Bývalý sparťan válí na kytaru. Klukům z Rolling Stones je osmdesát a pořád držej, směje se

K hudbě jste měl vždycky blízko?

Od první třídy jsem chodil do lidušky na flétnu, což byla šílenost. Ale naučil jsem se. Na kytaru jsem začal hrát pozdě, až ve třiceti letech. Ale abych se vrátil k otázce. S rodiči jsme jezdili na chatu, kde nebyla elektrika. Večer se hrálo u ohně na kytaru. Vyrůstal jsem ale na Queenech, táta měl sbírku všech jejich desek.

Jak se přihodilo, že máte vlastní skupinu?

Kamarád Pavel měl kapelu, ale časem se rozhádali. Založil jsem s ním tedy vlastní. Začali jsme hrát ve dvou, na narozeninách a tak. Na jedné oslavě jsme potkali třetího člena. Zatímco my jsme uměli ve dvou osm akordů, on hrál sóla. Potom jsme se na jedné akci seznámili se zvukařem, který umí na bubny. Přidal se k nám. Od té doby jsme čtyři.

Jako Beatles.

Přesně. Na druhou stranu, každý si má klást velké cíle. Snem Marka Ztraceného bylo vyprodat Strahov. Vyprodal nedávno třikrát Eden, což je srovnatelné. Po třetím koncertu napsal, že jeho další meta je plné Wembley. Mým snem je, aby lidé znali nějakou naši písničku, aby ji hráli v rádiích. S jedním songem jsme byli úspěšní v rádiu, drželi jsme se delší čas v nejlepší sedmičce.

Abyste prorazili, museli byste se hraní věnovat naplno.

Stoprocentně. Tohle ale neplánujeme. Při vzniku kapely jsme si řekli, že máme všichni dobrou práci, o kterou kvůli hraní nechceme přijít. Život hudebníka je hodně nejistý. Dva roky dobrý, potom klidně dva roky nic.

Kde nejčastěji vystupujete?

Začínali jsme v hospodách. Báli jsme se, aby nebyla přesilovka na pódiu oproti hledišti. Možná to tak i někdy bylo. Hrajeme hlavně v Praze u Rarášků, je pokaždé plno. Tam také pořádám koncerty pro jiné muzikanty a skupiny. Pro koncerty ve větších prostorech ale nemáme propagaci, aby na nás chodily stovky lidí. Po každém vystoupení ale za námi někdo přijde s nabídkou, abychom zahráli na soukromé akci. Svatby, oslavy. Chceme ale spíš hospody nebo kluby.

Jaký styl hrajete?

Bigbít. Jsem hodně ovlivněný folkem, poprockem. V hospodách po nás chtějí lidé známé písničky, aby si zazpívali. Takže dáváme Guns n´ Roses, Dylana, Chinaski, Mišíka.

Kolik písní čítá vaše vlastní produkce?

Dostali jsme se na deset songů, pracujeme na dalších. S Pavlem přijdeme s nějakou melodií, každý k ní přidá půlku textu. Máme v podstatě hotové nahrané cédéčko. Rozdáváme ho lidem, oficiální křest zatím nebyl. Dostáváme se už i na festivaly, kde je požadavek na vlastní písničky. Když stojíte na pódiu dvě hodiny, deset songů nestačí.

Pořízení kytary není levná záležitost, a navíc styl života muzikanta je divoký, že?

Kopačky byly určitě levnější než akustická kytara, na kterou hraju. I když, teď jsem koukal, stojí klidně osm tisíc korun. Ale pořád ikskrát méně než kytara. Ke stylu života muzikanta asi toto - členům Rolling Stones je osmdesát a pořád držej. Pavlovi je padesát, mně čtyřicet, zbylým dvěma klukům v kapele o něco méně. Už to není tak divoký.(směje se)

V posledních letech prorazil v hip hopu záložník Teplic Tomáš Kučera. Nedávno oznámil, že končí s fotbalem a bude se věnovat jen hudbě. V 27 letech. Máte pro jeho krok pochopení?

Znám ho, hráli jsme spolu dva roky v Hradci Králové. Tenkrát jsem nevěděl, že dělá hudbu. Hip hop jede, chodí na něj spousta lidí. Pro skupiny, které se mu věnují, není problém vyprodat cokoli. Mám pro Kůču určitě pochopení. Jak ho znám, fotbal nemá na háku. Asi ho ale trochu štve, co se děje v lize. Také proto napsal písničku proti Mírovi Peltovi. Co můžu posoudit, dřív se děly ve fotbale horší věci. I když, co jsme slyšeli z odposlechů z probíhající kauzy Vyšehrad... Narážím na jednu větu jednoho z obviněných: přece nebudou o výsledcích rozhodovat hráči. Šílený.

