Článek
Osmifinále Evropské ligy se pro Plzeň stalo konečnou. V Istanbulu jste vyválčili remízu 1:1, manko z domácího zápasu (0:1) jste ale nesmazali. Bolí vyřazení hodně?
Spíš mrzí. A hodně. Ale neztratili jsme postup v Istanbulu. Měli jsme být odvážnější v domácím utkání, pravděpodobně bychom si vytvořili nějakou šanci a vstřelili gól. V druhém zápase jsme viděli, že na Fenerbahce máme.
Dodalo vám hodně sil zjištění, že při napadání borci tureckého klubu chybovali?
Začali se uchylovat k odkopávání, my jsme měli hlavně ve druhém poločase spoustu odražených míčů. Do přestávky jsme byli pětadvacet minut určitě hodně lepší, což domácí nečekali. Možná nás malinko pod dojmem prvního zápasu podcenili. Hráli jsme velmi dobrý zápas. Remizovali jsme s Fenerbahce Istanbul, což je úspěch. Jen je škoda, že jsme nezvládli první utkání.
Odvetu jste absolvovali bez diváků, protože Fenerbahce pykalo za řádění fanoušků v předchozích kolech. Jak zápas prázdné tribuny poznamenaly?
Je velký rozdíl hrát s lidmi na tribunách a bez příznivců. Netroufám si odhadovat, jak by zápas vypadal, kdyby fanoušci na stadiónu byli. Pokud by Fenerbahce hrálo před zaplněným obecenstvem stejně, určitě by se výkon otočil proti nim. Podle průběhu zápasu můžeme litovat, že byly tribuny zavřené. Kolem pětapadesáté minuty jsem u protihráčů viděl, že byli jeden naštvaný na druhého. Přecházeli jsme přes ně a stejně jako jsme se nedostali my do zápasu v Plzni, oni se dlouho nemohli dostat do utkání v Istanbulu. Pomohla jim moje chyba. Ale i tak jsme mohli postoupit.
Domácí jedinou trefu zaznamenali, když jste ztratil míč v pokutovém území přímo před Ucanem, který snadno skóroval. Co se na hřišti přihodilo?
Šlo o chybu v komunikaci. Kdyby byli na stadiónu lidé, napálil bych míč z první do autu. Ale ozvalo se sám, pak záda. Jde o moji chybu, měl jsem balón zahrát i přes pokyn pryč. Měli bychom pokoj. Ale já Ucana ani nečekal.
Potvrdilo se v dané situaci, že se někdy vyplatí nehrát za každou cenu fotbal?
Za normálních okolností bych si míč na penaltě těžko zpracovával. Nevím, co k tomu říct. Každý někdy udělá chybu. Já ji udělal na Fenerbahce a hodně mě mrzí. Na druhou stranu byla spousta šancí, jak chybu napravit. Já se cítil celkem dobře a myslím, že celé mužstvo vypadalo velmi dobře. Je fakt škoda, že jsme odvetu nezvládli.
Neříkáte si, že je pro vás Turecko zakleté. Nejprve nevyšlo angažmá v Galatasaray, teď gól po vaší chybě znamenající v konečném účtování postup Fenerbahce do čtvrtfinále Evropské ligy?
To ne. Bydleli jsme v krásném hotelu, hráli na krásném stadiónu velmi dobrý zápas. Mohli jsme pokračovat. Fotbalově jsme se s Fenerbahce srovnali, máme krásný stadión jako oni a všechno funguje, ale přesto jsme pořád o malý krůček za Turky. Když jsem slyšel výplatu Kuijta (pozn. red: přibližně 100 mil. korun), je to rozpočet celého našeho mužstva. Proto říkám: Klobouk dolů před Plzní.
Když jste před necelými třemi lety hráli s Plzní play off Evropské ligy na hřišti Besiktase, při střídání vám aplaudovalo třicet tisíc lidí, přestože šlo o nepřátelský klub vašeho bývalého tureckého zaměstnavatele.
A na Fenerbahce by mi asi tleskali ještě víc (směje se). Já si scénu z Besiktase vybavil. Ve čtvrtek ráno jsme byli na rozcvičce. A kluci, kteří na stadiónu třetiligového Beylerbeyi stáli za plotem, na mě volali a mávali. Přitom od mého účinkování v Galatasaray uplynulo dvanáct let. Ale lidé jsou v Turecku ve vztahu k fotbalu fanatici, což se nikdy nezmění.
Dal vám dvojzápas s Fenerbahce do budoucnosti nejen zkušenosti, ale i zásadní poučení, jak se bojuje o čtvrtfinále Evropské ligy?
Já se necítil první zápas po nemoci dobře, což bylo na výkonu hodně znát. Nejde o omluvu. My jsme měli přistoupit k prvnímu utkání, které jsme pokazili, odvážněji. Kdybychom odhadli lépe svoje schopnosti a dohráli zápas na nula nula, tak jsme měli větší šanci postoupit. Ale jde o kdyby, která neplatí. Vypadli jsme a je konec. Každopádně my jsme hrozně silní a já doufám, že za rok budeme poháry zase hrát. A nejen předkolo.
