Chytilův hattrick jako inspirace. Lvíčata jdou na Portugalsko bez několika stálic, o EURO si můžou říct nováčci

Když před Jakubem Elbelem zmíníte, že do začátku mistrovství Evropy jednadvacítek zbývá něco přes sedm měsíců, sympaťák z Prostějova prohodí: „Ty brďo, takhle málo?"

Ano, takhle málo. Trenér Jan Suchopárek se musí v následujících dvou zápasech obejít bez starých známých ze Sparty (brankáře Matěje Kováře, stopera Martina Vitíka, záložníků Kryštofa Daňka s Adamem Karabcem, útočníka Tomáše Čvančary), slávistického obránce Davida Juráska či kapitána Filipa Kaloče z Baníku. Všechny čeká klubový MOL Cup, tenhle reprezentační termín je neoficiální. „Museli jsme v přípravě improvizovat, ale budeme se snažit být maximálně efektivní," vzkazuje Suchopárek z portugalského Portimaa.

Místo prověřených tváří dostanou šanci jiní. „S některýma klukama jsme se neznali, ale na seznámení jsme měli dost času. Pro nováčky to bude obrovská výzva, můžou si říct o místo v týmu," vykládá jeden z lídrů jednadvacítky, záložník Jan Žambůrek. Vedle něj v listopadové nominaci zůstalo už jen pár stálic: obránce Adam Gabriel, záložník Pavel Šulc či útočník Václav Sejk.

V Portugalsku, které prošlo z kvalifikace na EURO bez porážky a v minulém cyklu bylo vicemistrem Evropy, si první start za jednadvacítku tutově připíše někdo z trojice brankářů, zatím to vypadá na olomouckého Jakuba Trefila. Inspirovat se může svým klubovým parťákem Mojmírem Chytilem, jenž se ve středeční premiéře za reprezentační áčko blýskl hattrickem proti Faerským ostrovům. „Pokud se mi zápas povede aspoň z poloviny tak jako Mojmírovi, bude to super," směje se Trefil.

„S přístupem všech jsem maximálně spokojený. Věřím, že noví hráči ukážou kvalitu a poperou se o místo v týmu pro EURO," doufá kouč Suchopárek.

Kromě všech tří gólmanů čeká na velké poprvé v jednadvacítce i sedm borců z pole - včetně prostějovského obránce Elbela, jenž se do reprezentace dostal prvně v životě. „Kluci jsou super, hned mě vzali mezi sebe. Dostal jsem velkou šanci, ale na hřišti musím ukázat, že do týmu patřím, abych sem mohl i příště," říká Elbel, chlapík se zajímavým příběhem.

Nechte si vyprávět: už jako teenager se dostal z Opavy do Liberce, ale ligu tam nikdy neochutnal. Přes třetiligové Přepeře to vzal zpátky do Slezska a ještě na jaře hrál amatérskou MSFL ve Vratimově. A po povedeném podzimu v Prostějově je poprvé v jednadvacítce...

„Někdo zvládne prorazit už v osmnácti, někdo ve dvaadvaceti jako já a někdo vůbec. V Liberci jsem na velký fotbal nebyl připravený mentálně a musel jsem udělat krok zpátky. Vyplatilo se to," líčí Elbel. Mimochodem, ve volnu šprtá ekonomická skripta o řízení malého a velkého podniku nebo kmitá pod dohledem kondičního trenéra.

Á propos, vlastního kondičního kouče má i Elbelův prostějovský parťák Vasil Kušej. Taky on je v jednadvacítce poprvé. „Ovšem v reprezentaci jsem staronováček," usměje se maličký záložník. Před třemi lety si zahrál s devatenáctkou na EURO v Arménii a od té doby v národních týmech chyběl.

„Vůbec jsem nominaci nečekal, byl jsem překvapený a šťastný. Kluci v jednadvacítce mají sehranou partu, snad do ní rychle zapadnu," doufá Kušej, jenž má za sebou pětileté intermezzo v Německu a Rakousku. Během podzimu v Prostějově nastřílel pět gólů, přidal šest asistencí a teď se mluví o přestupu do ligové Boleslaví. Mezitím je tu ještě šance prosadit se v jednadvacítce.

„Beru to tak, že je správný čas dát o sobě vědět. Snad ukážu, že na to mám," věří Kušej.

A není sám.

Hráči aktuálního týmu bez jediného startu za českou U21