PAMĚŤ SPORTU: Němcům naše rekordy vadily, ví Špotáková. Železný oznámil poslední dva roky

Dvě české oštěpařské ikony, které dohromady získaly pět olympijských vítězství a šest světových titulů, mnohé spojuje.

Kromě nezbytného talentu a disciplíny především mimořádný cit pro techniku. Také pražská Juliska, vždyť na Dukle strávili nejúspěšnější roky kariér a nyní do Dejvic vyrážejí za svými svěřenci. A rozhodně i respekt, který ke svým kariérám mají.

„Taková oštěpařka jako Bára se u nás narodí jednou za sto let,“ je přesvědčený Železný. „Honza je nejgeniálnější oštěpař všech dob, těžko ho někdo předčí. Dal mi strašně moc, snažila jsem se napodobovat jeho techniku, i když jsem žena a máme lehčí oštěp, a snažím se ji předávat dál i svým svěřencům,“ přiznává Špotáková.

Jako trenér a svěřenkyně spolu strávili čtyři roky, ale jejich první kontakt, a pro kariéru Špotákové do značné míry klíčový, přišel mnohem dříve. V roce 2002, krátce poté, co se jako vícebojařka vrátila ze studijního pobytu v zámoří. Zraněná a s nejistotou, kam se bude atleticky ubírat.

V oštěpu se jí povedlo kvalifikovat na evropský šampionát do Mnichova. „Měla jsem štěstí, že mě tam Honza s koulařským trenérem Brabcem přesvědčili, ať se věnuju čistě oštěpu,“ popisuje. „Ještě jsem házel a Jarda Brabec mě poprosil, jestli bych ji nevzal na soustředění. Koukal jsem na ni a viděl, jaký má obrovský talent,“ vybavuje si i Železný.

Špotáková pod vedením Rudolfa Černého pokračovala v pestré vícebojařské přípravě, Železný jí pomáhal jako konzultant, což byla skvěle fungující kombinace. V letech 2010 až 2014 si ji legendární oštěpař vzal do své skupiny. „Někdy měla svou hlavu, ale šla si za svým cílem a byla závodnický typ, rád na to vzpomínám,“ říká Železný.

„Já měla tehdy hotovou vysokou školu, řekla jsem si, že do toho dám všechno. Ty tři roky byly intenzivní, jen to nebylo korunované světovým rekordem. To byl možná i důvod, proč jsme se pak rozešli, že si Honza představoval, že přijde i svěťák. Ale stabilizovala jsem se na dalekých metrech, obhájila olympijské zlato tak, že bych vyhrála všemi pokusy, to svědčí o kvalitě,“ ohlíží se Špotáková.

Světovým rekordem zůstává její hod ze Stuttgartu v roce 2008, 13. září bude platit už osmnáct let. „Já si tehdy myslela, že se překoná rychle, za 70 metrů házelo několik holek, pak ta úroveň klesla,“ říká o výkonu, kterému se za poslední roky přiblížila jen Číňanka Jen C’-i letos v Sia-menu.

„Ta Číňanka je talentovaná, ale já myslím, že Báry výkon je tak kvalitní, že tu bude ještě dlouho, klidně deset let,“ tvrdí Železný. Sám dobře ví, jaké to je trávit dekády v čele historických tabulek, jeho výkon 98,48 m z německé Jeny je nepřekonaný už třicet let.

„Jsem přesvědčený, že lidé můžou házet 105 metrů i víc, jen oštěp je strašně náročný na parametry. Je třeba být rychlý, silný a koordinačně nadaný. Já nejsem nějak velký, někteří kluci byli silnější, ale to vnímání techniky jsem měl nejlepší a dokázal jsem to skloubit,“ popisuje důvody, proč je jeho výkon stále nedostižný. „Přitom vím, že Němcům vadilo, že Češi drží oba rekordy,“ vypráví Špotáková, jak další oštěpařská velmoc těžce nese českou vládu.

Sama je nyní na začátku své trenérské cesty, k nominaci na mistrovství Evropy a premiérovému překonání šedesátky pomohla své svěřenkyni Nikol Tabačkové. „Musela jsem se vypracovat, protože nejlepší závodníci nemusejí být dobří trenéři. Nemyslím si, že jsem snědla všechnu moudrost, nechám si poradit, v Česku máme výborné kouče,“ líčí.

Tím nejúspěšnějším je právě Železný, jehož skupinou prošli všichni elitní čeští oštěpaři posledních let. „Já měl štěstí, že jsem chytil perfektní svěřence, i lidsky. Od Víti Veselého s Petrem Frydrychem se postupně nabalovali další,“ vypráví muž, jenž od letoška připravuje například Japonku Haruku Kitagučiovou, která předtím pod vedením Davida Sekeráka vyhrála všechny velké soutěže.

Železný už ale pomýšlí na trenérský důchod a v Paměti sportu prozradil, kdy přijde. „Po olympiádě nebudu mít s vrcholovým sportem nic společného. A když něco řeknu, tak to platí,“ ohlásil poslední dva roky trénování profesionálů.

Co potom? „Když jsem skončil se závoděním, poznal jsem partu lidí v Kladně, co chodí hrát volejbal, a s nimi jsem byl nejšťastnější. Záviděl jsem jim ten život, že do pátku makají, pak si zahrajou volejbal, dají pivko, oni mi třeba zase záviděli můj život. Ale v tom vrcholovém sportu nemáte volné dny, jste čtyři měsíce po soustředěních,“ říká.

Úplně ale svůj sport neopustí. „Láká mě trénovat mladé. Tak, že budu chtít, ne muset. Snažil jsem se zabezpečovat na období důchodu, abych to mohl dělat pro radost. Děti jsou spontánní, zasmějete se s nimi,“ nastínil své plány po kariéře.

Teď si ale užije kulatiny ještě v pozici trenéra a ředitele Zlaté tretry, která se letos koná v úterý přesně v den jeho jubilea. A prostřednictvím Paměti sportu mu k němu popřály i další dvě výrazné osobnosti oštěpařské historie: Tapio Korjus, jediný muž, který ho v rozmezí let 1988 až 2000 dokázal na olympijských hrách porazit, a mistr světa Julius Yego, jenž do oštěpařského světa pronikl sledováním videí s pokusy Železného na YouTube.

Špotákové, která vždy měla blízko k punku, se zase k půlkulatinám ozvaly s gratulacemi dvě její oblíbené české skupiny.

Tak všechno nejlepší, legendy!