Článek
Do golfového resortu pod Kunětickou horou dorazil s českou jednadvacítkou před rozhodující úterní odvetou baráže o Euro proti Turecku. Po vítězství 1:0 na hřišti soupeře má tým trenéra Michala Bílka postup na dosah.
Vachoušek by však klidně mohl být úplně jinde v Evropě, jelikož se narodil ve Francii, kde jeho otec působil v Olympique Marseille. „Tak Zidane mi ještě nevolal, takže takové plány asi nemám. Jsem Čech,“ rozesmál se mladý útočník, který má ale momentálně před sebou jinou výzvu. S Lvíčaty vybojovat postup na evropský šampionát.
Po prvním zápase v Turecku přišla úleva?
Určitě, výsledek 1:0, pro který jsme si tam jeli, se povedl. Upřímně, brali bychom tam i remízu. Mohlo to z nás spadnout, ale ještě není konec. Musíme to dotáhnout do vítězného konce i doma.
Překvapili vás Turci něčím?
Byli hodně šikovní, ale týmově jsme na jiné úrovni. Řekl bych, že především po taktické stránce i z hlediska týmovosti. Když u nás někdo udělá chybu, běhá za něj druhý. Makáme jeden za druhého, v tom oni úplně silní nejsou.
Je právě v týmovosti podle vás největší síla současné jednadvacítky?
Asi ano. Ne vždy máme tak dobré individuality jako ostatní. Tým, kabina a to, jak se dokážeme stmelit, jsou v Česku na neskutečně vysoké úrovni. Beru to jako náš klíčový faktor.
Co pro vás znamená nosit dres s lvíčkem na prsou?
Obrovskou čest. Jsem rád, kdykoliv jsem v nominaci a můžu se ukázat na evropské scéně.
Je vaše účast v reprezentaci tématem i ve Zbrojovce, kde působíte?
Kluci mi to přejí a občas si dělají srandu. Ptají se, proč zrovna já jsem v jednadvacítce. Nic si z toho ale nedělám, říkám jim, že jsou slepí.
Vy máte o motivaci postaráno i směrem k evropskému šampionátu, který váš otec dokázal vyhrát, že?
(Rozesměje se) Určitě! Pro každého z nás je to vrchol, vyvrcholení našich mládežnických let. Taťka Euro vyhrál, takže mám cíl ho překonat.
Nemluví vám táta do kariéry?
Táta je táta. Nechává to na mně. Vždycky říká, ať si se svojí kariérou dělám, co chci. Vůbec mi do toho nezasahuje.
Jaké to vůbec je být nositelem slavného jména Vachoušek?
(Usměje se) Řekl bych, že v Teplicích to bylo horší než teď v Brně. Tam tátu znal každý, furt mě s ním někdo porovnával. Přitom nehrajeme stejný post. On byl levák, já jsem pravák. On byl fotbalovější, já jsem rychlejší. Kdekdo měl na mě nějaké připomínky, bylo to nepříjemné. Teď ve Zbrojovce samozřejmě tátu znají, ale určitě nás tolik neporovnávají.
Jak jste právě na taková porovnávání reagoval?
Snažil jsem se to vypouštět. Můj hlavní cíl v kariéře je překonat tátu, takže nějaké připomínky nevnímám. Vypouštím to.
Máte nějakou konkrétní metu, které byste chtěl dosáhnout?
Neřekl bych. Chci mít zkrátka lepší kariéru než on. Pak si spolu o tom můžeme povídat. (smích)
Dává vám táta třeba někdy najevo, že toho zatím ve fotbale dokázal mnohem víc než vy?
Takhle bych to neřekl, ale popichujeme se. Musím se přiznat, že doteď jsem tátu nikdy neporazil v nohejbale. On má tu svoji levačku vždycky tak přesnou, že to není možný. A samozřejmě mi to dává sežrat. Až budu jednou lepší, tak se to určitě obrátí!
Měl jste už od dětství přesně nalajnováno, že budete dělat fotbal?
(Rozesměje se) To si pište! Od pěti let nás s bráchou dali na fotbal. Od té doby se u nás doma neřeší nic jiného než fotbal. Mamka už je z toho hotová. Taťka nás vždycky bral na zahradu na tréninky a jeden z nás pak odcházel s pláčem za mamkou. A takhle to bylo každý týden. Teď už na to ale strašně rád vzpomínám.
Opravdu? I když tréninky končily pláčem?
