl, co bych udělal, aby klub fungoval s její filozofií v českém prostředí. Mimo jiné jsem upozornil na to, že jeden z dvojice – sportovní ředitel nebo trenér – by měl být z českého prostředí. Nabídl jsem tři varianty, z toho jednoho člověka úplně vážně, který by byl stoprocentně ochoten spolupracovat a pracovat pro České Budějovice 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Správně paní Ede zmiňuje, že jsem pro něj navrhoval dlouhodobý kontrakt na pět let, ale samozřejmě to nebylo závazné. Stejně tak má paní majitelka pravdu v tom, že jsem kritizoval sportovního ředitele i angažování trenéra Resendeho.

Pokud jde o trenéra, zmínil jsem, že si neumím představit, že by v zahraničí byl k profesionálnímu týmu angažován člověk bez patřičné trenérské licence, kterou pozice vyžaduje. K mému překvapení nakonec řekla, že je s prací sportovního ředitele spokojená, ale s prací trenéra ne, což jsem nekomentoval. Připadalo mi, že na první seznamovací schůzce je z mé strany kritiky dost.

Nevím, domnívám se však, že to bylo i kvůli rozhovoru, který Resende tehdy dal. Byl nespokojený s tím, že se nepodílí na výběru hráčů. Veřejnost jistě zaznamenala, že to nakonec dopadlo tak, že nemohl chodit na tiskové konference a v poslední době ho nahradil pan Markovič.

V českém prostředí se mi to nikdy nestalo. Nedovedu si představit, že toto někoho vůbec může napadnout. Trenér Resende to vyřešil po svém a dle mého názoru skvěle. S fanoušky komunikoval celkem pravidelně mimo prostředí stadionu a ti ho za to měli opravdu rádi. Navíc hra Dynama v podzimní části se ustálila na velmi dobrém průměru.

A divíte se? Jeho pravidelná nepřítomnost klub omezovala. Asi jsme byli raritou v celé Evropě. V mých očích je sportovní ředitel motorem klubu. Je to člověk, který udržuje stanovenou filozofii, postupy a cíle. Koordinuje a spolupracuje se všemi sportovními úseky. Nakonec jsem se mu v duchu omluvil, protože mi bylo řečeno, že tehdejší sportovní ředitel měl u nás pracovat jen na částečný úvazek. Tím se mi potvrdilo, že celý projekt stojí na hliněných nohou.

V profi sportu platí, že peníze jsou až na prvním místě! Na první schůzce jsem se od majitelky dozvěděl, že je ochotna do klubu ročně investovat maximálně dva miliony eur. Vysvětlil jsem jí, že pro celý klub je to na fungování v první lize málo, ve druhé dostatečné. Ona argumentovala tím, že Táborsko nemá ani tento rozpočet.

Je to fajn kluk, šikovný, mladý. Má jen jednu vadu – včera sundal kopačky a dnes už dělá ředitele. Ale to není jeho chyba, je to chyba těch, které to napadlo! V českém fotbale to bohužel takto chodí často. Nemá žádné vzdělání ani manažerskou zkušenost. Je to jen jeden z dalších přešlapů vedení klubu. Ukazuje mi to, že paní majitelka nepochopila nic z toho, co jsem jí tehdy říkal. Miroslav v klubu samozřejmě může pracovat, ale měl by mít čas se vedle někoho učit.

Dopis jste četl, tak sám musíte uznat, že je napsaný velmi slušně, bez jakékoli agrese. Naopak jsem se snažil, abych se paní majitelky nedotkl. Je to přece žena. Ano, zmínil jsem, že by v krajním případě bylo nejlepší, aby klub prodala. Nemyslel jsem to jako provokaci, ale spíš jako možné řešení, protože zbytečně může přijít o svou finanční investici, za kterou klub koupila. Podobně dopadl i bývalý majitel Koubek.

Starám se především o ni. Neustále zmiňuji, že máme skvělou akademii, kdy dokážeme vychovat výborné hráče. Problém je ale v tom, že nám kluci odcházejí při přechodu ze základní školy na střední do movitějších klubů – Sparty, Slavie a teď i Plzně. Snažil jsem se paní majitelce vysvětlit, že pokud budou takhle odcházet, je zbytečné dávat velké peníze do akademie, protože ti nejlepší, ze kterých v budoucnu mohou vyrůst další Němcové, Poborští a Sivokové, budou „dozrávat“ v jiných klubech.

Velký, dokonce existenční. Pro český fotbal je jedno, kde vyrostou, pro českobudějovický fotbal je to však otázka přežití. My jsme vždy byli klubem, který vychovával a prodával své nejlepší hráče. Ale prodával je až v juniorském či seniorském věku. Takto jsme svou pozici v českém fotbale vždy vnímali. A to někdy i za cenu sestupu z ligy, pokud se nám nepodařilo rychle tyto hráče nahradit.

Bylo to za vás vždy správné?

Občas mi tuto filozofii naši fanoušci vyčítali, jiná cesta ale pro nás nebyla. Vždy jsme naplňovali rozpočet i z prodeje hráčů. Jsme asi jediným „vesnickým“ ligovým klubem, který vychoval tři kapitány reprezentace. Jsou to ti, o kterých jsem mluvil – Němec, Poborský a Sivok. A jsme na to právem hrdí! Vtip je v tom, že i dnes máme ambici vychovávat další. Jen nám to nesmí nikdo kazit. A souhlasím i s tím, že by našim hráčům filozofie paní Ede mohla pomoci v tom, že budou soutěžit o své místo se zahraničními hráči. Ať se snaží! Proti tomu nemám opravdu nic. Jen v současné době nevidím smysluplnou koncepci. Střídáme hráče, trenéry a sportovní ředitele jako ponožky.