Stály podobné věci za vaším brzkým koncem kariéry?

Hlavním důvodem tyto lumpárny nebyly. Spíš přispěly k tomu, že jsem ve fotbalovém prostředí nechtěl pokračovat po kariéře jako trenér nebo funkcionář. Nemohl bych v tom dělat. Degraduje vaši práci, když o výsledku rozhoduje někdo jiný.

Opustit fotbal, kde se přece jen točí slušné peníze, ale muselo být složité.

Obecně, každý fotbalista, který nemá finanční rezervu, se konce bojí. Skončíte a nemáte v podstatě nic. Hrál jsem sice chvilku za Spartu, udělal jsem titul s Libercem. Ale dnešní dorostenec ve Spartě, který přijde do áčka a ani nehraje, má víc, než jsme měli tehdy v lize. Na konec kariéry jsem se připravoval. Už při angažmá v Hradci Králové jsem pracoval pro Jirku Nováka, někdejšího kapitána Jablonce, který založil realitní kancelář. Dopoledne jsem trénoval v Hradci, odpoledne jsem v Praze lítal po bytech. Tohle byl můj začátek. Pak jsem prošel různými pracemi. Zkusil jsem i Rohlík.

Rozvážel jste nákupy?

Ano. Čekal jsem na práci od kamaráda, nástup se ale pořád odkládal, tak jsem začal jezdit pro Rohlík. Šlo o krátkou epizodu, trvala pět dnů. Bydlím na druhém konci Prahy, pro služební auto jsem jel přes hodinu. Potom následovalo několik nákupů. Pokud přijedete k zákazníkovi, který bydlí v devítipatrovém domě bez výtahu, nesete minimálně dva kartony vod. Obdivuji lidi, co tuto práci vydrží dělat dlouhodobě. Mně stačilo pět dnů. Nakonec jsem si hledal práci na internetu.

Našel jste?

Byl jsem na pohovoru ve Spolaně. Napoprvé jsem neuspěl, brzy ale zjistili, že potřebují ještě jednoho člověka. Jsem ve firmě čtvrtým rokem, jsem spokojený.

Na jaké pozici?

Manažer prodeje. Cestuji často po Evropě, kde převážně prodáváme. Jsem ve spojení s našimi zákazníky, jezdím nejvíc do Německa a do Itálie. I na veletrhy, je totiž dobré být v osobním kontaktu s našimi odběrateli. Vyrábíme PVC, základní surovinu, sypký prášek. PVC je třetí nejpoužívanější plast, dělají se z něj okna, dveře, podlahy, lina, folie. Na začátku roku vymýšlím cenovou hladinu, odhaduju množství prodeje. Je zajímavé poznat i výrobu.

Jste už odborník?

Učil jsem se od píky, proces samozřejmě pokračuje dál. Celkem tomu už rozumím. Ve výrobě ale dělá jeden pán už čtyřicet let, kolikrát mě vykoupe. Dělá pokusy, zkouší mě.

Co například?

Zapálí různé směsi a ptá se, co cítím. Vím, že když vnímám kyselost, tak je tam chlór. A polypropylen i polyetylen smrdí jako parafín. Specialista nejsem, ale vždycky se dozvím něco nového. Ve Spolaně jsem opravdu spokojený.

Zasteskne se vám někdy po fotbale?

Nebyl jsem nikdy klasický fotbalový fanatik, ale měl jsem ho rád. Někdy si samozřejmě vzpomenu na roky, co jsem hrával. Na Spartu, kde jsem odehrál kvalifikaci o Ligu mistrů. Tehdy jsme předkola zvládli a postoupili jsme do základní fáze. Což bylo naposledy, kdy se Sparta do Champions League kvalifikovala. Měli jsme ve skupině Manchester United, Fenerbahce a Lyon. Na závěr jsme dostali pět gólů v Lyonu, trenér Straka byl odvolán. Přestože jsme vedli ligu o devět bodů.

Tímto tahem začal úpadek Sparty.

Souhlasím. Já jsem následně v zimě šel do Liberce, což byl pro mě perfektní krok. Pod trenérem Víťou Lavičkou jsme získali titul, hráli jsme tři roky v řadě evropské poháry. Je určitě na co vzpomínat.