Kozel ještě jednou o zvláštním konci v Liberci. Mrzelo mě, jakým způsobem to proběhlo, říká

Nevím, ale smlouvu jsem měl na letošní sezonu s opcí na další rok při splnění určitého výsledku.

Kdybychom skončili do šestého místa, anebo na pohárové příčce po nadstavbě. To znamená, že jsme mohli skončit i desátí, ale musela by se pak uhrát Evropa. Takže de facto chyběl jeden gól k tomu, aby se uplatnila opce na příští rok. Ale na rovinu můžu říct, že si myslím, že kdyby nedošlo ke změně majitele, tak by klub podle mě usiloval více o to, aby dosáhl většího úspěchu. Alespoň jsem z toho měl takový dojem.

Už od zimy de facto neměl rozhodující slovo z hlediska odchodu a příchodu hráčů pan Karl a minulé představenstvo. Před Vánoci jsme xkrát seděli a bavili se o možném posílení kádru, protože druhá půlka podzimu byla docela dobrá a nebylo daleko k tomu, aby se dalo hrát o poháry. Řekli jsme si, že se pro to pokusíme udělat vše i z hlediska posilnění týmu. V tomto smyslu jsem měl před Vánoci optimistickou náladu, ale následující události víceméně ukázaly, že takovou snahu úplně všichni nemají, mám-li to tak říct. V zimě odešel Lukáš Červ a náhrada za něj nepřišla, natož nějací další hráči, o kterých jsme mluvili.

Už od zimy v každém příchodu a odchodu rozhodoval Jan Nezmar, který se pak stal generálním ředitelem. Chtěli jsme třeba pět hráčů a víceméně všichni ztroskotali na tom, že jeden byl drahý, druhý slabý a třetí starý. Zkrátka vždy se našlo něco. Ano, je pravda, že nové vedení mělo svůj seznam hráčů, které chtěli, ovšem až na jednoho jsem nikoho z nich nezpochybňoval. Ale taky bych skoro všechny bral, ale nakonec se ukazovalo, že ani jeden z nich není realizovatelný. Tohle byla chyba, protože nás to během jara mohlo doběhnout, což se nakonec stalo.

Neprobírali, ale nezlobte se, tohle bych komentovat nechtěl. Jejich rozhodnutí každopádně respektuji. Spíš mě zamrzelo, jakým způsobem to proběhlo. Dnes už to asi říct můžu. Byla pravda, že když mi to na začátku dubna oznámili, tak jsem je poprosil, abychom si to zatím nechali pro sebe a oni souhlasili. V tu chvíli jsem to de facto věděl já a tři lidi.

Protože to bylo po vítězství 3:1 v Plzni. Cítil jsem, že mužstvo v tu chvíli dostalo ten správný impuls. V dalším týdnu se změnilo vedení, těch změn bylo hodně. A teď bych ještě vešel do kabiny před zápasem se Slováckem s tím, že končím. Mužstvo tohle vnímá, ti kluci nejsou hloupí. Tak jsem přišel s myšlenkou, že si to zatím necháme pro sebe. Podali jsme si na to ruku. A myslím, že to bylo správně.

Možná šlo o jeden z našich nejlepších výkonů v sezoně. Bohužel v dalších týdnech se začaly dostávat nejen ke mně, ale i do kabiny informace o tom, že nový majitel porušoval naši domluvu a zprávy o mém konci si pro sebe nenechával. Tohle mě mrzelo. Proto jsem vedení řekl, že to hráčům při první příležitosti oznámím s tím, že pro mě se nic nemění a chci se rozloučit úspěchem. Kluci to vzali, nicméně bohužel jsme pak nedokázali vyhrát jediný zápas. A pak jsem to i oznámil na tiskovce, o čemž věděli, protože jsem jim o tom dopředu řekl. A více bych se k tomu opravdu vracet nechtěl.

