Článek
Sevilla, za niž v Evropské lize místo Vaclíka chytal i finále Maročan Bunú, nezačala nejlépe. Inter se už v páté minutě ujal vedení. Diego Carlos fauloval ve vápně Lukaka, který na sebe vzal odpovědnost a z pokutového kopu se nemýlil. Belgický útočník vylepšil vlastní rekord, když v soutěži skóroval v 11. utkání za sebou, do nějž nastoupil. V dresu Nerazzurri zaznamenal 34. soutěžní branku v ročníku. Tolik tref za Inter v premiérové sezoně naposledy nastřílel legendární Brazilec Ronaldo v ročníku 1997/98.
Mezi dvanáctou a 33. minutou otočil stav dvěma hlavičkami Luuk de Jong. O chvíli později ale stejným způsobem srovnal Diego Godín.
| Přehled vítězů fotbalové Evropské ligy (dříve Poháru UEFA): |
|---|
| 1972 - Tottenham Hotspur, |
| 1973 - FC Liverpool, |
| 1974 - Feyenoord Rotterdam, |
| 1975 - Borussia Mönchengladbach, |
| 1976 - FC Liverpool, |
| 1977 - Juventus Turín, |
| 1978 - PSV Eindhoven, |
| 1979 - Borussia Mönchengladbach, |
| 1980 - Eintracht Frankfurt, |
| 1981 - Ipswich Town, |
| 1982 - IFK Göteborg, |
| 1983 - Anderlecht Brusel, |
| 1984 - Tottenham Hotspur, |
| 1985 - Real Madrid, |
| 1986 - Real Madrid, |
| 1987 - IFK Göteborg, |
| 1988 - Bayer Leverkusen, |
| 1989 - SSC Neapol, |
| 1990 - Juventus Turín, |
| 1991 - Inter Milán, |
| 1992 - Ajax Amsterdam, |
| 1993 - Juventus Turín, |
| 1994 - Inter Milán, |
| 1995 - AC Parma, |
| 1996 - Bayern Mnichov, |
| 1997 - Schalke 04, |
| 1998 - Inter Milán, |
| 1999 - AC Parma, |
| 2000 - Galatasaray Istanbul, |
| 2001 - FC Liverpool, |
| 2002 - Feyenoord Rotterdam, |
| 2003 - FC Porto, |
| 2004 - FC Valencie, |
| 2005 - CSKA Moskva, |
| 2006 - FC Sevilla, |
| 2007 - FC Sevilla, |
| 2008 - Zenit Petrohrad, |
| 2009 - Šachtar Doněck, |
| 2010 - Atlético Madrid, |
| 2011 - FC Porto, |
| 2012 - Atlético Madrid, |
| 2013 - FC Chelsea, |
| 2014 - FC Sevilla, |
| 2015 - FC Sevilla, |
| 2016 - FC Sevilla, |
| 2017 - Manchester United, |
| 2018 - Atlético Madrid, |
| 2019 - FC Chelsea, |
| 2020 - FC Sevilla. |
Vedení na stranu italského mužstva mohl ve druhém poločase vrátit Lukaku, jenže samostatný únik zakončil pouze střelou do Bunúa.
| Počet vítězství: |
|---|
| 6 - FC Sevilla, |
| 3 - Inter Milán, Juventus Turín, FC Liverpool, Atlético Madrid, |
| 2 - Borussia Mönchengladbach, Feyenoord Rotterdam, IFK Göteborg, AC Parma, Real Madrid, Tottenham Hotspur, FC Porto, FC Chelsea, |
| 1 - FC Valencie, Ajax Amsterdam, Anderlecht Brusel, Bayer Leverkusen, Bayern Mnichov, Eintracht Frankfurt, Galatasaray Istanbul, Ipswich Town, SSC Neapol, PSV Eindhoven, Schalke 04, CSKA Moskva, Zenit Petrohrad, Šachtar Doněck, Manchester United. |
Rozhodující okamžik tak přišel v 74. minutě, kdy se po standardní situaci odrazil míč ke Carlosovi, jehož nůžky nešťastně usměrnil do vlastní sítě Lukaku. Trenér Interu Antonio Conte následně provedl trojí střídaní a jeden z nově příchozích Alexis Sánchez málem srovnal. V pádu však nezakončil ideálně a bek Jules Koundé z brankové čáry odkopl míč. Další šanci si už milánské mužstvo nevypracovalo.
Sevilla neprohrála ani šesté finále soutěže, která se dříve hrála pod názvem Pohár UEFA, a navázala na prvenství z let 2006-2007 a 2014-2016. Inter se dosud radoval ze třech primátů v letech 1991, 1994 a 1998.
| Finále Evropské fotbalové ligy: |
|---|
| Sevilla - Inter Milán 3:2 (2:2) |
| Branky: 12. a 33. De Jong, 74. Carlos - 5. Lukaku z pen., 35. Godín. Rozhodčí: Makkelie - Diks, Steegstra - Kamphuis (video, všichni Niz.). ŽK: Carlos, Banega - Conte (trenér), Barella, Bastoni, Gagliardini. Bez diváků. |
| Sevilla: Bunú - Navas, Koundé, Carlos (86. Gudelj), Reguilón - Jordán, Fernando, Banega - Ocampos (70. El Haddadi), De Jong (86. En-Nesjrí), Suso (77. Vázquez). Trenér: Lopetegui. |
| Inter Milán: Handanovič - Godín (90. Candreva), De Vrij, Bastoni - D'Ambrosio (78. Moses), Barella, Brozovič, Gagliardini (78. Eriksen), Young - Lukaku, Martínez (78. Sánchez). Trenér: Conte. |
