Hlavní obsah

Po kariéře trénuje gólmany, v létě půjde na univerzitu. Jak podle Čecha vnímají Skoti rasismus?

Robert NeumannSport.czPrávo
19. 4. 2021 18:31

Opona spadla. Už žádné bitvy s Celtikem nebo Rangers. Český brankář Tomáš Černý je od ledna ve fotbalovém důchodu. V rozhovoru pro Právo vypráví o svojí kariéře, jejíž většinu prožil ve Skotsku, i o plánech do budoucna. Muž, který poslední sezony působil v Aberdeenu, přináší i svůj pohled na kauzu, kterou odpálily události během odvety osmifinále fotbalové Evropské ligy mezi Rangers a Slavií.

Foto: archiv Tomáše Černého

Brankář Tomáš Černý s manželkou Laurou, dcerou Elli a synem Lukou ve svém domě v Aberdeenu.Foto: archiv Tomáše Černého

Článek

Proč jste se rozhodl skončit?

V říjnu jsem byl na operaci s kolenem. Byl předpoklad, že do ledna budu zpátky a sezonu dochytám. Bohužel koleno se nelepšilo, mám s ním problémy stále. Rozhodl jsem se tedy, že kariéru ukončím o půl roku dříve.

Když se za ní ohlédnete, byla pohádková pro kluka z Králíků? Ve skotské lize jste odchytal přes 250 zápasů, v české, řecké a bulharské soutěži dalších 150...

Možná pohádková způsobem, jak se některé věci staly. Vyrůstal jsem fotbalově v Králíkách, kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu chytat ligu ve čtyřech zemích a na profesionální úrovni si připíšu přes čtyři sta zápasů, nevěřil bych. Jinak, z obecného pohledu, kariéra byla taková normální. Jsem s ní ale spokojený.

Co plánujete dál? Zůstanete u fotbalu?

Součástí dohody s Aberdeenem o předčasném ukončení smlouvy je moje budoucnost v klubu. Věnuji se brankářům do osmnácti let v akademii. Tato činnost navazuje na věci, které jsem dělal v minulosti. Moje bakalářská práce v Česku byla o analyzování výkonů brankářů. Teď se k tomu po patnácti letech se zájmem vracím. Tohle je jedna část mé činnosti.

Ta druhá?

Mám v plánu jít od léta na univerzitu. Přihlásil jsem se na postgraduální studium učitelství. Trenéřina je vachrlatá, nikdy nevíte, jak dlouho kde vydržíte. Je spojená se stěhováním. Učitelství chci mít jako takovou jistou kariéru.

Co budete vyučovat?

Tělocvik. Ve Skotsku je tento obor samostatný. Pokud budu trénovat mládež, obě činnosti půjdou skloubit. Většina tréninků je až odpoledne, po škole.

Ve Skotsku jste devátým rokem, rozhodl jste se tam usadit s rodinou natrvalo. Považujete zemi za svůj druhý domov?

Mám rád přírodu. Teď jsme navíc u moře, chodím si často zaplavat. Kousek od města jsou hory. Manželka je Skotka, museli jsme se rozhodnout, co je lepší pro všechny. Jsme spolu deset let, absolvovali jsme dvanáct stěhování. To už stačilo, myslím.(směje se) Do Česka jezdím moc rád, teď je ale doba složitější. Někdy v životě prostě nemůžeme mít všechno.

Vaše děti se narodily ve Velké Británii. Umí česky?

Je pro mě důležité, aby mluvily i česky. Jsou v anglickém prostředí, takže čeština je víceméně jen na mě. Šestiletý syn má dobrou pasivní znalost, rozumí mi. Ale málo mluví. Občas mi odpoví česky, většinou však anglicky. Dvouletá dcerka mluví tak půl napůl.

Poslední týdny se mluví o událostech při osmifinálové odvetě Evropské ligy mezi Rangers a Slavií. Orámovaly ji brutální zákroky domácích, údajná rasistická urážka slávisty Kúdely ke Kamarovi. A také údajné napadení Kúdely Kamarou po utkání. Co říkáte verdiktu UEFA, která nad stoperem Slavie vynesla desetizápasový trest?

Nevím na základě čeho UEFA o Ondrovi Kúdelovi rozhodla. Proto se nechci vyjadřovat. Pro mě je tohle zvláštní situace. V obou zemích je narativ událostí, jak v médiích, tak u veřejnosti, diametrálně odlišný. V Česku se mluví o tvrdé až brutální hře Rangers, o zranění brankáře Ondry Koláře. A o údajném napadení Kúdely v útrobách stadionu. Ve Skotsku naopak hlavní slovo dostává téma rasismus. Nicméně, z pohledu selského rozumu, pokud došlo po utkání k napadení Kúdely, tak tři zápasy trestu jsou málo. Stejně jako čtyři pro hráče, který zranil Koláře.

Jak Skotové rasismus vnímají?

Zatímco v Česku je toto téma jaksi okrajové, ve Velké Británii je obrovsky citlivé a dlouhodobě diskutované v podstatě každý den. Zejména pak v posledním roce snaha eradikovat jakékoliv projevy či jen náznaky rasismu nebo diskriminace obrovsky kulminuje. Je tu nulová tolerance. Proto je, myslím, vnímání těchto událostí tak rozdílné.

Reklama

Sdílejte článek