Článek
Němky začaly juchat, vždyť získaly již pátý titul za sebou. Slavit však šla také rozhodčí finálového duelu. „Bylo to pro mě čtvrté velké finále. Ze svých výkonů na šampionátu mám dobrý pocit, jsem spokojená. A tak jsme se s kolegyněmi také pořádně rozšouply. Nejdřív v restauraci mimo hotel a potom v baru. Balit jsem začala ve dvě v noci,“ líčila Dagmar Damková po přistání v Praze.
Řídila mužské finále Poháru ČMFS Sparta - Baník Ostrava, ženám soudcovala finále Ligy mistrů, olympijských her a nyní mistrovství Evropy. Ve sbírce už jí chybí prakticky jen vrchol ženského mistrovství světa. „Nevím, to už bych chtěla asi trochu moc... Na světovém šampionátu je mým maximem semifinále. Nestává se, aby jeden rozhodčí pískal všechna po sobě jdoucí finále,“ uvědomuje si čtyřiatřicetiletá učitelka angličtiny.
Mistrovství světa 2011 v Německu ji však samozřejmě láká. „Ženský fotbal prožívá v Německu velký boom. Na utkání s Brazilkami tam nedávno přišlo 45 tisíc lidí. Ve Finsku nebyly až tak plné stadióny, ale na zápasy domácího celku bylo v hledišti 16 tisíc fanoušků, což není vůbec špatné.“
Ženské se o penaltu nehádají
Damková ve Finsku řídila úvodní zápas šampionátu. Proto tajně doufala, že si zapíská i utkání poslední. „V poslední době je to trend. Kdo zvládne otvírací zápas, který je hodně důležitý, často píská i finále. Po čtvrtfinále odjížděly některé kolegyně domů a já zůstala. Když jsem pak pro semifinále zůstala jako jediná bez práce, tušila jsem, že mě šetří na finále.“
Ženských zápasů si Damková může užít přece jen víc, než když je vržena do mužských bitev. „Mužský fotbal je více o kontaktech, je v něm víc faulů. Ženský přístup je přec jen jiný. Rozdáme jim méně karet a když nařídíme penaltu, ženské se ani nehádají,“ srovnává.
Finále v Helsinkách bylo zápasem krásných gólů, Německo porazilo Anglii 6:2. „Rozhodčí se nesmí nechat unést, ale parádní trefy samozřejmě vnímá. O poločase jsme si v šatně říkaly, jaké krásné góly padají. Byla to reklama pro ženský fotbal.“
S mužskou ligou se jí ženský šampionát těžko srovnává. „Největší rozdíl je v tom, že pokud uděláte chybu v lize, přijdete o pár dalších zápasů, ale za chvíli jste zase zpátky. To na mistrovství nejde, navíc to vidí celý svět,“ líčí úspěšná rozhodčí, která už si zvykla i na závist kolegyň a kolegů. „Někdo vám pogratuluje, u jiného to poznáte... Ale je to jejich problém. Každému říkám, že když bude makat jako Nedvěd a Jágr, může být také jako oni slavný.“