A jak zamezit odchodu těchto mladých hráčů?

Připomenul jsem paní Ede, že přišla do českého fotbalového prostředí v době vstupu miliardářů do klubů. Začal to před časem pan Křetínský a dnes je finančně zabezpečena více než polovina první ligy. Je jasné, že neplatí vždy rovnice „čím více peněz, tím lepší výsledky“. Ale bez peněz ligu opravdu hrát nejde. Uvedl jsem jí příklad z prostředí, které dnes zastupuji. Rozpočty některých akademií jsou o třetinu vyšší, než je ona ochotná dát do celého našeho klubu.

Sdělil jsem jí příklad plzeňské akademie. Současný rozpočet je kolem 25 milionů korun a na příští rok má být zvýšen na více než 80 milionů, a to z prostředků majitele. Jinými slovy jsem jí řekl, že pokud chceme být konkurenceschopní, musí sáhnout i do vlastní kapsy. Jak jsem už jednou připomněl, na první schůzce jsem jí řekl, že chápu její filozofii, kterou chce uplatňovat. A připojil jsem poznámku, že pokud má být funkční, musí dodržovat určitá pravidla.

Já tento systém nazývám „zahraniční vliv“ a v řadě případů fungoval a funguje. Musí ale mít pevnou sportovní strukturu od ředitele po trenéra, kteří jsou stoprocentně ztotožněni s filozofií klubu. Zároveň sportovní ředitel musí mít zájem klub posouvat a nebýt ovlivňován jen penězi nebo manažery, ať už z vnitřku, nebo zvenčí. My to máme přesně obráceně a v tom vidím amatérismus.

Je to jen moje spekulace, ale z mého pohledu a zkušeností vím, že hráčští agenti nemohou vlastnit klub. Ona je vlastně prodlouženou rukou jedné takové skupiny. Funguje to tak, že k nám přicházejí i hráči z Afriky, kteří nemohou moc diskutovat o svém finančním ohodnocení. Dostanou 25 až 30 tisíc korun, zaplacenou stravu nebo byt a jsou spokojení. Nedostávají žádné bonusy za zápasy. A už jenom na tomhle narazila u tuzemských hráčů.

Logicky hráči z Česka jsou zvyklí na prémie ve smlouvě. Berou to jako standard. Nedovedu si představit, že k nám budou chodit hráči z jiných českých klubů na trvalý přestup, aniž by brali prémie za vyhraná utkání, pokud to nezohledníte v jejich základních platech. Budou tady hrát jen cizinci, kteří nemají ani pracovní víza a jsou tu jen jako turisté – a všichni víme, jak to v listopadu u nás dopadlo. Naštěstí nyní FAČR přijímá v tomto směru opatření, která této „turistice“ udělají přítrž.

Máte pravdu. Nechci, aby to znělo pyšně, ale já jsem snad jediný, kdo si v klubu prošel vším – od trenéra mládeže přes sportovního ředitele až po minoritního akcionáře. Snažili jsme se, někdy líp, jindy hůř, posouvat klub vpřed. Byl bych proto velmi nerad, aby se klub zhroutil jako domeček z karet. A zatím to tak na mě bohužel působí. Vždy jsem paní Ede zdůrazňoval, že budu jednat slušně, ale nekompromisně budu kritizovat to, co se mi nelíbí. Bude to vždy názor Jiřího Kotrby, nikoli někoho jiného. Rozumím tomu, že to nemusí být vždy ten nejlepší názor, ale to už je věc druhá.

Nechci malovat čerta na zeď. A nechtějte teď ode mě, abych komentoval to, co proběhne na schůzce představitelů města a kraje s paní majitelkou v nejbližší době. Je pro nás velkou škodou, že v čase, kdy kraj na Složišti chce vybudovat multisportovní středisko, které by jihočeské mládeži mohlo nabídnout možná nejlepší podmínky pro sportovní rozvoj v republice, máme problém s A-týmem. Všichni bývalí funkcionáři Dynama vědí, že jsme se o rozvoj Složiště snažili snad více než 20 let. Spekulovat mi nepřísluší. Vše je v rukou paní Ede a představitelů města a kraje. Přeji si jen, aby to dopadlo k oboustranné spokojenosti.

Jen to potvrzuje, že jsou ve vedení nekompetentní lidé. Mají samozřejmě právo trenéra odvolat, ale vše musí mít úroveň. Kdyby to někdo udělal mně, chtěl bych vědět důvody svého odvolání. A i kdyby mi to nevysvětlili, nemohou mi zakázat rozloučit se s týmem. To je trapné, ubohé a ponižující.

(Zamyslí se) Jedním slovem ostuda. Co si o tom mají myslet, když sportovní ředitel řídí klub na dálku, trenér nesmí chodit na tiskovky a při odvolání se ani nemůže rozloučit? Je skoro vykázán násilím a pod dohledem. Navíc se jeden z členů vedení opilý dobývá na radnici. K tomu není co dodávat. Už na první schůzce jsem paní majitelce říkal, že musí přesvědčit veřejnost, že to s klubem myslí vážně. Jihočeši přijmou i zahraniční hráče, ale musí cítit, že je to pořád jejich klub, postavený i na vlastních odchovancích.