Hlavní obsah

Berger si užil cestu smrti, teď se chystá na finále Ligy mistrů a znovu do Splitu

Chystá se na finále Ligy mistrů. Věří, že přinese Liverpoolu štěstí. Už při boji o Ligový pohár a následně FA Cup Patrik Berger přinesl klubu z města Beatles štěstí. A tak doufá, že až bude poslední květnovou sobotu v hledišti v Paříži při vyvrcholení Ligy mistrů, znovu bude moci následovníkům v dresu svého bývalého zaměstnavatele gratulovat.

Foto: Profimedia.cz

Bývalý hráč anglického Liverpoolu Patrik Berger s manželkou.Foto: Profimedia.cz

Článek

„Tvrdit, že je jedno z mužstev favoritem, si netroufám. Real Madrid ukázal ve čtvrtfinále i semifinále obrovskou kvalitu. Neskutečnou. Do finále Champions League se tým nedostane náhodou. Ale já věřím, že Liverpool cestu soutěží dotáhne k úspěšnému konci a budu moci klukům gratulovat k další trofeji," vyhlíží Patrik Berger finále, které je naplánované na 28. května. Nebude u něj chybět v hledišti.

Stejně jako nechyběl na tribuně, když Liverpool po penaltách nejprve v úvodu roku porazil Chelsea ve finále Ligového poháru, či před pár dny v bitvě o FA Cup. To se muž, který právě s Liverpoolem slavil triumf v nejstarší anglické klubové soutěži před jedenácti lety, ocitl v kotli mezi příznivci Reds.

„Já jsem poptal lístky u Liverpoolu. A přidělili nám vstupenky do kotle. Nejdříve jsem moc nevěděl, co si myslet. Nikdy by mě nenapadlo, že se octnu na finále FA Cupu uprostřed liverpoolského kotle. Ale byl to největší zážitek v pozici fanouška," vykládá nadšeně Berger. „Od první do poslední minuty zápasu příznivci Liverpoolu skandovali, nikdo neseděl. Na konci mě při penaltách chytaly křeče a měl jsem lýtka děsně oteklá. Ale byla to pecka," rozplývá se Berger.

„Fakt, že Liverpool porazil dvakrát Chelsea až po penaltách nikoho už nezajímá. Důležité je vítězství. Nicméně nezastírám, že penalty jsou o štěstí. Můžete je trénovat, jak chcete. Ale když pak stojíte před plným stadionem, je pokutový kop trošku o něčem jiném," směje se Berger a doufá, že Liverpool bude slavit i do třetice.

Každopádně pro bývalou hvězdu Liverpoolu a Dortmundu bude poslední květnový víkend hodně hektický. Po sobotním finále v Paříži bude spěchat do Prahy, protože už v neděli 29. května vyrazí coby ambasador projektu Sport2Life v sedle kola do Splitu.

Foto: Twitter

Patrik Berger odehrál v Liveproolu sedm sezon.Foto: Twitter

„Znám se dobře s Mikem Saranem, který je zakladatelem nadace. Když absolvoval první ročník cesty do Splitu na kole před dvěma lety, tak jsem mu s úsměvem říkal, že příště klidně pojedu s ním. Netušil jsem, že už mám v hlavě pokračování," vypravuje s úsměvem Berger.

Slovo však dodržel, přestože cyklistika rozhodně není jeho srdcovou záležitostí. „Kolo mi od loňského úspěšného pokořený trasy do Splitu visí v garáži. Radši si jdu zahrát tenis nebo hokej. Ale kolo polyká hodně času," krčí rameny Berger. „Však jsem také od loňska seděl v sedle jenom jednou při cestě pro rohlíky," culí se.

Bleskově se však opraví. Na hodně netradičním místě totiž okusil dlouhý sjezd. Právě s Mikem Saranem vyrazil do Bolívie za milovaným muškařením. „A řešili jsme, jak si výlet zpestřit. Mika napadlo, že na kole sjedeme Cestu smrti," přibližuje Berger, jak se bláznivá myšlenka zrodila.

Donedávna hlavní zásobovací spojnice mezi městy La Paz a Coroico už slouží jen cyklistům. V organizované či individuální podobě lze zdolat sedmdesát kilometrů dlouhý sjezd. Z výšky 4700 metrů nad mořem do džungle. „Nahoře byla strašidelná zima. Dole zase obrovské vedro. Na jedné straně hory, na druhé propast hluboká několik set metrů. Ale byl to úžasný zážitek," pochvaluje si Berger cyklistickou zkušenost.

„Samozřejmě z hlediska technického jsme neměli žádná super kola. Ale brzdy fungovaly, což byl základ," směje se Berger a rychle dodává, že cestu lemují stovky křížů nejen za oběti automobilových nehod, ale i těch cyklistických. „Zemřelo tam už dvaatřicet lidí na kole," podotýká Berger.

Cestu smrti v sedle kola přežil. Tudíž cesta na silničním kole do Splitu by pro něj měla být hračka. Zvláště, když ji absolvuje podruhé. „Minulý rok jsem měl po první etapě svalovou horečku. Ale tehdy jsme šlapali hned na úvod dvě stě kilometrů. Letos je to o devadesát méně," pochvaluje si odlišné rozložení. „Na rozjetí dobrá porce," culí se.

„Já na sebe byl minulý rok hrdý. Chtěl jsem vědět, zda něco takového zvládnu. Dvanáct set kilometrů, dvanáct tisíc výškových metrů za devět dnů. To je slušná porce na někoho, kdo na kole nejezdí," říká.

„I když je fakt, že po dojezdu do Splitu jsem si tři dny nemohl sednout, jak mě bolel zadek. Však také budu mít letos zabalený i dětský pudr a měsíčkovou mast. Jenom díky těmhle vychytávkám jsem to přežil se ctí," usmívá se Berger a pochvaluje si, že cyklistická aktivita v době pandemie přinesla kýžený efekt: „Chtěli jsme oslovit děti a jejich rodiče, což se podařilo. Odezva na sociálních sítích byla obrovská. Spousta lidí se ptala, jestli se může přidat."

Reklama

Sdílejte článek