Mexičané v euforii. Rozdrtíme vás! hlásili hned Čechům. Ti jen zírali

Guadalajara (od našeho zpravodaje) - Juan dorazil do centra ráno kolem 9:30. Moc chtěl do obrovské fanzóny pro tisíce lidí vedle místní katedrály. Věřil, že být na místě půl hodiny před otevřením stačí. Ani omylem.

Ihned se před vchodovou bránou utvořil stovky metrů dlouhatánský dav. Bylo přesně 10:33, dvě a půl hodiny před výkopem, když pořadatelé zavřeli hlavní mříž a tímto vchodem se už dovnitř nikdo nedostal. Ani Juan. „Nevadí, tady je to lepší,“ hlásí rozjásaně.

Ve čtvrtek se v Mexiku zastavil čas. Domácí mistrovství světa je obrovským svátkem. I když se hrálo v Mexico City, v centru Guadalajary se sešly desítky tisíc lidí. „Školáci dostali volno, stejně tak dost zaměstnanců,“ vypráví nadšený Juan. Více už mi říct nestihne, kamarádi ho volají na soutěž v exování piva. Vyhrál, bezkonkurenčně.

Juan byl ale jen kapkou v zelenobílém moři. Nenašli byste obchod, kde by prodavačky neměly reprezentační dres. Postupem času se v něm objevovali i ti, kteří původně přišli v tričkách Brazílie, Argentiny nebo Kolumbie. „To prostě nejde vydržet,“ glosuje jeden z Jihoameričanů.

Není divu, vždyť replika dresu stála například v prodejně krytů na mobily v přepočtu 130 korun. Sám jsem si jeden vzal a měl jsem štěstí. Po mně přišel mladík v oblečení Realu Madrid a vykoupil všechny zásoby, aby štos triček odnesl o ulici vedle do kavárny, kde jeho kamarádka či kolegyně udávala dresy svým zákazníkům za pětinásobek. Ale co je hezké? Všichni v tu chvíli byli spokojení.

To vše se dělo v okolních uličkách. Kdo chtěl do varu, musel ke katedrále, kde probíhala obrovská párty. V hlavní roli se ocitla obří mexická vlajka. Kdo se jí zrovna zmocnil, byl král. O zábavu se zprvu staral odhadem dvacátník bez trička. Hecoval kolemjdoucí, ať také odhodí svrchní kusy oblečení. Ale jo, párkrát uspěl.

O pár metrů vedle stojí tak šestiletá holčička s vuvuzelou, vedle ní pak její děda, pro nějž je nesilnějším zážitkem odpoledne zpěv státní hymny.

A jak to vypadalo, když domácí Julian Quinones už v 9. minutě otevřel skóre? Zprvu velká nejistota. Televize na přilehlých zahrádkách měly zpoždění a zpoza bariér byla ve fanzóně vidět jen horní část obrazovky. „Fakt? Fakt?“ šířilo se tak deset sekund davem, než všichni měli jasno, že jejich miláčci vedou.

Vzduchem začalo létat snad vše, co měli lidé po ruce. Jestli někdo odešel, aniž by byl polit pivem, jako by na místě nebyl.

O možná největší show se ale společně s místními starali Korejci. Jakmile navázali kontakt s Mexičany a ukázali, že se dalšímu pokračování bránit nebudou, dostali vlajku, pivo, ocitli se v obklopení davu a už nebylo cesty zpět.

V této ohromné mase lidí vykouklo stále i několik českých dresů. „BANÍK PIČO,“ stálo na zádech jednoho fanouška v jedné ze zahrádek. Jiná dvojice, Martin a Josef, pak stáli vedle hlavního kotle a jen nevěřícně kroutili hlavou. „Po zápase mi hned jeden Mexičan řekl, že nás smáznou. Že nás rozdrtí jako všechny na MS,“ praví Josef. „Já myslím, že řekl rozeberou nebo zničí,“ přemítá s úsměvem Martin. Každopádně oba se shodují: „Jen zíráme, jaká je zde atmosféra. Hlavně přátelská, všichni jsou strašně milí.“

Komu se nechtělo do davu, usídlil se například u výlohy obchodu s nábytkem a elektronikou. Postupem času se i rozjasnilo a slunce začalo pálit. „Vaše zařízení se přehřívá,“ hlásí mi najednou můj mobilní telefon.

Jenže mě trápí něco jiného. V ranním spěchu zapomínám na opalovák. Jak to dopadne, se uvidí.

Podobní problémy neřeší například fanoušci v maskách. Někdo má barevnou plátěnou, někdo dorazil hned s podobiznou zvířete. Nechybí šerif celý ve zlatém nebo Princezna Fiona.

Jak vše plyne dál, části místních dochází, že by rádi viděli, co se v utkání reálně děje. Vyslanci tak místo schodů vylézají na vysokou mříž u vchodu do katedrály. Jak myslíte, že dlouho koukali do fanzóny. Za chvíli měli v ruce vlajky nebo fejkový pohár pro mistry světa a hecovali další fanatiky pod sebou.

„Na tohle jsme čekali strašně dlouho. Musíme si to užít. A vám taky držíme palce, není důvod se nenávidět,“ říká mi postarší dáma v sombreru.

Tak takhle nějak to vypadalo po poledni v Guadalajaře. Někdo ještě zůstává v centru a slaví, někdo se přesouvá přes půl města na zápas Česka s Koreou.

Já patřím do druhé bandy.