Článek
Co stojí za vaším rozhodnutím?
Fotbal mi začal chybět víc a víc. Činnost, kterou vykonávám, mě naplňuje. Je fajn pocit zjistit, že jste schopný uživit sebe, rodinu a řadu lidí kolem vás i mimo fotbal. Ale ten návrat převažuje. Pomohla mi i řada lidí, se kterými se setkávám nebo mi píšou. Tvrdí, že je škoda, že nedělám, co jsem dělal celý život. Nejsou jich tisíce ani stovky. Tihle patří mezi úzkou skupinku nejupřímnějších. Musel jsem ale v posledních měsících uspořádat spoustu věcí, abych mohl být opravdu volný.
Můžete být konkrétní?
Například zajistit speciální hlídání pro syna Pepíčka. Není tajemstvím, že je od narození postižený. Chceme ho mít doma. Představa, že ho dáme do ústavu, je pro mě nemyslitelná. Vyřešil jsem také záležitosti ve firmě. Zkrátka jsem potřeboval všechno uspořádat tak, abych se mohl vrátit do fotbalu s čistým svědomím a věnovat se mu sto procent.
V jaké roli? A preferujete Česko, nebo zahraničí?
Umím si představit téměř jakoukoli pozici. Trenér, asistent, ředitel… Dospělí, mládež… A je úplně jedno, jestli v Česku, nebo v cizině. Mám sílu, drajv, energii.
Českému fotbalu škodí, že to vy, mladí trenéři, dostáváte strašně zadarmo, říká Josef Csaplár.Video: Sport.cz
Máte požehnání rodiny?
Myslím, že manželka i dcery mě mají možná doma už plné zuby. Říkají mi: Běž už zase k fotbalu. Zní to možná paradoxně, ale jsem teď nejvíc připravený na fotbal, co jsem kdy byl. Při psaní glosářů, aby měly hlavu a patu a čtenost, jsem sledoval spousty ligových utkání. Nezahálel jsem, neležel jsem doma.
Řešíte nějakou nabídku?
Jednu jsem řešil před třemi týdny. Konkrétní nebudu. Jen, že šlo o zahraniční klub. Každopádně se teď chovám opačně než poslední roky. Volám agentům, známým, ředitelům klubů, že jsem volný.
Předtím jste nabídky jen odmítal?
Po konci ve Zlíně jsem si potřeboval odpočinout. Jenže jsem dostal těžký covid, skončil jsem v nemocnici. Les, kácení stromů jsem bral i jako zdravotní nutnost kvůli plícím. Bohužel přesně po roce jsem dostal covid znovu. Měl jsem v tu dobu zajímavou nabídku z Kuvajtu, předal jsem ji ale jiným trenérům. Stejně tak další dvě. Věřím, že nějaké přijdou i nyní.
S mediálními výstupy tedy končíte?
Chtěl jsem lidem nabídnout pohled na fotbal z jiného úhlu, s větší náročností a v celkových souvislostech tak, jak ho vyrábějí na Západě. Ale myslím, že na toto téma jsem řekl už dost. Uzrála doba přejít od slov k činům, uvést je do praxe. Proto se nevymezuju k určité funkci, ke konkrétní soutěži, k destinaci. Jediná hranice je, aby aspoň v počátku bylo všechno smysluplné.