To je těžká otázka. (usměje se) Na Liberec budu vždy vzpomínat v dobrém, vždy jsem ho považoval za rodinný klub a po většinu doby to pro mě bylo příjemné prostředí. Z tohoto pohledu bych byl rád, aby úspěšný byl. Otázkou je, jaké jsou a jaké budou možnosti. Cesta na vrchol nebude úplně lehká. Myslím, že velké uznání zaslouží pan Karl za to, jak dlouho Liberec držel a jaké úspěchy s ním dosáhl. Plno lidí sice řekne, jak komplikovaný člověk je, že se s tím těžce jedná, ale jeho slovo vždy platí. Svým způsobem mu děkuju za důvěru, kterou mi dal. Dvakrát to bylo poměrně nahnuté a musím říct, že v tu chvíli ukázal nadhled a když zjistil, že mám chuť a sílu se s tím prát, dal mi vždy důvěru a vždy jsme se z těžké situace dokázali dostat.

Myslím, že jo. Dřív byl radikálnější, věci řešil i víc nepříjemně vůči trenérům nebo kabině. V tu chvíli s ním nebylo jednoduché jednat. Po patnácti letech bych řekl, že to řešil už s větším nadhledem. Ale samozřejmě úspěšný chtěl být vždy, jak sportovně, tak ekonomicky. A vždy podle mě věděl, jak na to.

Jako trenér jsem na tohle koukal vždy. Myslím, že jde o určitou vizitku, když tyhle hráče odhadnete, že mohou být ještě lepší, přivedete je a vsadíte na ně, byť samozřejmě někdy se do někoho netrefíte. Ale více bylo těch úspěšných příchodů a na tomhle, alespoň za mého působení, to bylo postavené. Když jsme s panem Karlem vždy před sezonou seděli, chtěl hrát někde v klidu, abychom nehráli o záchranu, samozřejmě čím výš, tím líp, a jednoznačným cílem bylo, abychom hráče zlepšovali a pro klub je eventuálně finančně zhodnotili, aby se zisky z prodeje mohly podílet na rozpočtu klubu.

Asi bych nechtěl říct jednoho, víceméně jsem byl rád za všechny, kteří se zlepšují a o kterých se mluví v souvislosti s lepšími kluby. Něco se vám povede líp, něco hůř. Nedávno jsem se musel smát, když jsem slyšel, jak někdo říkal, že Prebsl je do středu zálohy jasný, protože stále mám v paměti, jak jsem se s ním o tom bavil. Nechtěl tam hrát, protože tam nikdy v životě nehrál. Dali jsme ho tam a ukázalo se to jako správný krok. Zmínit můžu Ghaliho, který byl vždy ofenzivní a najednou jsme z něj udělali hráče, který poctivě bránil a ukázalo se, že mu to může vyhovovat. Jsem rád za Červa, že se mu daří, že krok nahoru ještě může udělat a že zájem Sparty o něj nebyl úplně lichý. A myslím, že pořád jsou v Liberci hráči, kteří ještě pokrok udělat můžou, budou-li zdraví.

Taky jsem za něj rád. Už jsme ho chtěli vloni v zimě. Jenže zdravotní prohlídka odhalila, že není úplně zdravý a že pro jaro by nebyl. Jeho klub proto souhlasil, že se tady u nás celé jaro bude léčit. Hrával Olatunji a my jsme plánovali, že Kulenovič k němu přijde jako dvojka, bude se adaptovat a za půl roku z něj bude jednička. A najednou se Olatunji prodal, náhrada nepřišla a z Luky se stala jednička. Trochu jsme se báli toho, aby vůbec vydržel tu intenzitu a zátěž. Naštěstí se dá říct, že s jednou dvěma výjimkami vydržel celý rok v pozici jedničky. Navíc se s tím vyrovnal herně velmi dobře a i zaujal.

Myslím, že má na to, aby se prosadil v jakémkoliv českém klubu. Samozřejmě ještě není na vrcholu, ale myslím, že charakter ho předurčuje k tomu, že se ještě zlepšovat bude. Je pracovitý, nechá si říct a není na stropě své výkonnosti.

Nic definitivního zatím nemám, ale uvidíme, co přinesou nejbližší dny.

Nevadilo, ale pokud by to byla nabídka, která by mi dávala smysl, nebráním se tomu a je jedno, jestli by to bylo v Čechách, nebo v zahraničí.

Záleží, jaká nabídka se objeví. S některými z nich jsem domluvený, že by se mnou šli. Ale tohle nejde říct univerzálně. Záleží na tom, o co půjde, jestli by i jim dávala smysl náplň další práce. Ale poslední rok jsme podle mě měli jednoznačně výborný realizák, i lidsky jsme si sedli a dokážu si představit i další spolupráci.