Jasně. Zocelilo mě to do kariéry. Ne vždycky k vám budou všichni hodní a budou s vámi jednat v rukavičkách. Ať už trenéři, nebo vedení. Je důležité si zvyknout, že v životě přicházejí nekomfortní situace.
Neměl jste někdy pocit, že už je toho fotbalu příliš? Že byste s ním třeba nejradši seknul?
Takový moment určitě nepřišel. Fotbal je moje životní láska společně s přítelkyní.
A jak to máte s bráchou? Stále spolu vedete debaty především o fotbale?
Hraje za béčko Teplic, takže když můžu, přijedu se podívat a fandím mu. Máte pravdu, že fotbal je u nás věčné téma. Většinou se bavíme o tom, kolik kdo dal gólů, jak nám to šlo. Fandíme si navzájem.
Musíme zmínit i vaši maminku. Hodně vás podporuje, že?
Je fakt, že hodně často jezdí na zápasy s mojí přítelkyní. Pusinky a srdíčko, které jsem nedávno posílal směrem k tribuně, patřily jim.
Zdá se, že v osobním životě jste spokojený.
Jednoznačně. Myslím, že je důležité mít balanc. Když jdu na trénink, přepnu na fotbal. Odcvičím, odregeneruji. A když přijdu domů, tak se věnuji přítelkyni. Uvařím, jdeme na výlet, nakoupit a spoustu dalších aktivit. Snažím se to oddělovat, ale občas je to těžké. Za to přítelkyni děkuji.
Přišla do rodiny fotbalových nadšenců. Nemá toho někdy dost?
(Rozesměje se) Je fakt, že párkrát jsme měli domluvený wellness a na poslední chvíli přišla nominace do reprezentace. Občas je vytočená, ale čím déle spolu jsme, tím líp to zvládá. A je fakt dobrá.
Pojďme k vaší ligové kariéře. Nyní působíte ve Zbrojovce Brno. Jak zatím hodnotíte tamní angažmá?
Hodně mě posunulo. Jak fotbalově, tak právě i po životní stránce. Začal jsem sám bydlet, musel jsem se naučit spoustu věcí. Zároveň hodně trénujeme i s kondičními trenéry, které máme fakt na vysoké úrovni. Šlape se tam po nás, hodně se zlepšujeme.
Vyhovuje vám tréninkový styl Martina Svědíka, který je známý tím, že po hráčích dost dupe?
(Usměje se) Některým klukům to třeba není úplně sympatické, ale pro mě je to naopak hodně důležité. Potřebuju mít nad sebou bič. Jakmile mi někdo uvolní vodítko, umím si ulevit.
V jakém slova smyslu?
V životě určitě ne, ale v tréninku… Když už trošku víc dýchám, hlavně v obranné fázi vypadávám.
Jak konkrétně se Tadeáš Vachoušek od příchodu do Brna změnil?
V dynamice i kondičce. Takticky jsem vyspěl, což myslím, že se mi bude hodit.
V Brně jste pouze na hostování. Je návrat do Teplic reálný?
Stát se může cokoliv, ale nejradši bych zůstal ve Zbrojovce.
Jak byste popsal Martina Svědíka jako trenéra?
Vrátím se zase k tátovi. Věřím, že ty tréninky s ním a občas i „sekec“ po zápase, když se třeba neběhalo, mi pomohly právě u trenéra Svědíka. Někdy je náročný, ale je dobré umět přijmout kritiku a makat dál. Kouč Svědík je určitě puntičkář, je pes na každý detail. Má své principy, ale všichni víme, že má úspěchy.
Kouč Svědík pochází z Pardubického kraje. Neříkal vám, že se chystá na zápas jednadvacítky?
Jelikož jsme poslední zápas doma prohráli, tak jsme se vlastně ani neviděli a nemluvili spolu. Po zápase nic neříkal. (smích)

Sestřih zápasu Zbrojovka - BaníkVideo: LFA
To je v Brně po porážce až tak mizerná nálada?
Nikdo nechce prohrávat, zvlášť my ne. Řeší se to dost, ale o tom bych se nechtěl bavit. Je to věc nás a trenérů. Musíme si to vyřešit sami.
Start sezony jste ale měli dobrý. Čím si vysvětlujete aktuální pokles formy?
Je možné, že jsme něco podcenili. Stačí málo a fotbalový bůh to všechno vidí. Měli jsme hodně bodů a mohl se třeba zvrtnout přístup na tréninku nebo něco takového. Stačí málo a ten nahoře vás profackuje…













